Divadelní noviny > Zprávy

Zemřela Meda Mládková

Meda Mládková

8. 9. 1919 Zákupy – 3. 5. 2022 Praha

Historička umění, sběratelka, mecenáška, zakladatelka Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa.

Byla rozená Marie Magdalena Františka Sokolová. Jako malé jí říkali Mädi, což vedlo k jejímu později oficiálnímu jménu Meda. Vyrůstala v rodině sládka zámeckého pivovaru v Zákupech poblíž České Lípy. Později se rodina odstěhovala do Smiřic.

Absolvovala královéhradecké klasické gymnázium. Měla v úmyslu studovat obchodní akademii a věnovat se tanci, ale rodiče s tím nesouhlasili. Teprve když ji nechali přeřadit na rodinnou školu a přestěhovala se ke své tetě do Prahy, mohla absolvovat taneční kurzy. Školu ukončila roku 1936 a o dva roky později (1938) obdržela diplom profesionální tanečnice u prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. Za války vystupovala jako tanečnice v – tehdy německé (dnes litevské) – Klaipėdě a později ve Vídni (1941–1945). Konec války prožila v Praze.

Po skončení války se rozhodla získat kvalitní vzdělání ve Švýcarsku a roku 1946 odjela studovat do Ženevy. Za pomoci známých splatila školné a po dobu studia si vydělávala jako tanečnice. Původně měla v úmyslu studovat jazyky na École de Traduction et d’Interprétation, ale nakonec přestoupila na obor ekonomické a politické vědy na Ženevské univerzitě. Studium úspěšně ukončila a získala doktorát ekonomie za dizertaci, v níž analyzovala Druhou internacionálu.

Po komunistickém puči roku 1948 se odmítla vrátit do Československa a zůstala ve Švýcarsku. Zapojila se do redakční práce v politicky orientovaném časopisu československých exulantů Skutečnost, který založil roku 1949 Petr Hrubý. Jednalo se o manifestační platformu její generace, do širšího okruhu přispěvatelů patřili i Ferdinand Peroutka a Pavel Tigrid. Časopis ostře kritizoval vyhnání sudetských Němců, volal po propojenější Evropě a vymezoval se proti komunismu. Pomáhala tehdy shánět peníze na zaplacení školného pro mladé československé uprchlíky.

Ve Švýcarsku ji chránil jen časově omezený azyl a získání tamního občanství bylo obtížné. Aby si uchovala nabytou svobodu a mohla svobodně cestovat po Evropě, přijala nabídku k sňatku od belgického šlechtice Remi Antoine Josepha de Mûelenaera a roku 1949 se za něj provdala. Získala tak belgický pas a spolu se svým mužem během cest poznala řadu evropských muzeí a galerií.

Během postupného rozpadu redakce časopisu Skutečnost (přestal vycházet roku 1953) založila v Ženevě roku 1952 vlastní nakladatelství Edition Sokolová. V redakční radě byli Ferdinand Peroutka, Josef Kodíček, Julius Firt nebo spisovatel Peter Demetz, pozdější profesor univerzity Yale. Vydala díla exilových autorů (Ferdinand Peroutka, Ivan Blatný) nebo monografii André Bretona o malířce Toyen.

Na přelomu let 1953–54 pomohla své matce, bratrovi a jeho ženě uprchnout přes východní Německo a utečenecký tábor v západním Německu do Paříže, kam se za nimi přestěhovala. Roku 1955 se seznámila s ekonomem Janem Mládkem (1911–1989). Krátce nato se rozvedla. Roku 1956 začala studovat výtvarné umění na pařížské L’École du Louvre při Sorbonně. Současně pokračovala v práci v nakladatelství Editions Sokolova. Seznámila se s malířem Františkem Kupkou, jehož díla začala intenzivně propagovat a sbírat.

V roce 1960 byl Jan Mládek povolán zpět do centrály Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu a ona odjela za ním, aby se za něj provdala. Ve Washingtonu studovala americkou literaturu a umění na George Washington University a později na Johns Hopkins University v Baltimore. Se svým mužem začala budovat sbírku umění, jejíž kvalita brzy vešla v širší povědomí. Dům ve Washingtonu byl otevřený celé řadě významných osobností – jak původem z Československa (Ferdinand Peroutka s chotí, Jiří Voskovec a další) a střední Evropy, tak představitelům kulturního a politického života z USA. Mezi jejich přátele a známé patřili také manželé Brzezinští, Henry Kissinger, George Soros nebo Madeleine Albrightová. Při svých návštěvách v Americe pobýval u Mládkových kupříkladu spisovatel Bohumil Hrabal nebo Václav Havel. Ve Washingtonu se věnovala komplexní rekonstrukci velkých vil – rodinných domů, které podle svých návrhů celkově renovovala včetně nastavení vnitřního provozu a vybavení nábytkem a dekoracemi či uměleckými díly.

V roce 1967 přijela do Československa a postupně se seznamovala se zdejší výtvarnou scénou. V roce 1968 získala od Fordovy nadace šestiměsíční stipendia pro humanitní obory a vybrala prvních deset českých stipendistů. Zároveň připravovala ve spolupráci s Jindřichem Chalupeckým a Galerií Václava Špály díla pro výstavu moderního českého umění ve washingtonské Corcoran Gallery. Veškeré další plány však zmařila invaze roku 1968. Roku 1984 jí tehdejší československé úřady znemožnily další cesty do Československa. Přesto až do roku 1989 nakupovala díla československých výtvarných umělců, kteří v době normalizace nesměli vystavovat, a finančně je podporovala. Sbírka byla vystavena roku 1987 na výstavě Expressiv v Muzeu moderního umění ve Vídni a následujícího roku v Hirshhornově muzeu moderního umění ve Washingtonu. Na koncepci výstavy a výběru děl spolupracovala se známým teoretikem Dieterem Rontem.

Roku 1975 se podílela na výstavě Františka Kupky v Guggenheimově muzeu v New Yorku a Stanislava Kolíbala v Livingstone-Clermont Gallery. Tentýž rok doprovázela svého muže na jeho první cestě do Československa od emigrace roku 1948. Jan Mládek zemřel čtyři měsíce před 17. listopadem 1989. Záhy po listopadu 1989 se vydala do Prahy, aby se zapojila do aktivit Občanského fóra.

Od roku 1990 usilovala o získání vhodné budovy, která by sloužila jako stálá expozice její sbírky moderního středoevropského umění. Nakonec se jí po dlouhém úsilí podařilo získat zpustlé a zchátralé Sovovy mlýny na pražské Kampě, které jí pronajalo Museu Kampa hlavní město Praha na 99 let, čímž zároveň získalo celou její – mimořádně cennou – sbírku do svého vlastnictví. Budovy nazvala Museum Kampa a rekonstruovala je za účasti renomovaných umělců a architektů (Marian Karel, Dana Zámečníková, Václav Cigler, Studio 8000, Josef Pleskot) a roku 2001 otevřela. V následujícím roce ale postihla ostrov Kampa ničivá povodeň, která zatopila přízemí Musea do výše 3 metrů. Sbírky se podařilo zachránit, ale budova musela projít novou rekonstrukcí. Museum Kampa pak podruhé slavnostně otevřela roku 2003.

Jako připomenutí společných cílů a památky svého muže založila v roce 1999 Nadaci Jana a Medy Mládkových, která muzeum spravuje.

Její aktivity se ale neomezovaly pouze na Museum Kampa. Navrhla zřízení galerie soch pod širým nebem v přilehlém parku na Kampě. Z jejího podnětu byly oživeny plány na stavbu nové městské galerie v Hradci Králové podle původních plánů Josefa Gočára z roku 1932, kam by zapůjčila díla Františka Kupky ze své sbírky. A především dlouhodobě usilovala o pronájem takzvané Werichovy vily na Kampě, kde chtěla zřídit muzeum věnované dvojici Jiří Voskovec – Jan Werich a jejich Osvobozenému divadlu. Ve dvou soutěžích na pronájem budovy, vypsaných v roce 2008 a 2013, zvítězila Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 1 však pronájem neschválila. Teprve potřetí – na jaře 2015 – byla nadace skutečně vybrána a schválena a následně byla zahájena rekonstrukce vily. Po ukončení rekonstrukce byla budova 30. června 2017 otevřena. Je zde umístěna stálá expozice o herci Janu Werichovi. Podkroví vily slouží pro pořádání výstav, přednášek a kulturních akcí. V přízemí se nachází kavárna If Café.

Po roce 1989 získala řadu ocenění – mj. Medaili Za zásluhy II. stupně (1999), Artis Bohemiae Amicis, cenu ministra kultury České republiky (2011), francouzský Řád za zásluhy – komandér (2012), Řád Zlaté lípy ministra obrany České republiky (2012), Mecenáš české kultury, ocenění udělené ministrem kultury (2016).

Od roku 2012 byla čestnou občankou Kupkova rodného Opočna. Od roku 2015 nese jméno Medy Mládkové planetka č. 29 419.

V roce 2014 vydalo nakladatelství Academia knihu novináře Ondřeje Kundry Meda Mládková: Můj úžasný život.

Zemřela dnes v brzkých ranních hodinách. Zprávu o jejím úmrtí zveřejnil předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil (zde).

/Pro i-DN zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 3. května 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Meda Mládková

1. DN

   

   Poslední rozloučení
   se bude konat ve čtvrtek 19. května. Církevní obřad s účastí veřejnosti se uskuteční od 15:00 v kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, kterému lidé přezdívají U Pražského Jezulátka.

   13.05.2022 (11.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ