Zlatá Praha cestou ke konzumu

Měl jsem moc rád Zlatou Prahu a dlouhá léta jsem se podílel na dramaturgii její doprovodné „živé“ části – setkání se slavnými osobnostmi tanečního divadla a projekce jejich děl a trailerů, představení na vnitřních i venkovních jevištích. Proto mne mrzí, jakým směrem se „živý“ rámec Zlaté Prahy nyní ubírá – dramaturgie údajně zcela rezignovala na umělecké produkce (v Obecním domě byly vždy v saloncích, ve Smetance pak na jevišti, dovedu si představit i open air na pěší zóně na náměstí Republiky. Na Žofíně se doprovodné akce pořádaly v budově i na zahradě), pak v areálu Národního divadla (piazzetta a Nová scéna).

Nyní – opět v Obecním domě – chce ČT art prezentovat jen čistě komerční estrádu StarDance! Vlastně jen kuriózní kombinaci profesionálů a amatérských celebrit ve „sportovním tanci“ (tak se oficiálně nazývá „společenský tanec“). To je krok do konzumního pekla. Akce má jistě zaručenou „novákovskou“ sledovanost, ale jak někoho napadlo využít ji v programu prestižního světového festivalu? Přitom původní exkluzivní zaměření Zlaté Prahy na taneční a hudební umění je jasně formulováno: dokumenty z tanečního, divadelního a hudebního prostředí, záznamy koncertů a inscenací i originální TV umělecká díla.

Klesáme stále hlouběji v našich nárocích, jak říkají psychologové: společnost blbne, občané blbnou… a tedy i publikum blbne! Už jen zbývá, aby se ve Smetance proháněli nad hlavami diváků provazochodci a akrobaté na hrazdách a žongléři v uličkách a v rozích samozřejmě trampolíny! Zahajovací scénu by jistě zvládly třeba mažoretky a závěrečnou roztleskávačky? Nemohu uvěřit, že jde skutečně jen o nedostatek peněz – StarDance je jistě mimořádně drahá show. Spíš je to jen nedostatek odvahy, zodpovědnosti a vkusu.

Jen doufám, že soutěžní část Zlaté Prahy bude mít i nadále stabilní úroveň a budeme se moci (bohužel jen pár dnů) kochat skvělými uměleckými úlovky světových televizí.

Moc mě to mrzí.

Antonín Schneider,
předseda správní rady Tanečního centra Praha