Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy

Zemřela Soňa Valentová

Soňa Valentová, provdaná Hasprová

3. 6. 1946 Trnava, Československo – 10. 12. 2022 Bratislava, Slovensko

Slovenská herečka, dlouholetán členka činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, manželka režiséra Pavla Haspry. Čeští diváci ji znali především z filmu režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969) a z předlistopadových pondělních televizních inscenací přenášených ze Slovenska.

Narodila se a vyrůstala v Trnavě. Své dvě sestry nikdy nepoznala – zahynuly v době války v koncentračním táboře (Vierka měla v té době deset let a Emka jen čtyři roky). Od dětství se věnovala baletu, hrála také na klavír. V době studií na gymnáziu se začala orientovat na divadlo a po maturitě nastoupila na bratislavskou VŠMU, kde vystudovala herectví (1967).

Po absolutoriu nastoupila do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde hned zaujala ztvárněním postavy Alison Porterové v inscenaci hry Johna Osborna Obzri sa v hneve (Ohlédni se v hněvu). V SND působila nepřetržitě až do ukončení své herecké kariéry. Od počátků byla pověřována složitými psychologickými charaktery, excelovala především v postavách dramatických až tragických úloh (Ohlédni se v hněvu, Antigona, Othello, Kočka na rozpálené plechové střeše, Zločin a trest). Na jevišti uplatnila schopnost komediální nadsázky, díky taneční průpravě obsáhla i pohybově náročné postavy, projevila i pěvecké vlohy.

Na filmové plátno vstoupila koncem šedesátých let původně jen se svým hlasem – namluvila Magdu Vášáryovou ve filmu Juraje jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), za českou herečku Olgu Schoberovou pak promluvila v titulu Dovidenia v pekle, priatelia (1970). Mezitím debutovala ve velké roli ve slavném dramatu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969). Na Slovensku byla její první filmovou úlohou půvabná dívka Zuzana v historickém titulu Zlotozor (1971). Před kameru se pak vrátila po pěti letech – souběžně v Čechách i na Slovensku. V životopisném filmu o malíři Josefu Mánesovi Paleta lásky (1976) hrála po boku Petra Kostky herečku Jindřišku Slavínskou, s Jurajem Kukurou pak hrála ve slovenském filmu Koncert pre pozostalých (1976). V té době se začala uplatňovat i před televizní kamerou, do svých inscenací natočených často podle kvalitních literárních předloh ji obsazoval především její manžel Pavol Haspra.

Po další pětileté přestávce stanula před televizní a filmovou kamerou počátkem osmdesátých let ve filmu Noční jezdci (1981), kde hrála po boku Radoslava Brzobohatého a Michala Dočolomanského. V roce 1985 pak ztvárnila zlou macechu v pohádce Perinbaba (r. Juraj Jakubisko. Následně byla oslovována již jen českými režiséry, a to do kvalitních titulů devadesátých let (Requiem pro panenku, r. Filip Renč, 1991; Zapomenuté světlo, 1996; Lea, 1996)./Více o jejích filmových a televizních rolích – zde./

Mezitím na bratislavské VŠMU vystudovala obor televizní režie. Této profesi se ale věnovala jen příležitostně (Plánka, 1986). Své kreace na divadelním jevišti rozšířila v devadesátých letech o muzikály prezentované na Nové scéně v Bratislavě (Jeptišky, Kabaret) a vystupovala i v divadlech mimo Bratislavu.

Českým divákům se naposledy připomněla v televizním filmu Vlna (2008), na Slovensku v seriálu Ordinácia v ružovej záhradě (2007-2008). Aktivně pracovala také pro rozhlas a dabing.

V devadesátých letech vystupovala i v několika muzikálech na bratislavské Nové scéně. Například v muzikálu Grand Hotel v režii Jozefa Bednárika (primabalerína Grušinská, 1993), Pokrvní bratia (Matka Johnstonová, 1993), anebo matku představenou v komediálním muzikálu Mníšky (1999). V následujícím muzikálu Kabaret opět pod režijním vedením Jozefa Bednárika ztvárnila postavu stárnoucí Slečny Schneiderové a se stejným režisérem spolupracovala v Šumaři na střeše (Fidlikant na streche, 2007), kde hrála a zpívala postavu Goldy. Na jevišti SND naposledy hrála v pohádce Ako sa Lomidrevo stal kráľom (2014), kde ztvárnila Lomidrevovu matku.

Za svůj života získala řadu cen a ocenění: v roce 1970 obdržela slovenskou divadelní Cenu Janka Borodáča (za role Esther v inscenacii hry R. Vitraca Victor alebo Vláda detí a Anny v inscenaci hry P. Karvaše Absolútny zákaz), za svá televizní role byla v roce 1975 cenou Zlatý krokodýl, v roce 1988 získala titul zasloužilé umělkyně a v roce 2006 obdržela vysoké státní vyznamenání – Řád Ľudovíta Štúra II. třídy za zásluhy v oblasti kultury.

V roce 2010 vydala autobiografii Prelet nad životom.

Jejím manželem byl slovenský divadelní a filmový režisér Pavol Haspra (1929-2004). Měli spolu dvě dcery. Jedna z nich je muzikálová herečka a zpěvačka Katarína Hasprová (*1972), mj. držitelka ceny Thálie za  rok 2017 za ztvárnění role paní Danversové v muzikálu Rebecca.

V roce 2016 ji postihla cévní příhoda. Od té doby nemohla chodit a bydlela v sociálním zařízení v bratislavské Petržalce.

O jejím úmrtí dnes informovala Svetlana Waradzinová, vedoucí oddělení kultury Bratislavského samosprávního kraje.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 10. prosince 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Soňa Valentová

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ