Zlatá sedmnáctá Flora (No. 4)
Jelikož sály při divadelních představeních na festivalu většinou praskají ve švech, rozhodli se letos organizátoři zavést systém repríz. Na rozdíl od předchozích ročníků, kdy měli mnozí diváci zkrátka smůlu, tak není problém vidět svého favorita v programu i vícekrát.
Holandsko-český site-specific projekt Seasoning – dnes naposled! FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
A zájem je. Zejména co se týká fascinující divadelně-pohybové instalace v prostorách bývalé kanovnické rezidence na Wurmově ulici. I návštěvníci pondělního a úterního projektu Seasoning, které vzniklo ve spolupráci s olomouckým Divadlem na cucky a holandskými tanečníky souboru United-C z Eindhovenu, totiž zběsile shání vstupenky na poslední možnost zažít neobvyklé a vzrušující cestování po barokních prostorech. To mohou právě ve středu ve čtvrt na deset večer.
Kromě festivalových repríz se však program stále posouvá kupředu a přináší na Hanou ochutnávku tanečního umění i činoherní kvality. V úterý tak divadelní sál K3 na Konviktu, jenž slouží studentům uměnověd, ovládl Jaro Viňarský a jeho Animal Inside. Po jeho zatím nejúspěšnějších projektech Nikdy nezaliaty čaj z roku 2003 a o rok mladšího kusu Posledný krok pred, které na Floře také představil, přišel tentokrát slovenský choreograf s inspirací stejnojmennou knihou maďarského spisovatele Lászla Krásznahorkaia. Jak se poté pro festivalový zpravodaj vyznal, netradiční námět pro taneční vystoupení mu zcela náhodně padl do oka v jednom z oblíbených newyorských antikvariátů. Spisovatelovo apokalyptické zkoumání lidského druhu a zvířete v člověku Viňarský přenesl do tělesnosti, pohybu a tance v působivém duu s Markem Menšíkem.
Animal Inside – Jaro Viňarský a Marek Menšík FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
V úterý večer měli možnost vidět festivaloví diváci Karla Rodena, a to ve filozofujícím projektu SAM. Jedna z posledních premiér Pražského komorního divadla se od loňského podzimu hraje v nově otevřeném Studiu Hrdinů. Ti, kteří chtěli pouze „vidět Rodena“, aby se pak měli čím chlubit kolegyním v práci, odcházeli ze sálu tumpachoví. Minimalistické, rozjímavé a dojemné představení, které bylo zpovědí umělce zavřeného v nejedné kleci, totiž divákům kladlo nečekané a naléhavé otázky.
Karel Roden jako Sam v kleci FOTO JIŘÍ DOLEŽEL
Hru Kathariny Schmitt v české premiéře režírovala Kamila Polívková. Ti, na které se nedostalo, mají možnost vidět vynikající herecký výkon Karla Rodena, jenž se na vizuálně minimalistické a kontrastní scéně pohybuje mezi rozvernými a zničujícími náladami, ještě ve středu večer. Do své klece vás ale nepustí, dá jen nahlédnout.
Podobně jako Holanďani na Wurmovce mají v programu tři večery pro sebe i komici z divadla Vosto5. V pondělí sehráli svůj starý hit Košičan 3, zábava v nočním šapito na parkáně Konviktu však patří jejich Stand´artnímu kabaretu. Pokud jim na poslední večer přijede posila, budou ledva rádi. Každý večer mít nápady ve špičkové kondici totiž nejde.
Komentáře k článku: Zlatá sedmnáctá Flora (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
