ZlomDAMUvaz (No. 2)
Další den pražského Zlomvazu se od velikánů přesunul k lidem obyčejným až malým, ač by si na velké někdy rádi hráli. Tahanice mezi laskavostí a bezohledností přešla v pošťuchující se při sourozeneckou, až se skončila v klidném a osamoceném plaménku sirky.
Rituální vražda Gorge Mastromase chce ukázat světu starou pravdu, že zlo je nesmrtelné FOTO KRYŠTOF KALINA
Největší problém inscenace Rituální vražda Gorge Mastromase tkví v dramatické předloze. Druhá polovina, tedy celá pasáž po zásadní proměně hlavní postavy Gorge Mastromase (Matyáš Řezníček), je vlastně trochu navíc. V první části se stupňují motivace pro Gorgeovo uvědomění, že s laskavostí nedojde ani na kraj lesa a v jejím závěru se tak mění v bezohledného prospěcháře. Následně ale děj už nemá kam gradovat. Jedna vražda už totiž proběhla: svět opustil Gorge Mastromas – obyčejný a vpodstatě hodný člověk. Následují už jenom obrazy z několika úhlů ukazující, jak moc Mastromas prohnil. Navíc se až nebezpečně často hlásí ke slovu očekávatelné „zvraty“. Lživou knihu chce zdiskreditovat Gorgeův dlouho ztracený bratr a zabít ho přichází vnuk, o němž neměl tušení.
S klesající kvalitou textu dochází dech také režii. Jednoduché a účinné nápady – dodávající tempo první, stylizovanější polovině – ustupují větší psychologizaci, jež nicméně nemá základ v předchozím vývoji a nakonec ani v textu. Dialog, který do té doby režisér Svozil vedl s dramatem formou komentářů, ironie, vyjadřováním ve třetí osobě a vůbec epickým herectvím, se s přestupem do osoby první rozkližuje a inscenace se po několika nadbytečných peripetiích sune k závěru. Ani ten už nemůže naplno vyznít a znovu ukázat světu starou pravdu, že zlo je nesmrtelné.
Skříňáci, bratr a sestra žijící ve skříni z dílny hostující brněnské JAMU, přes veškerou snahu nepřinesli tak spontánní a hravou energii, o jakou očividně usilovali. Protagonistům Vojtěchu Hříbkovi a Anetě Červené rozhodně nechybí pohybová zdatnost, o čemž svědčí už to, že jsou schopni umístit se do prostoru čtvrtiny starobylé skříně. Nicméně nápad dětí, jež se střídají ve velení korábu, neudrží divákovu pozornost na dlouho. (Nehledě na poněkud stereotypní prahnutí holčičky po svatbě.) Neudrží ji ani fyzická akce, protože se děje v poměrně pomalém tempu, bez originálnějších nápadů. Zábavné momenty se rychle rozplývají v moři průměrnosti.
Solo matches, jak ukazuje i název, činí sirky ústředním hrdinou a jejich krabičky také základním scénografickým motivem FOTO JAN DOTŘEL
Lépe už na tom byla domácí, tedy „damácká“ variace na Děvčátko se sirkami Hanse Christiana Andersena. Solo Matches, jak ukazuje i název, činí sirky ústředním hrdinou a jejich krabičky také základním scénografickým motivem. Ponurou atmosféru inscenace o samotě a světle uvnitř nás podtrhovalo přítmí a také tklivá klavírní hudba. Náladu rozjímání a ohledávání sebe sama ovšem rušila jistá režijní neujasněnost. Bezeslovné výstupy Zuzana Vítková řadí spíše asociativně, s ne vždy patrnou návazností či postavením v rámci celku. Ztrácí se tak racionální niť díla, ale možná to je jenom příliš logický postřeh divačky, která odrostla vnímavým dětským střevíčkům.
KČD DAMU – Dennis Kelly: Rituální vražda Gorge Mastromase. Režie Adam Svozil, dramaturgie Kristýna Kosová, scénografie Jan Tereba, kostýmy Jan Tereba a Barbara Fehérová, hudba Jan Borovanský. Premiéra 3. dubna 2015. Psáno z reprízy 5. května na festivalu Zlomvaz.
JAMU – Vojtěch Hříbek a Aneta Červená: Skříňáci. Dramaturgická spolupráce Šimon Peták, scénografie Anna Chrtková. Premiéra 9. března 2016. Psáno z reprízy 5. května na festivalu Zlomvaz.
KALD DAMU – Solo Matches. Režie a scénografie Zuzana Vítková, hudba Roman Džačár, hrají Dan Kranich a Lucie Valentová. Psáno z reprízy 5. května na festivalu Zlomvaz.
///
///
Předchozí díl denních zpravodajství:
Komentáře k článku: ZlomDAMUvaz (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
