Zemřeli
Steva Maršálek
11. 9. 1923 Kočí, okr. Chrudim – 28. 7. 2011 Praha
Herec. V letech 1945–46 studoval na Státní konzervatoři v Praze, jeho učiteli byli Miloš Nedbal, Ladislav Pešek, Karel Höger či Jarmila Kronbauerová. Na studiích setrval pouze rok, neboť zároveň studoval práva, kterým dal – zprvu – přednost. První pražská angažmá získal ve Větrníku (1947–48), v Divadle mladých pionýrů (1948–49) a v Městském divadle pro mládež (1949–53). Poté působil v Zájezdovém souboru Ústředního divadla československé armády (1953–58) a ve Vesnickém divadle (1958–63). Odtud přešel do Chebu, do tehdejšího Divadla pohraniční stráže (1963–67), následovalo Divadlo pracujících Gottwaldov (1967–71), Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Opava (1971–80). V roce 1980 souběžné hrál ve Státním divadle v Brně i v Opavě. V roce 1985 se vrátil do Gottwaldova, kde působil do roku 1987. Již jako důchodce přijal angažmá v pražském Labyrintu. V posledních letech hrál také v Divadle Na Fidlovačce. V roce 1994 mu byla Hereckou asociací udělena cena Senior Prix. luc
Milada Šubrtová
24. 5. 1924 Lhota u Kralovic – 1. 8. 2011 Praha
Operní zpěvačka. Patřila k nejvýraznějším osobnostem silné poválečné pěvecké generace. Původně absolventka dvouleté obchodní školy a úřednice studovala zpěv soukromě u Z. Knittla. V roce 1946 nastoupila do souboru Opery 5. května roličkou Lidky ve Smetanových Dvou vdovách a rychle se stala jednou z určujících osobností souboru, kterou zůstala i v Národním divadle v Praze.
Přes čtyřicet let zpívala nejobtížnější sopránový repertoár v ohromujícím stylovém rozpětí, k němuž ji předurčoval nosný hlas velkého rozsahu vedený spolehlivou pěveckou technikou, která pěvkyni umožnila zpívat i party lyrické a dokonce operetní. Všestrannost byla v tehdejším operním světě nezbytná, přesto spojení lyrického až koloraturního oboru s dramatickým bylo v podání Milady Šubrtové výjimečné a předurčilo ji k hlavním rolím širokého českého a světového repertoáru. Proto interpretovala svou životní roli Rusalky zcela výjimečným a dodnes myslím nepřekonaným způsobem, k jehož charakteristice musíme dodat skvělou výslovnost spolu s emocionálním prožitkem každé fráze.
Měla dispozice stát se světovou hvězdou své doby, kdyby nežila v uzavřených hranicích politických i uměleckých, kdyby neodmítla nabídky z Vídně, Milána a Buenos Aires. Jemná noblesní žena se smyslem pro decentní tichý humor se po skončení kariéry stáhla do ústraní, zvláště pak po tragické smrti svého manžela, dirigenta Jana Husa Tichého (1921–2000) a v důsledku své nemoci. V roce 1999 získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Josef Herman
Jiří Joran
20. 6. 1920 Praha – 5. 8. 2011 Praha
Pěvec. Absolvent pěveckého oddělení Státní konzervatoře v Praze (1939–46), stážista u italského pěvce Apolla Grandforteho. V roce 1943 dostal angažmá jako sólista opery v německém Městském divadle Görlitz (Zhořelec). V letech 1945–48 působil v Opeře 5. května v Praze a poté až do roku 1988 v pražském Národním divadle. Přeložil také řadu operních libret. Jeho velkou láskou byla interpretace písní, má na svém kontě přes 1300 koncertních vystoupení. Herecká asociace ocenila v roce 1994 jeho tvorbu udělením ceny Senior Prix. luc
Jiřina Švorcová
25. 5. 1928 Kociánovice u Hradce Králové – 8. 8. 2011 Praha
Herečka a funkcionářka, spjatá především s dobou normalizace a projevem v Národním divadle na setkání divadelníků kolem tzv. Anticharty. Po absolutoriu na pražské DAMU (1946–50) byla přijata do Krajského oblastního divadla v Hradci Králové. Po roce přijala nabídku z Divadla na Vinohradech v Praze, kde statovala již v roce 1941. Byla zde v angažmá až do roku 1989, kdy byla z politických důvodů nucena odejít. V divadle vytvořila kolem stovky divadelních rolí, byla Kateřinou v Kohoutově Dobré písni, Lidunkou v Tylově Fidlovačce, Annou Kareninovou ve stejnojmenné Pleskotově dramatizaci Tolstého románu, Fankou v Čapkově Loupežníkovi, Emilií Marty z Čapkovy Věci Makropulos, Olgou v Čechovových Třech sestrách, Matkou Kuráží v Brechtově hře Matka Kuráž a její děti. Dostala také mnoho příležitostí hrát ve filmu a televizi, asi nejslavnější se stal seriál Žena za pultem, kde ztvárnila titulní roli. Svou politickou angažovaností po roce 1968 téměř zcela zastínila vlastní hereckou kariéru. Byla významnou a aktivní funkcionářkou KSČ, dlouholetou předsedkyní Svazu českých dramatických umělců. V roce 2000 vyšly její memoáry Býti Švorcovou. luc
Radka Dulíková
8. 10. 1950 Ostrava – 16. 8. 2011 Praha
Herečka a moderátorka. Od osmi let působila v ostravském dětském rozhlasovém souboru, vystupovala ve Státním divadle a v Divadle Petra Bezruče. Hrála v mnoha filmech, proslavila se především rolí jedenáctileté dívky Jitky ve filmu Karla Kachyni Vysoká zeď (1964). Působila v divadlech Okap a Waterloo, stala se hlasatelkou ostravské televize. V letech 1970–72 byla angažována v Těšínském divadle v Českém Těšíně. Poté odešla do Prahy, kde pracovala jako produkční a asistentka režie. Od roku 1995 byla redaktorkou Rádia Svobodná Evropa. luc
Blanka Vikusová
28. 5. 1925 Horní Mokropsy – 23. 8. 2011 Praha
Herečka. V letech 1940–44 studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře hudby v Praze. Od roku 1945 byla v angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, odkud po třech letech odešla do Prahy. Patřila k prvním hercům nově vzniklého Městského oblastního divadla v Praze-Žižkově, které se záhy přestěhovalo do Libně, dnešního Divadla pod Palmovkou. Zde působila až do odchodu do důchodu v roce 1991. Ztvárnila přes 130 rolí, byla například Mahulenou v Zeyerově hře Radúz a Mahulena, Kněžnou v Jiráskově Lucerně či Arkadinou v Čechovově Rackovi. Má na svém kontě i řadu filmových a televizních postav, hrála například ve snímcích Dvě věci pro život, Břetislav a Jitka nebo v seriálech Chalupáři, Dnes v jednom domě, Saturnin. V roce 1995 obdržela Cenu Senior Prix Nadace Život umělce. luc
Elena Paclová
18. 5. 1938 Stropkov, okr. Bardejov (Slovensko) – 26. 8. 2011 Praha
Baletka. Divadelní pamětníci ji znali pod dřívějším příjmenim Colombo (její první muž byl výrazný charakterní sólista košického baletu) a později Lindauerová (druhý zase skvělý tenor ze zlaté kapličky). K divadlu nastoupila hned po ukončení povinné školní docházky, ve svých pionýrských patnácti, a učila se svému baletnímu řemeslu takříkajíc „za pochodu”, rovnou na jevišti před diváky.
Jako druhdy pilný kritik jsem jméno Colombo zaregistroval již při jejím prvním, košickém angažmá (1953–59), osobně ji poznal během jejího působení v Ostravě (1959–66) a spřátelil se na její poslední štaci v Hudebním divadle v Karlíně (1966–81). Nikdy nepatřila k zářným primabalerínám, zahrnovaným květinami, obdivem a slávou; vždy to však byla opravdová kumštýřka, umělkyně stejně tak dobrá jako skromná. Po odchodu do „tanečního důchodu“ se k divadlu vrátila nejdříve jako šéfova-Šmokova sekretářka, ale pak i jako kostymérka a kostýmní návrhářka. (více na i-DN) vv
Zuzana Dřízhalová
27. 1. 1975 Praha – 16. 9. 2011 Praha
Herečka. Studentka Fakulty potravinářské a biochemické technologie na ČVUT a zároveň amatérská herečka byla v roce 1996 přijata na DAMU. Absolvovala v roce 2000, a to již měla bohaté zkušenosti z působení v Divadle Neklid a z hostování v pražském Národním divadle. Za studií byla také lektorkou Dětského studia při Studiu Ypsilon. Řadu zajímavých rolí ztvárnila především v divadlech Neklid a Aqualung. Byla například Boženou Zpěváčkovou ve Vzducholodi, kterou napsal její muž Hynek spolu s Davidem Pečírkou, Estelle v Sartrově S vyloučením veřejnosti nebo Ruměnou v Klicperově Hadriánovi z Římsů. Řadu hereckých příležitostí měla nejen v divadle, ale i v televizi. Do povědomí veřejnosti vešla především zásluhou seriálů Četnické humoresky (Eliška Jarolímová), Velmi křehké vztahy (Marcela Rubešková) a pokračování Nemocnice na kraji města (Eliška Králová). Podlehla náhlému silnému návratu rakoviny lymfatických uzlin, s níž bojovala od svých sedmnácti let. Byla patronkou občanského sdružení Lymfom Help, které podporuje právě pacienty postižené lymfomem. luc
Komentáře k článku: Zemřeli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
