Zemřela Jitka Frantová Pelikánová
Foto archiv
1. 5. 1932 Malhostovice – 20. 4. 2020 Řím, Itálie
Herečka, manželka jednoho z vůdčích představitelů roku 1968, tehdejšího ředitele Československé televize Jiřího Pelikána. Od roku 1969 žili spolu v Itálii.
Pocházela z Brněnska. V Brně vystudovala gymnázium a poté JAMU, kde byla jejím pedagogem Vlasta Chramostová. Již během studií účinkovala ve Státním divadle v Brně i v brněnském rozhlase. Díky stipendiu ministerstva kultury absolvovala ve Francii divadelní seminář Jeana Vilara a Gérarda Philipa. Po JAMU nastoupila do Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1952-1953), odkud po roce odešla do Městského divadla v Kolíně (1953-1959).
Se spolužáky na JAMU (vlevo s vějířem). Foto Paměť národa
V roce 1959 se stala členkou Divadla Rokoko v Praze, kde do konce svého angažmá v roce 1968 odehrála řadu hlavních postav činoherního repertoáru.
V populárním dětském seriálu Československé televize šedesátých let Robot Emil. Foto archiv
Pohádky tety Boženky (ČT 1966). Foto archiv
https://www.youtube.com/watch?v=kfvm6mzfM14
Několikrát vystoupila i ve filmu, ale vesměs jen v malých rolích – již za studií hrála brigádnici v budovatelském dramatu Velká příležitost (1949), později ještě ve snímcích Král králů (1963) či Komedie s klikou (1964). Větší popularitu získala díky televizi, mimo jiné jako teta Boženka v seriálu Robot Emil (1960) a navazujícím cyklu Pohádky tety Boženky. Pracovala také pro rozhlas, kde měla vlastní humoristický seriál Z deníku dívky Barborky.
S Karlem Högerem (60. léta). Foto Paměť národa
Zlomový byl pro ni konec šedesátých let. Jako manželka Jiřího Pelikána (1923-1999), v letech 1963-1968 ředitele Československé televize, který byl jedním z hlavních exponentů reformního hnutí šedesátých let u nás, dostala po srpnové okupaci roku 1968 z Divadla Rokoko hodinovou výpověď. Po krátkém angažmá v Hudebním divadle (1968-1969) následoval zákaz jakékoli umělecké činnosti.
S Hanou Hegerovou (60. léta). Foto Paměť národa
S Martou Kubišovou v Divadle Rokoko (60. léta). Foto archiv Paměť národa
V roce 1969 odešla za manželem do Itálie, kde tehdy – po odvolání z funkce ředitele ČsT – vykonával diplomatickou funkci. V Itálii oba manželé v roce 1969 požádali o politický azyl. Získali italské občanství a Pelikán se v roce 1979 stal poslancem Evropského parlamentu. V roce 1972 byla v Praze odsouzena ke třem letům vězení.
Se svým mužem Jiřím Pelikánem na slavnostním večeru na závěr V. mezinárodního televizního festivalu, 28. června 1968. Foto Josef Nosek
Během exilu ztvárnila – díky svým dobrým znalostem jazyků (hrála v italštině, němčině, ale také ve francouzštině) – řadu divadelních, filmových, televizních a rozhlasových rolí v Německu, Rakousku a později Itálii. Ve Vídni například ztělesnila hlavní postavu v Čapkově Věci Makropulos, za roli Madame Pace v Pirandellově hře Šest postav hledá autora získala v Itálii hereckou cenu Protagonisti. V televizních filmech a seriálech v Itálii a Německu vytvořila přes osmdesát rolí. Pro nás nejzajímavější byla postava inspirovaná osudy Vlasty Chramostové v italském filmu Angeli del potere (Andělé moci, režie Giorgio Albertazzi, 1988) na motivy divadelní hry Pavla Kohouta Marie zápasí s anděly. Po roce 1989 se objevila v českém televizním seriálu Konec velkých prázdnin (1996), který se podle scénáře Pavla Kohouta zabýval dramatickým útěky za železnou oponu.
V autorské solo inscenaci Moje pražské jaro (Mia Primavera di Praga). Foto archiv
Ač se do vlasti po roce 1989 již nevrátila, snažila se ale obnovit bývalé kontakty. Cestovala po celé Evropě, hrála divadlo, psala knihy a byla aktivní i v dalších oblastech. V roce 2008 představila v Praze a Brně svou vlastní divadelní hru Moje pražské jaro (Mia Primavera di Praga).
Jitko, měl jsem Tě moc rád. Byla jsi obdivuhodná herečka. Světlo věčné ať Ti svítí! Tvůj, Miloš Zeman – z twitteru prezidenta republiky (zde)
V roce 2008 obdržela v Itálii Řád za zásluhy. V roce 2015 převzala z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Prezidentovi dlouhodobě vyjadřovala podporu. Těsně před ceremoniálem ji některé české deníky osočily, že byla v šedesátých letech aktivní spolupracovnicí StB. V jejích složkách je údajně vedená jako agent, měla donášet na Jana Wericha, Irenu Kačírkovou či Jana Roháče (více zde). Herečka toto nařčení označila za „báchorky“. V emigraci se prý naopak sama dostala do hledáčku tajné policie.
23. října 2008 v Národním divadle v Praze. Foto archiv
Od ledna bojovala se zdravotními problémy, měsíc byla hospitalizována v nemocnici. Zemřela v noci z neděle na pondělí. Ještě v neděli napsala dopis prezidentovi Miloši Zemanovi. Předání dopisu zprostředkoval rozhlas. O jejím úmrtí informovala dnes dopoledne rozhlasová stanice Frekvence 1, jíž to sdělil její spolupracovník Stefano Di Rienzo.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Jitka Frantová Pelikánová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
