Zemřela Marcela Martiníková
Foto archiv ND
31. 10. 1940 Opava – 18. 7. 2024 Praha
Tanečnice, choreografka, baletní mistryně a pedagožka, významná spolupracovnice Pavla Šmoka, emeritní sólistka Baletu Národního divadla.
Baletu se začala věnovat jako dvanáctiletá ve škole Borise Slováka při divadle v rodné Opavě. Právě zde získala už v sezoně 1953/54 první praxi jako sólistka. Na doporučení svého učitele odešla v roce 1954 studovat na taneční oddělení Konzervatoře Praha, jejími pedagožkami byly Marie Tymichová a Olga Iljina. Po absolutoriu v roce 1958 se stala členkou baletu Státního divadla Ostrava. Zde ztvárnila velké, především lyrické role v choreografiích Emericha Gabzdyla, např. Kateřinu v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958), Mášenku v Čajkovského Louskáčkovi (1959), Claricu v Burghausrově Sluhovi dvou pánů (1959), Felicianu v Kupkově Florelle (1960) či Desdemonu v Hanušově Othellovi (1963).
Marcela Martiníková (Svědomí) s Rudolfem Bromem (Pilot) v baletu Viliama Bukového Hirošima (choreografie Pavel Šmok, Státní divadlo Ostrava, 1964). Foto František Krasl
Od roku 1961 spolupracovala s Pavlem Šmokem, který v Ostravě nastoupil do angažmá jako druhý choreograf. Obsadil ji například do role Candelas v de Fallově Čarodějné lásce (1963) nebo Svědomí v Bukového Hirošimě (1964). Šmoka poté následovala do experimentálního Baletu Praha, kde působila v letech 1964 až 1970. V hlavní roli se představila např. v Bartókově Podivuhodném mandarinovi (1964), ve Freskách Bohuslava Martinů (1965) či Mingusově Sněti (1966).
Marcela Martiníková a Petr Koželuh v Listech důvěrných (Balet Praha, choreografie Pavel Šmok, 1968). Foto K. Čejka, archiv Institutu Pavla Šmoka
Proslula všestrannou vyspělou technikou, velké úspěchy sklízela i na zahraničním turné souboru. Jejím interpretačním vrcholem se stala čtyřrole Matky-Milenky-Inspirace-Smrti ve Šmokově choreografii Janáčkových Listů důvěrných (1969).
Po zániku Baletu Praha v roce 1970 dvě sezony tančila v basilejském baletu, jemuž Šmok šéfoval. V letech 1972–1988 byla sólistkou baletního souboru pražského Národního divadla, k významnějším rolím se zde však dostávala už jen zřídka. V letech 1985–88 rovněž působila jako taneční pedagožka Laterny magiky.
Získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství (2016). Dne 28. června 2018 jí bylo na Staroměstské radnici uděleno Čestné občanství Prahy 1.
Marcela Martiníková s Pavlem Šmokem v Podivuhodném mandarínovi (Balet Praha, choreografie Luboš Ogoun, 1964). Foto archiv Institutu Pavla Šmoka
Pro její dramatické postavy byl příznačný hluboký prožitek, mimořádná intenzita výrazu, osobitý vášnivý patos a psychologická přesvědčivost. M. Martiníková patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry, uvádí Nadační fond a Institut Pavla Šmoka ve své vzpomínce.
Jejím prvním manželem byl herec František Husák, druhým tanečník Ivan Krob.
Zemřela po dlouhé těžké nemoci v jedné z pražských nemocnic.
O jejím úmrtí informoval Divadelní noviny tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk a Pražský komorní balet.
Poslední rozloučení se koná v sobotu 27. července od 11 hodin ve velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.
/Pro iDN zpracovala pez/
Komentáře k článku: Zemřela Marcela Martiníková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lubomír Chládek
R.I.P.
18.07.2024 (18.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Ludmila Wehowská
Byla to skvělá baletka a tanečnice,
v životě skromná a srdečná žena. Celé rodině vyjadřujeme upřímnou soustrast.
Čest její památce
19.07.2024 (8.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Filip
Neznám
19.07.2024 (17.59), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Poslední rozloučení
se koná v sobotu 27. července od 11 hodin ve velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.
24.07.2024 (22.30), , Trvalý odkaz komentáře,