Zemřela Ludmila Kovářová

Uprostřed v inscenaci Pantomimy Na zábradlí Etudy (1960). Vlevo Z. Kratochvílová, vpravo B. Věchetová. Foto Jaroslav Krejčí

Ludmila Kovářová (provdaná Bílková)

24. 8. 1937 Brno – 8. 11. 2020 Praha

Tanečnice, tanečnice-mim, pedagožka a choreografka.

V roce 1956 absolvovala Taneční konzervatoř Praha. Po škole nastoupila do angažmá v Kladně 1956, ale záhy přešla do Uměleckého vojenského souboru Praha (od sezony 1956/57), poté do Československého státního souboru písní a tanců (od sezony 1958/59) a od roku 1959 byla členkou Pantomimy Na zábradlí 1959–93.

S Ladislavem Fialkou (1959). Foto Jan Karásek

V Pantomimě Na zábradlí byla přední sólistkou souboru, ztělesňovala především charakterní ženské postavy. Vytvořila široký rejstřík rolí celého repertoáru, např. Tanečnice v Kdyby 1000 klarinetů (1958), Královna noci, Slečna s kufrem, Růženka a Mim v inscenaci Pantomima Na zábradlí (1959), řada rolí v Etudách (1960) a v Knoflíku (1968), Matka představená, Teta v Caprichos (1971), Cukrář, Dáma, Beduin, Bajadéra a Hraběnka ve Funambules 77 (1977), Hexa v Nosse (1981), Ženská z ulice, Matka Samsová, Vedoucí úřadu v Poutníkovi (1991).

V inscenaci Knoflík (1968). Foto Vilém Sochůrek

Po Fialkově smrti v lednu 1991 se pokusila spolu s Ivanem Lukešem jako vedoucí udržet soubor. Podílela se dramaturgicky na nastudování inscenace Trosečník v roce 1992. Zánik Fialkovy Pantomimy Na zábradlí v roce 1993 byl pro ni, stejně jako pro ostatní dlouholeté členy Fialkova souboru, hořkým závěrem jejich aktivní umělecké kariéry. Poslední léta aspoň podporovala mladší členy souboru vedené Viktorem Hlobilem. V jejich nově ustanoveném Pohybovém divadle 22 si také naposledy zahrála v inscenaci On a ti druzí roli Dámy s růží (1994).

Od devadesátých let spolupracovala s mnoha činoherními soubory na pohybové přípravě jejich inscenací. Nejvíce s režisérem Pavlem Pecháčkem v Městském divadle Most. Ale také v pražském Národním divadle, například v inscenaci Zbyňka Srby Pašije aneb Theatrum passionale (1998), kde dostala pro své umění snad největší prostor, v Maryše Jana Antonína Pitínského (1999) či Marii Stuartovně Ľubomíra Vajdičky (2000).

V letech 1991 – 1994 byla pedagožkou pohybové a herecké výchovy na Katedře nonverbálního divadla HAMU. V letech 2000 – 2016 se věnovala pohybové průpravě studentů Vyšší odborné školy herecké.

V roce 2017 připravila Ladislava Petišková její profil do Tanečních aktualit (zde).

O jejím úmrtí informoval Divadelní noviny Zdeněk Prokeš.

/Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/