Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Zlatá Kutná Hora (No. 1)
Je neskonale příjemnou zkušeností, když i intenzivně ostřílený, potem, prachem a hlínou nekonečných cest pokrytý publicistický harcovník konečně dorazí do lůna akce sic dlouho z dálky obdivované, přesto však dosud nenavštívené. Ano, díky posunu Divadelní Nitry do červnového termínu se moje září konečně šťastně prolnuto s Divadelním festivalem Kutná Hora, jenž kdysi povstal ze společného fantazírování výkonného producenta a manažera divadla X10, současného prezidenta The European Association of Independent Performing Arts Kryštofa Koláčka a novináře, vizionáře a drahého přítele Vojtěcha Varyše. Jejich duchovní zplozenec letos dospěl k prvnímu kulatému jubileu a s pokorou i mladickou grácií rázně sfoukl hned desatero narozeninových svic. V následující reportážní minisérii společně prosvištíme trojicí hektických dní. Držte si koupací čepice, vyrážíme!
Manifest. Foto archiv divadla
Povodně jsou úspěšně za námi a v Kutné Hoře mne vítá nejen přívětivé počasí, ale i řada milých lidí. Na terase hotelu a příjemné restaurace s poetickým jménem U Kata se mimo jiné setkávám s uměleckým šéfem divadla X10 Ondřejem Štefaňákem, herci Janem Bártou a Václavem Marholdem a také s jedním z mých oblíbených manželských párů, Marcelou Magdovou a Martinem Macháčkem. Všechny úvodní procedury jsou bleskurychlé, a než se třikrát otočím, mé mnoha dioptrické zraky žasnou nad davem přítomných přívrženců a přívrženek dramaturgického cechu. Konečně se také ve větším počtu zjevuje studentstvo, nejvíce mladých otevřených hlav dorazilo z Brna pod vedením zkušené atamanky a přední kutnohorské milkyně, zlínské patriotky Ivy Mikulové, nechybí ovšem ani početná delegace z mé alma mater, milované Olomouce.
Manifest. Foto archiv divadla
Z důvodu zpožděného vlaku jsem bohužel nestihl křest lavičky na Havlíčkově náměstí číslo 85., ani úvodní společenské setkání, a tak společně s přítomnými davy mířím do Tylova divadla, jež je jedním ze dvou epicenter zdejšího kulturního kvasu. Startujeme slovenskou inscenací Manifest Městského divadla Žilina. Autorský projekt Daniely Brezániové, Pavla Viechy a jejich kolektivu usiluje o komplexní, jevištně atraktivní analýzu příčin zrodu násilí, které vyvěrá ze sužovaných duší sociálně izolovaných mladých lidí. Sympaticky zacílený pokus sice zaujme detailní scénografií Jána Ptačina i pečlivou kompilací různorodých zdrojů, jeho Achillovou patou je však nedůvěryhodné, unylými výrazovými prostředky neobratně žonglující herecké obsazení, které je navíc mnohem starší než divácká skupina, ke které touží jejím vlastním jazykem promlouvat. Viechova režie se navíc od poměrně dynamického začátku velmi rychle uchýlí k nežádoucím polopatismům a dávno přežitým mechanismům, jež jsou typické nikoli pro plnokrevné jevištní provedení, ale pouhá scénická čtení. Zvolené téma si zaslouží potlesk, forma však svádí k otrávenému hvizdu. Žilino, vzmuž se!
Festivalový kmen se následně přesunul do parku pod Vlašským dvorem, kde již tou dobou úřadovali hypnotičtí Návštěvníci V.O.S.A Theatre, jež na svůj okouzlující rej nalákali početné zástupy malých i velkých nadšených Kutnohoraček i Kutnohoráků. Řada z nich navíc i přes rychle klesající teplotu zůstala přítomna i na noční plenérové premiéře inscenace pražských OLDstars Marie Stuartovna. Režie Prokopa Košaře sice očekávaně inklinuje ke statické deklamaci, jež zbytečně přistřihuje křídla poměrně již zkušenému ansámblu a maně tak akcentuje značnou letitost Schillerova dramatu i překladu Jaroslava Bílého, zároveň se však nezříká ani infernálně spektakulárních scén, jejichž pompa zavání milovaným šestákovým brakem i upřímnou poklonou kočovným tahounům Thespidovy káry. Hold však tímto vzdávám nejen herečkám a hercům, kteří s nejednoduchým textem a vlezle chladným počasím svedli vcelku vyrovnaný boj, jenž honosil se jejich nezpochybnitelným entusiasmem i vyrovnaně snesitelnou artikulací, ale i početnému komparzu, dominantně složeného z místní omladiny. Uctivá poklona, vážení!
Má první noc v Kutné Hoře pak pokračovala příjemným večírkem v baru Pod schodama, jenž přinesl další sadu pozitivních setkání, vášnivých diskusí i nečekaných prožitků.
Pokračování záhy!
Komentáře k článku: Zlatá Kutná Hora (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
