ZlomDAMUvaz (No. 4)
Poslední den, nebo můj výběr z něho, se nesl ve znamení démonů vnitřních i démonů naší doby. Zlo a bezohlednost se rodí všude a pořád. Většinou z neštěstí a bezmoci. A nezáleží na tom, jestli pramení z přezírání v dětství, nebo například z tlaku sociálních sítí. Důsledky zůstávají stejné. Stejně nehezké.
Dream of Autumn vypráví o propadání muže vlastnímu svědomí FOTO ARCHIV
Subtilní, prostou a přece všeobjímající poetiku her Jona Fosseho převedli norští studenti do téměř bezeslovné inscenace Dream of Autumn. Jednoduchý námět – propadání muže vlastnímu svědomí a hlasům v něm ukrytých, pojali inscenátoři zemitě. Doslova i metaforicky. Jeviště totiž zaplňuje hlína, v níž se aktéři válejí, jsou do ní zahrabáváni, zemina však symbolizuje i malé dítě v náručí. Těla i kostýmy herců se tak čím dál víc špiní – jak postavy kráčejí životem a ten se o ně otírá a zanechává stopy. Metaforickou zemitost lze cítit z choreografie složené především z dupání a těžkých dopadů na zem. V pohybu absentuje lehkost a rozlet, v plných doušcích se mu však dostává tíže, mohutnosti a zdůraznění hmoty těla. Závěrečné připojení muže do reje masek démonů či smrti ovšem nepůsobí negativně. Vzbuzuj pocit náležitého spojení, které přes nádech temnoty a nebezpečí přináší klid a přítomný okamžik.
Kolem problémů spjatých se sociálními sítěmi, aplikacemi a jejich tlakem na budování úchvatného obrazu sebe sama se soustředila druhá norská inscenace Hurra for Hanne. Hlediště rozděluje několik stolečků se židlemi, všude jsou stuhy a girlandy a freneticky pobíhající slečny upravující poslední detaily. Diváci se ocitají na narozeninové oslavě Hanny a posléze také Hege a Hildy. Oslavenkyně nikdy nedorazí, ale to účastnicím nebrání pronášet proslovy, nasazovat úchvatné a blyštivé šaty, rozdávat balónky, plyšáky, píšťalky, dort či piva. A vůbec se všemožně a především vehementně socializovat, k čemuž nabádají i obecenstvo. Sdílení a komunikace s v podstatě cizími lidmi probíhá, protože je to zábavné… A končí až ve chvíli, kdy se poslední oslava mění v pohřeb. Tento zlom přichází poněkud překotně, ale přesto důstojně uzavírá odtrhávání fyzické a virtuální reality. Uzavírá to, co bychom měli chtít, a to, co se bez ohledu na naše přání jednoduše děje.
Slovenský Múr nabídl poněkud chaotické spojení tří příběhových linií se společným jmenovatelem – krutostí FOTO ARCHIV
Slovenský Múr nabídl poněkud chaotické spojení tří příběhových linií se společným jmenovatelem – krutostí. Důležitější než bezohlednost, ponižování a znovu neštěstí všech hrdinů jsou nicméně scénické prostředky, jimiž inscenace nápaditě promlouvá. Množství bílých košil coby symbol anonymních povražděných mas, boty jako hlavní atribut zastupující osoby či důsledná iluze ptačí perspektivy představují hlavní důvody, proč dílo zapůsobí spíše na oči než city. Hlubšímu prožitku brání i na rozměry příběhu neúměrné zhuštění do přibližně půlhodinové inscenace. Nicméně herci, především oba mužští aktéři (Peter Pavlík, Matej Valašík) ve zkratce vytvářejí odpudivé, nebezpečné psychopaty. Což je v tomto případě dobře.
Jon Fosse – Dream of Autumn. Režie Bård Bjørknes, světla Elisa Galluzz, zvuk Auður Ösp, hrají Luis Enrique Montero, Maëlane Auffray, Maureen Béguin, Vladimír Pokorny. Psáno z reprízy 7. května na festivalu Zlomvaz.
Teater Leikhus – Hurra fo Hanne. Účinkují Eva Burgerhoudt, Irene Nessa Bjørnevik, Lise Andrea Grimelund-Kjelsen. Psáno z reprízy 7. května na festivalu Zlomvaz.
VŠMU (Bratislava) – Jean Paul Sartre: Múr. Účinkují Leona Tešínska, Peter Pavlík, Matej Valašík, scénografie Enikó Bréda. Psáno z reprízy 7. května na festivalu Zlomvaz.
///
Předchozí díly denních zpravodajství:
Komentáře k článku: ZlomDAMUvaz (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
