Zemřela Mirka Křivánková
(26. 1. 1954 Brno – 30. 1. 2021)
Avantgardní zpěvačka a skladatelka, jazzová a jazzrocková vokalistka působící na české scéně od sedmdesátých let minulého století, vítězka soutěžního festivalu Vokalíza v letech 1981, 1982 a 1985.
Vyrůstala s matkou a dvěma sourozenci, otec v době jejího dětství pracoval v jáchymovských uranových dolech (později se odstěhoval do Austrálie). Ve třinácti letech ji okouzlilo hnutí hippies a hra na kytaru, začala spolupracovat s kapelou Mazanec. Po skončení učebního oboru oděvnictví byla od roku 1973 posluchačkou Střední průmyslové školy umělecko-průmyslové, kde v oboru propagační grafika maturovala v roce 1978.
V letech 1961–62 zpívala v brněnském Lýskově dětském sboru. Od roku 1963 do roku 1967 studovala klavírní hru a současně hrála jako samouk na kytaru. Od roku 1968 interpretovala veřejně folkové písně, jež sama komponovala na vlastní texty. Ovlivněna jazzrockem spolupracovala od roku 1974 se skupinou C.H.A.S.A., což byla v 70. a 80. letech jazzrocková formace nazvaná podle počátečních příjmení zakládajících členů Pavla Chmelaře, Iva Albrechta, Antonína Stříže a Jiřího Adama.
Vystoupila pak na hudebních festivalech na Moravě (Český Těšín) i v Čechách (Slaný). Zúčastnila se I. Pražských jazzových dnů, kde rovněž vystupovala v Jazzrockové dílně, mimo jiné také s Jiřím Stivínem. Po gramofonovém debutu Jazzrocková dílna, jímž dosáhla mimořádného úspěchu doma i v zahraničí, natočila první snímky pro Československý rozhlas a Československou televizi pořízené se skupinou C.H.A.S.A. V roce 1975 hostovala na koncertech s Jiřím Stivínem a Rudolfem Daškem, později také se slovenským klavíristou Gabrielem Jonášem a v letech 1975–76 rovněž s formací Jazz Q Martina Kratochvíla, s nímž také natáčela hudbu k filmům.
V roce 1977 spolupracovala s jazzovým kytaristou Milanem Kašubou a dalšími jazzmany v Brně v triu Mirka plus Duo Brno, s nímž později působil také houslista Jan Beránek; skupina nesla název Ornis. Spolupracovala rovněž s Gera Bandem Michala Gery, s Amatérským sdružením profesionálních muzikantů Jana Spáleného, se Swing Sextetem, s Česko-polským big bandem, se skupinami Pražský bigband a Kvartet Milana Svobody, Tlön, Via-Jazz, Jazz Sanatorium Luďka Hulana, Jazz Nova, Ad libitum, Orfeus, Psí vojáci, Impuls, Framus Five Michala Prokopa, Pražský výběr Michala Kocába, Urfaust, Orchestr Gustava Broma a další.
https://youtu.be/BBD33HyGhC4
Ovládla široký jazzový i rockový repertoár, interpretovala mimo jiné skladby Paula Desmonda, Mojmíra Bártka, Oldřicha Blahy, Emila Viklického a dalších. Několik jejích nahrávek pro televizní Studio M a pro brněnský rozhlas vydalo koncem sedmdesátých let na deskách formátu EP vydavatelství Panton. V letech 1980–82 znovu spolupracovala s Jiřím Stivínem a hráčem na bicí nástroje Alanem Vitoušem; tehdy vzniklo LP Zrcadlení, vydané roku 1983 v Supraphonu. Patří k nejprogresivnějším nahrávkám české předlistopadové scény, hudebně se pohybuje na pomezí jazzu, volné improvizace, ambientních ploch a ohlasů minimalismu. V reedici bylo vydáno před třemi lety na značce Galén.
Od roku 1983 spolupracovala především s kytaristou Zdeňkem Dvořákem. V roce 1984 vystupovala také s Novým pražským bigbandem Milana Svobody, 1985 s klavíristou Emilem Viklickým. Ve druhé polovině sedmdesátých let a v letech osmdesátých se účastnila několika významných hudebních festivalů (mimo jiné Pražské jazzové dny, Jazz P, International Jazz Festival Prague, Kroměřížské jazzové dny, Bratislavské jazzové dny). Mimořádných úspěchů dosáhla na vokálních setkáních Vokalíza (1981 a 1985 zde získala první cenu, 1982 cenu za skladbu). Často vystupovala v Redutě a Malostranské besedě. Od druhé poloviny sedmdesátých let také v zahraničí (např. v Lublinu 1977, v Leverkusenu 1983, v Zamości v Polsku 1985, v Maďarsku a v obou tehdejších německých státech).
Po roce 1989 vyučovala zpěv a koncertovala po celé Evropě, vzestup její mezinárodní i domácí kariéry bohužel zastavila nemoc, s níž se následně potýkala čtvrt století. Svoje poslední nahrávky pořídila na alternativní scéně: v polovině 90. let v rámci mezinárodních projektů skupiny Urfaust a amerického kytaristy Garyho Lucase Faust And Margaret a Pražská strašidla. Ke spolupráci s Lucasem se ještě vrátila v roce 2004 albem Free Flying, obsahujícím 43 minut improvizované hudby. Na albu dále účinkují Zdeněk Sarka Dvořáka, tentokrát hrající na elektrické housle, bubeník Tomáš Reindlem či saxofonista The Plastic People Of The Universe Vratislav Brabenec. V roce 2006 se krátce vrátila na pódium ve dvojici s Emilem Viklickým.
Vedle živého hraní zpívala i v několika filmech – Hřiště (1975), Pomerančový kluk (1975) a Evo, vdej se (1983), s Jiřím Bulisem se podílela na vzniku hudby k některým dílům seriálu Bakaláři a nahrála vokály pro scénickou hudbu i pro tři divadelní inscenace: v Divadle F. X. Šaldy v Liberci pro inscenaci Médea (1974), ve Státním divadle v Brně pro inscenaci Ivanov (1978) a v pražském Činoherním klubu pro inscenaci Marianniny rozmary (1983). Začátkem devadesátých let učila zpěv na pražské DAMU.
V osmdesátých letech byla pokládána – nejen u nás, ale i v zahraničí – za jednu z předních jazzových zpěvaček. Ze zdravotních důvodů ale od roku 1995 vystupovala jen příležitostně.
V lednu tohoto roku s ní stanice ČRo Vltava odvysílala pětidílný vzpomínkový dokument, který připravila redaktorka ČRo Marina Feltlová (zde).
Od roku 2013 byla upoutaná na invalidním vozíku a zároveň bojovala s recidivou rakoviny, na niž zemřela. O jejím úmrtí informoval její bývalý manžel Jan Rajnoch. Dnes (v sobotu 30. ledna) v ranních hodinách opustila tento svět moje první žena a máma syna Jakuba. Ti, kdo jste ji znali, věnujte ji tichou vzpomínku. Odpočívej v pokoji v jazzovém nebi, oznámil její odchod na Facebooku. Zprávu potvrdila její blízká kolegyně Jana Koubková.
/Pro i-DN z více zdrojů připravil hul/
Komentáře k článku: Zemřela Mirka Křivánková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)