Divadelní noviny > Burza

Zemřela Sylvia Turbová

Sylvia Turbová

30. 9. 1947 Opava – 29. 7. 2015 Praha

Česko-slovenská filmová a divadelní herečka.

Pocházela z umělecké rodiny. Jejím otcem byl slovenský operní pěvec Belo Turba (1914-1980), matka (Češka) pracovala u divadla jako asistentka režie.

Její otec po válce působil ve Slezském národním divadle v Opavě, proto se zde narodila. Po několika letech se rodina vrátila do Bratislavy, kde pak Sylvia vyrůstala. Díky rodičům dokonale zvládla češtinu i slovenštinu. Od dětství se díky rodinnému zázemí věnovala vystupování v různých podobách, nejčastěji v recitaci. V průběhu středoškolských studií prošla křestem před filmovou kamerou a v poměrně velké roli maturantky Aji Trnkové se divákům představila ve filmu Zmluva s diablom (1967); tento komediální příběh byl premiérovým vystoupením také pro další začínající slovenské herečky, objevili se v něm ale i již známí čeští herci.

Po jedenáctiletce nastoupila na bratislavskou VŠMU, kterou absolvovala v roce 1971. Ještě za studií dostala další významnou příležitost před kamerou a ve francouzsko-československém filmu Muž, který lže (1968) byl jejím partnerem slavný francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Další velké role získala v českém filmu Nahota (1970) a ve slovenské tragikomedii Naši pred bránami (1970). Po studiu strávila první krátké profesionální angažmá ve Státním divadle v Košicích (1971-1972).

V roce 1972 byla Sylvia (respektive Sylva) angažována do činohry Národního divadla v Praze, kde působila více než čtvrt století. Ačkoliv disponovala atraktivním zevnějškem, od počátků své herecké dráhy se snažila o hlubokou psychologickou analýzu hraných postav. Díky tomu se vyhnula rolím naivních dívek a milovnic a byla obsazována do postav energických žen s často složitým charakterem, výjimečně hrála i komediální úlohy. Na jevišti Národního divadla debutovala v Ostrovského hře Bouře. V přehledu jejích rolí dominují klasické texty (Vojna a mír, Tvrdohlavá žena, Měšťáci, Strakonický dudák), uplatnění ale našla i v hrách 20. století (Ohlédni se v hněvu, Kočičí hra).

Hostovala i na jiných scénách, například ve Státním divadle v Ostravě. Vracela se také k recitaci a účinkovala v pásmech Klubu slovenské kultury v Praze. Rolí na jevišti Národního divadla výrazně ubylo koncem osmdesátých let a naposledy vystoupila v Roku na vsi v sezóně 1992-1993. Od té doby již nedostala žádnou další příležitost, ve svazku Národního divadla však setrvala až do roku 1998.

Filmové role byly ve srovnání s její jevištní činností téměř protichůdné. Zatímco v divadle ztvárňovala složité psychologické postavy, filmaři ji obsazovali do rolí atraktivních dívek a žen s nezřídka povrchním naturelem. Z jejích filmových rolí stojí za pozornost hlavní role kriminalistky Marty Hroncové ve slovenském filmu Šepkajúci fantóm (1975). Vystupovala i v televizi, častěji na Slovensku. Ve třídílném televizním filmu Nepokojná láska (1975) měla velkou roli zemědělské inženýrky Márii. Úspěch tohoto slovenského televizního počinu si o čtyři roky později vyžádal natočení dalších dvou dílů. Hrála nejen v televizních filmech, ale i v seriálech. Pro televizi byly také pořízeny záznamy některých divadelních představení Národního divadla, v nichž hrála.

K filmu se vrátila na přelomu 70. a 80. let; v jinak značně tendenčním titulu Požáry a spáleniště (1980) ztvárnila postavu bohaté a nepříliš morální měšťácké dcerky. Podobnou příležitost v roli atraktivní manželky jednoho z hlavních hrdinů hrála v melancholickém rodinném příběhu Kosenie jastrabej lúky (1981). Plně negativní rozměr měla pak její postava nacistické dozorkyně v Herzově válečném dramatu Zastihla mě noc (1985). Následovaly již jen obsahově méně výrazné role maminek ve filmech Fontána pre Zuzanu (1985) a Můj přítel D’Artagnan (1989). Těmito tituly se její filmografie uzavřela, příležitostně se objevovala jen v televizi, naposledy v dramaticky laděném filmu Svědek (2002).

Vedle aktivního herectví i dabvovala řadu filmů i seriálů včetně telenovel. Patřila k zakládajícím členům Herecké asociace.

Zemřela po vážné nemoci.

• Autor: DN
• Publikováno: 30. července 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřela Sylvia Turbová

1. Olga Dodekova

   

   Zbohom zlata Sylvia!
   Je mi velmi louto, ze sme sa uz nestretli pocas tvojho zivota. Mam pekne spomienky na nase prve stretnutie v Prahe (bolo to v na zaciatku 80-tych rokov. Ja Slovenka v Prahe a ty tiez. V tom case som nechapala, co nas spajalo – samozrejme dnes to viem – samota a tuzba nieco dosiahnut v nasich zivotoch.
   Dakujem ti za tvoje priatelstvo, draha Sylvia. Myslim na teba s laskou a uctou,
   Olga.

   Naschledanou…

   08.02.2017 (17.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ