Divadelní noviny > Burza Zahraničí
Zemřela Viera Strnisková
FOTO PETER PROCHÁZKA
Viera Strnisková
30. 10. 1929 Hlohovec, Československo – 31. 8. 2013 Bratislava, Slovensko
Významná slovenská herečka. Ve své vlasti proslula především jako jedna z nejvýznamnějších představitelek poválečné herecké generace, jež se profilovala ve Slovenském národním divadle. Hrála i v desítkách filmů, v televizních seriálech, rozhlasových inscenacích, dabovala a recitovala.
FOTO archiv
Na bratislavské Komenského univerzitě začala původně studovat na filozofické fakultě, pak přešla na medicínu, ale nakonec přešla k divadlu. V letech 1948-1950 působila ve Štúdiu Nové scény, pak získala angažmá v několika oblastních divadlech – v Dedinském divadle (1950-1951), v Kolíně ve východních Čechách (1951-1953), v Divadle Jozefa Gregora-Tajovského ve Zvolenu (1953-1957) a v Krajském divadle v Nitře (1957-1962). Od roku 1962 až do odchodu do důchodu byla stěžejní hereckou osobností Slovenského národního divadla. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let účinkovala také ve Spišském divadle ve Spišské Nové Vsi.
Jako herečka postupem doby uzrála ve vyhledávanou představitelku tragických ženských charakterů s těžkými životními zkušenostmi, které interpretovala s citlivou a intelektuální polohou. Stala se pojmem pro „nové ženské herectví“, v jehož projevu dominovaly civilní a současně moderní dynamické prvky. Již ve svém zvolenském angažmá zaujala diváky i odborníky kreacemi ve Zkrocení zlé ženy, Noře nebo v Pygmalionu. Významnou éru tvořilo její působení v Nitře (tehdy si ji poprvé povšimli také filmaři). Pod režijním vedením Pavla Haspry tu vytvořila několik výrazných výkonů v dobovém repertoáru (Angela v Půlnoční mši či Yuki v Lampiónové slavnosti).
Ve Slovenském národním divadle pak vynikla především ve slovenském klasickém (Ženský zákon, Najdúch, Dve frašky) i původním repertoáru (Sólo pre /bicie/ hodiny, Sonatína pre páva, Jazva), nevyhýbala se ale ani světovým autorům (například titulní ženské hrdinky v inscenacích hier Tramvaj do stanice Touha, Cesta dlouhého dne nocí, Matčino pole, John Gabriel Borkman, Dva na houpačce). V osmdesátých letech však dramaturgie SND zapomínala, podobně jako u jiných kolegů, na její stále živé herecké kvality. Proto v tomto období často účinkovala i v komorních studiových projektech a pravidelně cestovala do Spišské Nové Vsi, kde vytvořila sérii výrazných dramatických postav (Amanda v Skleněném zveřinci, Matka v Bačově ženě, Kojná v Romeovi a Julii nebo Klára v Návštevě staré dámy) repertoáru, nevyhýbala se ale ani světovým autorům (Scény z manželského života, Marie Stuartovna).
FOTO archiv
Ve filmu se objevila až jako třicetiletá. Její první rolí byla princezna v pohádce Dušana Kodaje Pán a hvezdár (1959), více začala točit až v šedesátých letech. Před filmovou (i televizní) kamerou ztvárňovala různorodé ženské typy. Její doménou byly introvertní a trpící ženy a matky, dokázala ale zahrát i energické ženy z venkova. Své herecké umění prezentovala ve významných počinech slovenské nové vlny (Tvár v okne, 1963; Prípad pre obhajcu, 1964; Zmluva s diablom, 1967). Koncem 60. let navázala spolupráci i s českými tvůrci, ale její první účast v českém filmu zůstala nedokončena; chystaný film Návštěvy (1969) o osudech politických vězňů nebyl po nástupu normalizace dokončen a již natočený filmový materiál byl zlikvidován.
FOTO archiv
Ve filmu Jaromila Jireše …a pozdravuji vlaštovky (1972) si zahrála matku Marušky Kudeříkové, již ztvárnila Magda Vášáryová. Podobnou mateřskou postavu ztvárnila o rok později v kriminálce Zatykač na královnu (1973). Těmito dvěma filmy však slibný nástup na českou scénu skončil a nadále točila jen na Slovensku. Účinkovala v řadě filmů, ale také televizních inscenací a seriálů. U nás je známá především díky slovensko-německé pohádce režiséra Martina Hollého ml. Sůl nad zlato (1982), kde v roli Matky víl hrála po boku Libuše Šafránkové. Z její slovenské tvorby stojí za zmínku historický seriál Alžbetin dvor (1986), v němž se objevila jako zemanka Ruttkayová. V té době také vytvořila postavu Paní lékarníkové ve filmu Kohút nezaspieva (1986), který byl natočen podle divadelní hry Ivana Bukovčana. Od té doby již před filmovou kamerou nestála a příležitostně se objevovala jen v televizi. Kromě toho se uplatnila také v rozhlase, dabingu a v oboru umělecké recitace.
FOTO archiv
V roce 1969 získala hlavní hereckou cenu na MTF Zlatá Praha za ztvárnění titulní postavy v TV inscenaci Martina Ťapáka podle divadelní hry J. Barča-Ivana Matka a byla jmenovaná zasloužilou umělkyní. V roce 1996 obdržela Cenu Karla Čapka, která se od roku 1990 vyhlašuje v květnu v Trenčianských Teplicích (otec bratrů Čapků zde byl v letech 1910-1923 lékařem). Laureátům je udělována za propagaci života a díla bratří Čapků na Slovensku a za praktické uplatňování česko-slovenské vzájemnosti. V roce 2003 byla její práce oceněna vysokým státním vyznamenáním, Pribinovým křížem II. třídy. V roce 2004 získala na 6. ročníku Festivalu Aničky Jurkovičovej v Novém Městě nad Váhem ocenění pro významné herečky Kvet Tálie.
Byla sestrou divadelního režiséra Vladimíra Strniska. Měla za sebou dvě manželství. Poprvé byla provdaná Jelínková, jejím druhým manželem byl režisér Pavol Haspra (1929-2004). Dcera Jana Strnisková (*1957), která o její smrti dnes informovala veřejnost, je též herečkou.
/Z více zdrojů ve spolupráci s Karolem Mišovicem pro i-DN zpracoval hul/
Více na: CSFD, Pozri.sk, Moviemania.sk
Komentáře k článku: Zemřela Viera Strnisková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
