Zemřela Valentina Thielová
12. 3. 1933 Praha – 15. 10. 2022 Praha
Filmová, televizní a divadelní herečka, moderátorka pořadu Laterny magiky na Expo 58 v Bruselu.
Rodným jménem Valentina Strachovová. Její rodiče emigrovali z Ruska, potkali se ale až v Praze. Zde se jim narodily tři děti, Valentina byla prostřední z nich. Do života rodiny osudově zasáhla okupace, kdy byl otec Grigorij Mitrofanovič Strachov zatčen gestapem. Matka pak pracovala jako domácí švadlena a Valentina jí s šitím pomáhala. Rodina se domnívala, že otec zahynul, ale nebylo tomu tak; po válce se však domů nevrátil a dostal se nejdříve do Venezuely, kde si založil novou rodinu a narodil se mu syn Gregory. V roce 1955 emigroval do USA, zemřel 10. 9. 1975 v Patersonu (stát New Jersey).
Ve škole Valentina recitovala, na gymnáziu také hrála ochotnické divadlo, ale sen o dráze baletky musela opustit kvůli problémům s klouby. Studium na gymnáziu nedokončila a začala pracovat jako úřednice.
Jejím prvním manželem byl básník Vladimír Thiele, který jí zprostředkoval kontakty do světa českého filmu, což jí v roce 1955 přineslo první drobné filmové role. Díky němu se také na sjezdu československých spisovatelů náhodou seznámila s režisérem Josefem Machem, který ji obsadil do role svůdné Miriam po boku Josefa Beka ve filmu Florenc 13.30 (1957).
Tento úspěšný debut definitivně odstartoval její hereckou kariéru. Stala se první českou femme fatale a sex symbolem v době, kdy se v socialistickém Československu tato sláva právě nenosila.
Jako herečka a konferenciérka souboru Laterny magiky se v roce 1958 světové výstavy Expo v Bruselu. A přišly další větší filmové role doma i v zahraničí (Německo, Švýcarsko). V roce 1960 poprvé stanula před televizní kamerou v inscenaci Jiřího Bělky Osm hodin vlakem. V roce 1963 dostala první zahraniční nabídku od Deutsche Film (DEFA) v dramatu Stacheltier – Der Dieb von San Marengo (Zloděj ze San Marenga), která byla podmíněna dobrou znalostí němčiny. Brzy následovaly další filmové role doma i v zahraničí, od roku 1965 vystupovala i na scéně zájezdových představení Pragokoncertu. A byl to opět Zbyněk Brynych, kdo jí nabídl v roce 1966 největší roli v její kariéře v dobrodružném špionážním dramatu Transit Carlsbad. Jako krásná a tajemná paní Elizabet
Z českých filmů šedesátých let, ve kterých vystupovala, byly nejhodnotnější Bláznova kronika (1964) režiséra Karla Zemana, Transit Carlsbad (1966) režiséra Zbyňka Brynycha, kde se stala ženským Jamesem Bondem – krásnou a tajemnou paní Elizabet, či Na kolejích čeká vrah (1970) režiséra Josefa Macha.
V sedmdesátých letech se přeorientovala na role starších dam. V populárním snímku Léto s kovbojem (režie Ivo Novák, 1976) ztvárnila manželku profesora Studničky, kterého hrál včera rovněž zesnulý Josef Somr.
Po roce 1968 ovšem měla omezené umělecké možnosti, a to kvůli politickým postojům svého druhého manžela Arpáda Vilčeka. Byla nucena vystupovat s různými zájezdovými divadly a estrádními soubory. Její další větší filmová role tak přišla až v roce 1982 ve filmu Sněženky a machři režiséra Karla Smyczka.
Následovala řada dalších filmových rolí a televizních angažmá, několika TV seriálů, kde účinkovala v menších rolích (Panoptikum města pražského, 1986, Přísahám a slibuji, 1990, Náhrdelník, 1992, Rodinná pouta /ztvárnila postavu babičky Boháčové/, 2004) a jiné. V roce 2008 vystupovala v reklamě na fixační krém zubních protéz, jež ji vrátila do obecného povědomí.
V devadesátých a pozdějších letech hrála především stařenky a babičky. /Více o jejích filmových a televizních rolích zde./
V posledních letech se stáhla do ústraní a užívala si klidného důchodu v okruhu svých blízkých.
O jejím úmrtí včera informovala její neteř Michaela Svatá.
/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Valentina Thielová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)