Zemřela Marie Rathouská

Jako Karolina ve Dvou vdovách, šedesátá léta. Foto archiv Divadla F. X. Šaldy Liberec

Marie Rathouská

17. 6. 1924 Hořice – 21. 6. 2021 Liberec

Přední česká sopranistka a výrazná osobnost liberecké opery druhé poloviny minulého století.

Pocházela z hudebnické rodiny, od dětství se pohybovala v prostředí amatérského muzicírování a ochotnického divadla. Soukromě docházela na hodiny klavíru (kde se vypracovala ve znamenitou klavíristku), stejně tak na klasický zpěv, který studovala u pěvce a pedagoga Pražské konzervatoře Louise Kadeřábka.

Jako Rusalka spolu s Jaroslavem Horalem v roli Prince, druhá polovina padesátých let, Divadlo F. X. Šaldy. Liberec Foto archiv DFXŠ

Od konce čtyřicátých let působila jako operní sboristka střídavě v Liberci a Ústí nad Labem (v tehdejším divadle Zdeňka Nejedlého). Díky muzikálnosti a silnému hlasovému fondu se jí brzy otevřel prostor k sólovým rolím. Do sólového angažmá v Liberci nastoupila 1. 3. 1954 a setrvala zde až do konce roku 1982. Zvláště v průběhu druhé poloviny padesátých a v šedesátých letech byla v Liberci součástí jedinečného uměleckého tandemu s tenoristou Janem Malíkem (zemřel 18. 6. – pouhé tři dny před M. Rathouskou – zde). V této éře pod vedením dirigenta a šéfa Rudolfa Vašaty liberecká opera výrazně překračovala standardní úroveň oblastních divadel.

Foto archiv DFXŠ

Z mnoha desítek rolí, které Marie Rathouská ztvárnila za bezmála třicet let svého libereckého působení, by bylo možné vyjmenovat většinu postav z nejvýznamnějšího operního repertoáru světového i domácího, mimo jiné například i znamenitou interpretaci Elsy z Brabantu v Lohengrinovi v době, kdy se wagnerovský repertoár na českých jevištích příliš neobjevoval. Nastudovala všechny sopránové dramatické role v operách Bedřicha Smetany (jehož kompletní cyklus byl právě v dobách Rathouské a Malíka v Liberci poprvé proveden). Svůj velký dynamický volumen však dovedla „krotit“ směrem k lyričtějšímu repertoáru. Jako více jak padesátiletá skvěle interpretovala Karolinu ve Dvou vdovách či Vendulku v Hubičce. Zpívala také řadu dramatických postav v operách G. Verdiho – Leonoru v Trubadúrovi, Aidu, Violettu v La traviatě, Abigail v Nabuccovi. Za jedinečnou byla považována její interpretace Desdemony ve Verdiho Othellovi. S operním jevištěm se rozloučila na počátku osmdesátých let rolí Paní Lovedayové v opeře Dáma a lupiči Ilji Hurníka.

Foto archiv DFXŠ

Jevištně disponovala přesvědčivým herectvím i smyslem pro humor. Byla nadána výbornou muzikalitou, zároveň nepostrádala sebekázeň, která se promítala do interpretační spolehlivosti.

Foto archiv Jiřího Bartoloměje Struze

S odstupem dlouhého času, který uplynul od jejích aktivních let, lze litovat (stejně jako v případě některých ostatních vynikajících pěvců působících tehdy v oblastních divadlech), že vesměs nebyly pořizovány zvukové záznamy jejích interpretací. Nahrávek Marie Rathouské, stejně jako fenomenálního Jana Malíka, je známo žalostně málo.

Z tohoto světa odešla z vlastního rozhodnutí.

/Ze stránek DFXŠ – zde – převzal, doplnil a upravil hul/