Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Zemřela Jana Hlaváčová

    Foto archiv Národního divadla

    Jana Hlaváčová

    26. 3. 1938 Praha – 13. 1. 2024 Praha

    Herečka. Působila v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), v pražském Národním divadle (1965 – 1990) a v Divadle na Vinohradech (1994 – 2011). Byla též emeritní profesorkou herectví pražské DAMU.

    Narodila v pražské Libni v rodině úředníka. Její otec byl knihovníkem a jeho životní vášní bylo divadlo, kterému se jako ochotník intenzivně věnoval. Obě své dcery – Janu a Danu (nar. 1945) – od nejútlejšího věku s prostředím divadla seznamoval. Ovlivnil je natolik, že se obě rozhodly pro herecké povolání. Už na základní střední škole občas statovala v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a v Divadle Míly Melanové, resp. v Divadle Jiřího Wolkera (dnes Divadlo v Dlouhé). Po maturitě na gymnáziu vystudovala DAMU (1960).

    Kateřina s Janem Šmídem (Slávek) v inscenaci hry Alexandra Volodina Pět večerů (prem. 21.  11.  1959, režie František Salzer, DISK – Divadelní studio Praha). Foto Antonín Mařík

    Její první angažmá bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965). Měla mimořádně široký herecký rejstřík, objevovala se v komediích, antických dramatech i psychologických hrách.

    Valja s Josefem Větrovcem (Sergej) v československé premiéře Arbuzovovy Irkutské historie (r. Luboš Pistorius, prem. 16. dubna 1960). Její první role v DJKT Plzeň. Foto Věra Caltová

    V roce 1965 se stala členkou Národního divadla v Praze, kde prožila nejvyýznamnší část své herecké divadelní kariéry. Její první rolí byla Maggie v Millerově hře Po pádu. Následovaly desítky dalších velkých dramatických postav – Hippodamie ve Vrchlického trilogii Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův a Soud lásky, Raněvská v Čechovově Višňovém sadu, Gertruda v Hamletovi, Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích, Magdalena Marie v Daňkově Vévodkyni valdštejnských vojsk nebo Emilie Marty v Čapkově hře Věc Makropulos, za kterou dostala národní cenu. /Více o jejích rolích v ND zde./

    Mladá kněžna s Františkem Němcem (Mlynář) v Jiráskově Lucerně (r. František Laurin, prem. 19. 11. 1983, ND). Foto Jaromír Svoboda

    V roce 1990 z ND – společně se svým manželem, hercem Luďkem Munzarem – odešla pro neshody s tehdejším vedením činohry. Od roku 1994 byla členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho dalších výrazných rolí, například Jeannette Burmeisterovou v muzikálu Donaha!, Hanu Kennedyovou v inscenaci Marie Stuartovna, sedmdesátiletou Albertinu v inscenaci Albertina, Mag Folanovou v Krásce z Leenane či Emmu Cristano v inscenaci Famílie.

    Průvodkyně Čedoku Mefistofela s Miroslavem Horníčkem ve filmové komedii Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959). Foto archiv

    Na filmovém plátně se uvedla už jako studentka DAMU – rolí průvodkyně Čedoku Mefistofely v úspěšné filmové komedii režiséra Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959) spolu s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli. Od sedmdesátých let ztvárnila řadu historických osobností (Tajemství velikého vypravěče, Koncert na konci léta, Lev s bílou hřívou, Veronika). Od poloviny osmdesátých let se objevovala převážně v komediích, kde se zapsala zejména jako sestra Tonička v Kleinově sérií filmů o básnících. /Více zde./

    Se svým mužem Luďkem Munzarem v televizním snímku Pražák (1997). Foto Václav Beneš /archiv ČT/

    Významně se uplatnila i v televizních inscenacích a dabingu. V sedmdesátých letech patřila mezi nejpopulárnější seriálové herečky, objevila se například v minisérii Byl jednou jeden dům, Bakalářích, coby dcera Evžena Humla v Chalupářích či v seriálu Hraběnky. Často ji diváci mohli vidět  i ve vysílání České televize pro děti. Spolupracovala s rozhlasem, pedagogicky působila na DAMU jako profesorka (2006) oboru dramatická umění – herectví činoherního divadla. /Více zde./

    Se svým mužem Luďkem Munzarem v TV cyklu hereckých beneficí Setkání s hvězdou (2012). Foto Jana Vargová /archiv ČT/

    Krátce se angažovala i politicky. Po volbách roku 1990 se stala členkou Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červenci 1990 na mandát rezignovala.

    Va svém životě získala řadu uměleckých ocenění. V roce 1980 byla jmenovaná zasloužilou členkou Národního divadla, v roce 1985 obdržela titul zasloužilá umělkyně a v roce 1988 se stala národní umělkyní. V roce 1996 získala Cenu Thálie za roli Agnes v inscenaci Albeeho hry Křehká rovnováha v Divadle na Vinohradech. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. V roce 2012 Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu.

    V šatně Divadla na Vinohradech. Foto Jiří Hadač

    Její mladší sestra Dana Hlaváčová je také herečkou (působila dlouhá léta v Divadle E. F. Buriana).

    Jejím prvním manželem byl herec Jiří Michný (1935 – 1971). Z tohoto manželství měla dceru Terezu (nar. 1963). V roce 1969 se provdala za herce Luďka Munzara (1933 – 2019), se kterým měla dceru Barboru Munzarovou (nar. 1971), která je také herečkou.

    V roce 2011 přerušila svoji uměleckou činnost z důvodů diagnostikované Parkinsonovy nemoci. Poslední roky strávila se svou dcerou Barborou, jejím druhým manželem, hercem Martinem Trnavským a vnučkou Annou ve vile v pražských Modřanech, kterou v sedmdesátých letech postavil Luděk Munzar. Zde i – včera krátce před půlnocí – zemřela.

    O jejím úmrtí informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk /zde/.

    /Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 14. ledna 2024

    Komentáře k článku: Zemřela Jana Hlaváčová

    1. Miroslav Voráček

      Avatar

      Upřímnou soustrast rodině.
      Byla výbornou herečkou. Její sametový hlas, nádherné oči budou chybět.
      Čest její památce.

      14.01.2024 (21.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Avatar

      Poslední rozloučení
      vypraví Národní divadlo ve spolupráci s Divadlem na Vinohradech v pátek 26. ledna v 11:00 z jeviště historické budovy Národního divadla za účasti veřejnosti.
      Divadlo bude otevřeno od 10:15, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve.

      19.01.2024 (4.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,