Zemřela Jana Andrsová
2. 8. 1939 Praha – 16. 2. 2023 Praha
Tanečnice a herečka, bývalá sólistka pražské Laterny magiky.
Vystudovala pražskou taneční konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1957. Její třídní profesorkou byla Zora Šemberová, která v prvních letech spolupracovala s Laternou magikou a někteří její žáci v ní působili, když byl po bruselském úspěchu zahájen její trvalý provoz. Do prvního angažmá ale nastoupila v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V srpnu 1959 se zúčastnila konkurzu do Laterny magiky a od podzimu téhož roku již byla členkou souboru. Laterna magika se stala jejím hlavním působištěm do konce aktivní taneční kariéry.
Stála u zrodu první celovečerního programu Laterny magiky pro tuzemské publikum, který vznikal v režii Alfréda Radoka a jeho vrcholnou pasáží mělo být tanečně-filmové zpracování kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Choreografii vytvořila Zora Šemberová, Radok režíroval film i jevištní provedení.
Otvírání studánek se stalo jednou z nejslavnějších choreografií Laterny magiky rané éry – hlavní role tančili Jana Andrsová s Pavlem Veselým. Plánovaná premiéra v roce 1960 se však nekonala, neboť inscenace měla specifickou estetiku, která neodpovídala tehdejšímu pojetí prezentace lidového tance. Veřejné zkoušky však u diváků i kritiky vzbudily nadšené ohlasy. Choreografie se na repertoáru objevila oficiálně až v roce 1966 a byla následně několikrát obnovena: v roce 2003 pod vedením Zory Šemberové, v letech 2013 a 2018, byla k této choreografii přizvána jako odborná pedagožka právě Jana Andrsová.
V Hoffmannových povídkách (1962), inscenaci Václava Kašlíka, ztvárnila roli Olympie. Kašlík byl rovněž režisérem filmu Rusalka, který natáčel téhož roku a do hlavní role ji přizval jako představitelku Rusalky. Ukázala se tak po boku Vladimíra Ráže, Josefa Hlinomaze či Jiřiny Šejbalové (film pracoval s voiceovery).
Objevila se ale i v dalších snímcích: jako lesní panna ve filmovém zpracování inscenace Strakonický dudák (1955), v pohádce Jak se Franta naučil bát (1959), taneční role ztvárnila i ve filmech Dvanáctého (studentský film z roku 1963) či Bludiště moci (1969) a hereckou roli matky v pohádce Kočičí princ (1978). Ve filmech a televizních inscenacích často vystupovala s dalšími členy Laterny magiky. /Více o jejích filmových a televizních rolích zde, resp. zde./
V Laterně magice nastudovala mnoho kratších choreografií v revuálních programech Variace, Variace 66, ve kterých bylo povoleno uvádět Otvírání studánek, a Revue z bedny. Účastnila se řady zahraničních zájezdů, mj. do Sovětského svazu, Spojených států nebo do Kanady, kde Laterna magika byla součástí programu Expo 67 v Montrealu s inscenací Revue z bedny.
V angažmá Laterny magiky zůstala až do roku 1978, byť v posledních dvou letech již nestudovala nové role, ale věnovala se rodině. Součástí kolektivu Laterny byla do konce života, navštěvovala všechny nové premiéry. Její vzpomínky na Laternu magiky jsou zachyceny v publikaci Laterna magika – Zlatá éra očima pamětníků, která vyšla v roce 2018.
V roce 1964 se provdala za violoncellistu a hudebního pedagoga Alexandra Večtomova (1930 – 1989), s nímž měla tři dcery – Veroniku, Andreu a Johanu.
Zemřela po krátkém boji s nemocí. O jejím úmrtí Divadelní noviny informoval tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
Poslední rozloučení se koná v pátek 24. února v 11:15 v obřadní síni krematoria Motol v Praze 5.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Jana Andrsová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
Poslední rozloučení
se koná v pátek 24. února v 11:15 v obřadní síni krematoria Motol v Praze 5.
19.02.2023 (18.24), Trvalý odkaz komentáře,
,