Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Zemřela Markéta Kyliánová

    FOTO ROMAN SEJKOT

    FOTO ROMAN SEJKOT

    Markéta Kyliánová

    28. 3. 1912 Przemyśl /Halič, Rakousko-Uhersko/ – 2. 12. 2016 Praha

    Tanečnice, v době kariéry vystupující pod jménem Rita-Rita, matka choreografa Jiřího Kyliána.

    Její rané dětství je spjato s Mariborem, kde otec, štábní kapitán, působil u místního pluku jako vojenský kapelník. Miloval hudbu a sám skládal vlastní skladby. Umělecké sklony své dcery vítal a podporoval rozvoj jejího talentu. Tady také začala její budoucí kariéra „zázračného dítěte“, protože právě zde, ve věku pěti let, Markéta poprvé vstoupila na jeviště. V místním divadle si společně se svým starším bratrem v blíže neurčeném operetním představení zatančila polku. Pak následovaly i další operety.

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    Po vzniku Československa se rodina Peštova přestěhovala do Opavy, kam byl tatínek Jan povolán k 34. pěšímu pluku. Nadšení jeho dcery pro tanec se však nijak nezmenšilo. I zde bylo středobodem jejího zájmu divadlo. Pokračovala také ve vystupování. Tančila například při slavnostech, které pravidelně pořádal tamní Sokol. Podle jejích slov si jí právě na jedné z těchto akcí všimla hraběnka Maria von Stona, která nadané dítě pozvala, aby vystoupilo i v jejím rodinném zámečku v Třebovicích u Opavy, a postarala se i o další Markétino taneční vzdělání tím, že ji doporučila učitelce baletu Anitě Norée. Jako žákyně její baletní školy Markéta ve svých osmi letech vystupovala v opavském divadle v baletu Pohádka o Honzovi. O rok později viděla v Opavě pohostinské vystoupení jedné z nejslavnějších tanečnic všech dob, Anny Pavlovové, což rozhodlo o jejím budoucím uměleckém směřování.

    První její opravdovou taneční pedagožkou byla Madame Guggenmos, hluchoněmá tanečnice a pedagožka, která vedla taneční školu v poměrně dalekém Brně. Následoval tehdy známý a uznávaný pedagog a choreograf Achille Viscusi, za kterým dojížděla do ostravského Národního divadla moravskoslezského, v němž tehdy působil ve funkci baletního mistra.

    V té době bylo Markétě Peštové deset let a rodinná rada rozhodla, že by bylo dobré, kdyby své nově nabyté dovednosti v oblasti tance zúročila ve svém vlastním sólovém večeru. Toto představení se odehrálo v Opavě, v sále U Kohouta, a trvalo bezmála dvě hodiny. Malá Markéta vystoupila za doprovodu vojenské kapely, kterou vedl její otec Jan. Večer tvořilo několik choreografií jejích učitelů Achillea Viscusiho a Anity Norée. Tehdy poprvé použila svůj budoucí umělecký pseudonym Rita-Rita. Bylo totiž nevhodné, aby děvče ze slušné rodiny vystupovalo pod vlastním jménem. Přezdívku vymyslela maminka, která dceři někdy říkávala Margarita. Pseudonym se povedl, jméno bylo chytlavé a dobře se vyjímalo na plakátech. Podle pozdějších vzpomínek Markéta svou matku podezírala, že se tenkrát inspirovala slavným rakouským židovským spisovatelem, který si říkal Roda Roda.

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    Večer se setkal s velkým úspěchem. Otec jej hudebně upravil do komornější podoby a Markéta s ním – za doprovodu rodičů – vyrazila na turné po republice. Hrávala údajně i patnáctkrát do měsíce. Tatínek dceru během vystoupení doprovázel na klavír, maminka se starala o garderobu. Protože byl dceřin úspěch neoddiskutovatelný, bylo ještě v témže roce domluveno sólové vystoupení v pražském Mozarteu, které sklidilo stejně velký divácký ohlas. Markétina kariéra právě zdárně odstartovala. V následujících letech – stále ještě v dětském věku – tančila ve více než třech stovkách samostatných vystoupení. Sklízela ovace diváků i obdiv kritiky.

    Když bylo Markétě čtrnáct let, přestěhovala se celá rodina do Prahy. Tatínek byl opět přeložen, tentokrát na prestižní pozici kapelníka u 28. pluku. Zde mladá tanečnice začala nadále prohlubovat své vzdělání a zapsala se do baletní speciálky Remislava Remislavského a do školy Jelizavety Nikolské, kde se seznámila s Bonifaciem Bosquem. Tento hudebník a tanečník původem z Andalusie jí poté vyučoval hře na kastaněty a španělským tancům, pro které se Markéta naprosto nadchla a od té doby je začala zařazovat jako pevnou složku v repertoáru svých vystoupení. Právě díky Bosqueovi vznikla její proslulá Cachucha.

    V tomto období svého života vystupovala Markéta Peštová na rozličných plesech, při spolkových oslavách a podobných příležitostech. Udivovala svou krásou, vznešeností a noblesou. Psalo se o ní, že tančí jako víla. Podílela se také na vystoupeních exotického tanečníka Ore Tarraca. S ním tančila kupříkladu v tehdy velmi úspěšném dramatu Démon a matka. Inscenace se hrála až do Tarracovy náhlé smrti v roce 1934.

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    FOTO archiv Jiřího Kyliána

    Markéta dostala angažmá v tanečním souboru Jelizavety Nikolské a v roce 1935 se stala členkou baletu Velké operety, která v té době sídlila v Dlouhé třídě v Praze. Zde působila dva roky. Právě tady zaznamenala velké úspěchy se svými španělskými tanci, mimo jiné i s Jotou Pilaricou, kterou tančila v Lehárově Giudittě

    V roce 1937 se přidala ke skupině své přítelkyně z Velké operety Marty Aubrechtové a odjela s ní na zahraniční turné do holandského Amsterodamu. Tam hned po prvním vystoupení dostala nabídku angažmá od impresária Bulgaroffa, který byl zřejmě ruského původu. Od něj do svého repertoáru přibrala i ruské tance. Dohodl jí vystoupení v několika různých podnicích. V Holandsku strávila skoro devět měsíců.

    Se svým synem Jiřím. FOTO ROMAN SEJKOT

    Se svým synem Jiřím. FOTO ROMAN SEJKOT

    Do své vlasti se vrátila v roce 1939, kdy už byla okupována. Za protektorátu potkala svého budoucího manžela, JUDr. Václava Kyliána, za kterého se v roce 1942 se provdala. Tím se její taneční kariéra definitivně uzavřela. V roce své svatby vystupovala naposled. Její muž si nepřál, aby její umělecká kariéra nadále pokračovala a Markéta Kyliánová dala přednost rodině (údajně ji její manžel nikdy tančit neviděl). Manželé Kyliánovi měli dva syny – 12. května 1945 se narodil Jan, později člen čs. armády, 21. března 1947 se narodil druhý syn Jiří, který ale kráčel ve šlépějích své maminky, stal se tanečníkem a později slavným choreografem, vedoucím NDT.

    Do posleních sil zůstala věrná tanečnímu umění jako divák, nevynechala žádnou pražskou baletní premiéru. K jejímu významnému životnímu jubileu jí byla 29. března 2013 věnována premiéra baletu Národního divadla Šípková Růženka.

    /Převzato z Tanečních aktualit: zde, upravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 4. prosince 2016

    Komentáře k článku: Zemřela Markéta Kyliánová

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,