Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Kritické teze Josefa Hermana (No. 7/2019) Zlato Rýna

    Iniciátor provedení opery Štefan Margita v roli ironického Logeho
    Foto Petr Horník

    Koncertní provedení prologu operní tetralogie Richarda Wagnera Prsten Nibelungův ve Foru Karlín zjevně navazuje na Fascinaci Wagnerem, kterou tam provedl soubor Státní opery vloni v říjnu. Zlato Rýna inicioval Štefan Margita, pro něhož se postava poloboha ohně Logeho ukázala jednou z životních. Zpívat ji mu poradil Pavel Eckstein, a měl výborný odhad! Margita ji zahrál v řadě hodně prestižních divadel, zastihl jsem ho v červnu 2012 v Bavorské státní opeře v Mnichově, kde mu velcí znalci Wagnera připravili bouřlivé ovace. Když už svůj majstrštyk nemohl v Praze předvést na jevišti, a to je velká škoda, přišel s dobrým nápadem.

    V typické gestikulaci Thomas Gazheli (Alberich) se Štefanem Margitou (Loge), přihlíží Egils Silins (Wotan)
    Foto Petr Horník

    Ostatně především Margita a Thomas Gazheli (i někteří další) nepotřebovali koukat do not a kolem pultíků rozehráli své postavy čistě pohybově a mimicky famózně. Tak interpretovaná opera už vskutku nepotřebuje nic víc, zvlášť Wagnerova. Gazheli se chromými gesty a bohatou mimikou stylizoval do zlověstného skřeta Albericha s pohybovou vehemencí, Margita Logeho pojal jako uštěpačného glosátora, který vidí dál než všichni ostatní – jeho jízlivé poznámky k nadutým vládnoucím bohům, kteří však špatně skončí, zazněly politicky aktuálně. Margitovi k tomu stačily často výsměšně založené ruce a uštěpačně pronášené repliky, v duchu wagnerovské interpretace zpívané i deklamované, protože v nich kromě hudební krásy jde především o to, co sdělují. Stejně jako u Gazheliho.

    Thomas Gazheli coby skřet Alberich
    Foto Petr Horník

    Ale všichni pěvci v Praze předvedli vytříbenou wagnerovskou interpretaci: Egils Silins jako přihlouplý Wotan, Arnold Bezuyen coby ufňukaný Mime, Ursula Hesse von Steinen byla pěkně kousavá Wotanova manželka Fricka, dokonale “hřměli” oba představitelé obrů, Jozef Benci (Fafner) a na záskok Karl-Heinz Lehner (Fasolt), spolehlivě menší roli Froha zazpíval Jan Petryka a jediný výstup moudré bohyně Erdy podala Renée Morloc vskutku mysticky.

    Sarkastický Loge Štefana Margity s despektem pohlíží na Mimeho Arnolda Bezuyena
    Foto Petr Horník

    Do vytříbené sestavy spolehlivě zapadla Maria Kobielska jako Freia průraznou čistou intonací, a v menší roli Donnera jim stačil i mladý Jiří Rajniš, který má za sebou vynikající sezónu a před sebou jistě ještě lepší, a s poznáváním Wagnera sotva začal. Ryze české bylo obsazení dcer Rýna, krásně znějícími dobře sezpívanými hlasy Kateřiny Kněžíkové (Woglinde), Jany Horákové Levicové (Wellgunde) a Václavy Krejčí Houskové (Flosshilde). Jsou u nás už hodně dobré hlasy schopné mezinárodní konkurence, rozdíl je patrný ve zkušenosti, či spíše nezkušenosti s Wagnerem, což je konstatování, nikoli výtka. Protože vytýkat to je třeba těm, kteří se u nás “velkého” Wagnera, tedy Ringu, pořád bojí – až na vynikající inscenaci Parsifala.

    Václava Krejčí Housková, Jana Horáková Levicová, Kateřina Kněžíková jako dcery Rýna
    Foto Petr Horník

    Wagnerovská praxe ovšem nejvíc chybí orchestru. Začátek večera byl zralý na odklepání, plný nepřesností a falešných tónů v obrazu valícího se Rýna. Po nástupu dcer Rýna se hra orchestru ustálila, měl i výtečná místa zejména v tutti, ale občasné nepřesnosti přetrvávaly a hlavně: měkké wagnerovské tóny, vyladění zvukových barev, dynamiky a prostě všech nuancí, z nichž sestává wagnerovská partitura, to se nedá zvládnout sebepilnějším jednorázovým nastudováním, to vyžaduje neustálé prohlubování interpretace každého partu. Nakonec výsledek, až na počáteční výpadek, byl hodně dobrý. Andreas Sebastian Weiser volil příhodná tempa a dbal na souhru a výsledný zvuk, mám v uchu ale bohatší dynamiku.

    Dirigent Andreas Sebastian Weiser
    Foto Petr Horník

    V lednu se po rekonstrukci otevře Státní opera a je dobře, že její původní soubor na Wagnera nezapomíná. Jeho pravidelná vytříbená interpretace je jedna z věcí, které zdejšímu opernímu divadlu chybí. Per Boye Hansen to jistě ví.

    Národní divadlo, Praha, soubor Státní opery – Richard Wagner: Zlato Rýna (Das Rheingold). Koncertní provedení. Dirigent Andreas Sebastian Weiser. Forum Karlín 23. a 26. května 2019 (psáno z provedení 26. května).


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana (No. 7/2019) Zlato Rýna

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,