Zemřeli

3. 9. 1922 Kroměříž – 23. 1. 2010 Ostrava

Herečka. V letech 1941–45 studovala Státní konservatoř v Brně, v době totálního nasazení inscenovala se spolužáky po bytech nedokončené školní práce. Po válce nastoupila do angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, v roce 1947 přešla do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, kde působila až do roku 1961. Dalších 30 let stála, spolu s manželem Františkem Šecem, na prknech Státního divadla v Ostravě. Byla především divadelní herečkou, film ani televize jí příliš prostoru na příkaz „shora“ po roce 1968 neposkytly, přesto ji diváci zaznamenali jako učitelku ve filmu Metráček. Uměleckou satisfakcí se jí staly desítky divadelních rolí, především tragických ženských postav, na kterých prokázala jedinečnost svého hereckého projevu. Byla například Drahomírou v Tylově hře Drahomíra a její synové, Eurípidovou Médeou, Arkadinou v Čechovově Rackovi, Kunhutou v Hilbertově Falkenštejnovi, Erži v Örkényho Kočičí hře. Její umění bylo oceněno řadou vyznamenání. Obdržela titul Zasloužila umělkyně (1965), Cenu Jaroslava Průchy (1965), Cenu Thálie (1994) a Křišťálovou růži (1997).
luc

Bohumil Pastorek

25. 10. 1928 Valašská Bystřice – 22. 1. 2010 Praha

Herec. Coby vyučený krejčí se od mládí věnoval ochotnickému divadlu a během vojenské služby uspěl v konkurzu do Armádního uměleckého souboru, což rozhodlo o jeho životní dráze. V roce 1951 se stal členem plzeňského vojenského divadelního souboru Stráž míru, odkud následujícího roku odešel do angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1954 přešel do Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín), v letech 1960–62 hrál v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a od roku 1962 byl v angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, kde působil až do roku 1989.

Celý život se významně prorežimně angažoval. Sám za svou nejmilejší roli považoval Lenina v Pogodinově Kremelském orloji. Jeho podoba s Klementem Gottwaldem ho předurčila ke ztvárnění této postavy ve Vávrových snímcích Dny zrady, Sokolovo, Osvobození Prahy. Režim jeho loajalitu patřičně ocenil – získal titul Zasloužilý umělec (1984) a medaili Kulturou a uměním za rozvoj československo-sovětského přátelství (1985). Své životní cesty a názory popsal v autobiografii Pěšákem života i umění (2003). Mimo to je autorem rozhlasových her Rána jistoty a Rovnice o dvou neznámých.
luc

Pavel Malhocký

9. 12. 1947 Lednice – 11. 2. 2010 České Budějovice

Skladatel, dirigent, kytarista, pedagog. Z lesnického učiliště zběhl na Pražskou konzervatoř, kde vystudoval hru na kytaru u Štěpána Raka, soukromě se věnoval i skladbě. Záhy začal vyučovat v Lidové škole umění v Písku a přitom působil v několika folkových formacích, například Kotvice, Létavice, Ptáci. Byl také vedoucím oddělení estetiky v Domě dětí a mládeže v Českém Krumlově, vedoucím zájmové umělecké činnosti v Domě kultury ROH, učil v českokrumlovské LŠU na Piaristickém náměstí, kde se stal v roce 1990 ředitelem. Ve stejném roce nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jako dirigent činoherního orchestru a hudební režisér. Napsal scénickou hudbu pro více než sto divadelních inscenací nejen v Budějovicích, ale i v Hradci Králové, Pardubicích, Mladé Boleslavi, Plzni či v pražském Národním divadle. Jeho posledním počinem byla úprava Havlíkovy-Suchého Kytice, která měla premiéru v Jihočeském divadle 8. ledna tohoto roku. Je autorem učebnice hry na kytaru Abeceda kytaristy. Tragicky zahynul on a jeho třetí žena, zřejmě zavražděni Malhockého psychicky nemocným synem z druhého manželství. Případ, ve kterém zřejmě selhala i budějovická policie, dosud není uzavřen.
luc