Zemřela Marilena Halászová
21. 9. 1935 Bukurešť, Rumunsko – 31. 7. 2024 Praha
Choreografka a pedagožka rumunského původu, jedna z významných osobností slovenského (především košického) a českého baletu.
Rodným jménem Proteasa. V roce 1953 absolvovala Hudební a taneční školu v Bukurešti. Její pedagožkou byla Floria Capsali, žačka významného italského tanečníka a pedagoga Enrica Cechcettiho. Současně tančila ve Státní opeře a Vojenském uměleckém souboru Bukurešť. V roce 1958 absolvovala moskevský GITIS (Státní institut divadelního umění v Moskvě), kde studovala u Leonida Lavrovského a Rostislava Zacharova. Další dva roky tam působila jako asistentka. Po přestěhování do Československa v roce 1961 se stala choreografkou a pedagožkou baletu Slovenského národného divadla v Bratislavě (1961 – 1968) a vyučovala na tamní VŠMU (1961 – 1981). V roce 1969 se spolu s manželem, tanečníkem a uměleckým partnerem Andrejem Halászem (1937 – 2016) přestěhovala do Košic, kde se stala šéfkou baletu Státního /dnes Národního/ divadla Košice (1969–1981) a později se svým mužem založila a vedla na konzervatoři taneční oddělení (1974–1981).
Poté vedly její kroky do iráckého Bagdádu, kde v letech 1981–1984 vyučovala na tamní Music and Ballet School (uvedla tam na vlastní libreto první íránský balet Sindbád). V roce 1984 se vrátila do Československa a v Praze vedla tréninky v Pražském komorním baletu. Od roku 1986 vyučovala na Taneční katedře HAMU (od 1992 docentka).
Spolupracovala s baletními soubory v mnoha českých a slovenských divadlech, jako pedagožka na pražské DAMU a vedoucí Taneční katedry VŠMU v Bratislavě vychovala desítky významných osobností českého a slovenského baletu. V roce 1997 po odchodu Ondreje Šotha se na dvě sezony stala šéfkou baletu Severočeského divadla v Ústí nad Labem, poté v letech 1999 – 2000 byla zastupující šéfkou (šéfem se stal Josef Starosta) /více zde/. Pohostinsky spolupracovala i s Divadlem J. K. Tyla v Plzni, pro které vytvořila začátkem devadesátých let dvě choreografie. Ač žila od roku 1984 v Praze, kontakt s Košicemi nepřerušila. Byla dlouholetou garantkou tanečného oddělení na Soukromé konzervatoři na Zádielskej ulici a vracela se i do Národního divadla Košice, s nímž v letech 2000 – 2013 spolupracovala jako choreografka a režisérka baletních inscenací a taneční pedagožka.
Jako choreografka používala prostředky klasického tance a využívala znalostí tzv. tradičních verzí baletních titulů. Z baletů nastudovala např. Kamenný kvítek a Fadettu (Jassy – Rumunsko, spolu s K. Tóthem, 1959; Košice 1971), Labutí jezero (1964, 1972), Spící krasavici (1970), Marnou opatrnost L. Hérolda (1975), Popelku (Plzeň 1993), Louskáčka (1978; Ústí nad Labem 1994), Dona Quijota (Ústí nad Labem 1996), Paquitu, Ples kadetů, večer Z pokladů Terpsichory (Ústí nad Labem 1998), Giselle (Košice 2000).
Uvedla i balety, ve kterých klasickou techniku obohatila novými výrazovými prvky, např. Skříňku hraček (1965), Carmen G. Bizeta/R. Ščedina (1974), Podivuhodného mandarína (1974). V její choreografii byly u nás poprvé uvedeny mj. balety Doktor Bolíto (1962, 1973), Dáma a chuligán (1967). Řadu z nich inscenovala ve spolupráci s Andrejem Halászem, např. Román o růži (1975), Proměny (1975), Dukelská poéma (1975), Cippolino (1979), Pavana za mrtvou infantku (1980). Jako choreografka spolupracovala se souborem SĽUK a na řadě činoher, oper i operet. /Více zde./
V roce 2015 vydalo košické nakladatelství Viva-tanečná škola její biografii, jejímž autorem je Maťo Peter /více zde/.
Byla dvakrát vdaná. Prvním mužem byl tanečník a choreograf Karol Tóth (1932 – 2007), se kterým se seznámila během studií v Moskvě, druhým byl též tanečník Andrej Halász (1937 – 2016).
O jejím úmrtí informovalo na svých webovách stránkách Národní divadlo Košice /zde/.
/Z více zdrojů – především z Českého tanečního slovníku. Tanec, balet, pantomima – připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřela Marilena Halászová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)