Zlomvaz zleva a naposledy (No. 4)
Zlomvaz je místem nečekaných shledání. Jedním z nejpřekvapivějších setkání na letošním ročníku je setkání Vladimíra Justa, Aňi Geislerové a Jaroslava Yka v porotě. Hodně nesourodé složení, zdálo by se. Ale jak se ukázalo, společnou řeč porotci našli snadno. Soudím tak podle toho, jak si pánové při závěrečném vyhlašování cen společně notovali. Ale než se k tomu vyjádřím, je třeba se podívat na poslední festivalový den.
Kompenzační Casanova
Myslel jsem, že už nic nemůže napravit pověst bábkarské katedry VŠMU v Bratislavě. Ne po pátečním Prevratanci. A hle. Jiný ročník, jiná práce, jiný přístup. Casanova nabízí vše, co by mělo nabízet loutkové divadlo, a přesto není nijak násilně loutkový. Na šest herců počítej čtyři loutky a jeden plyšový falus, z čehož tři loutky byly využity jen pro epizodické výstupy. Přesto tu bylo dost jiných tipů-triků, které byly výsostně loutkové: práce s perspektivou, práce s látkou (dramatickou), práce s materiálem, práce s objektem, persifláž. Casanovův příběh je vyprávěn od jeho početí v loutkovém divadle až po jeho stáří na Duchcově. Není vyprávěn nijak laskavě – spíš živočišně. O to větší dopad má pak každé zamyšlení nad tím, zda hrdina opravdu miluje a zda je toho vůbec schopen. Ve své dramatizaci se autor nenechává omezovat realitou. Casanova rozmlouvá s antickými bohy, nebo se propadá do snů. V inscenaci velmi souvisí milostné a trapné, trapnost tu však není upatlaná, ale je jedním z principů vyprávění (jak už jsem řekl: díváme se přece na loutkovou persifláž příběhu, i když je přednostně vyprávěn „živým“ hercem). Pokud jsem ale napsal, že Casanova byl pro mě kompenzační, nebyla to jen kompenzace VŠMU, ale podle mého názoru i kompenzace týmu z pražské DAMU (Šimon Spišák a Michal Hába). Možná je to látkou (i když si myslím, že Spišákův Ptačí sněm je vrcholem Diskové sezony). Ale je tu jeden nepřehlednutelný fakt. Pro režiséra přicházejícího z Prahy je mnohem snazší si vybudovat a udržet důvěru slovenských herců a tato důvěra v režiséra je na Casanovovi velmi vidět a celému špílu svědčí.
Zanícený
Zápal se odehrával ve sklepě Literární kavárny v Řetězové. Vzhledem k tomu, že to bylo v tomto prostoru jediné představení za celý festival, nevím, proč jsme na něj museli 20 minut čekat, ale dobře, to se dá odpustit. Když jsem byl konečně vpuštěn, překvapila mne velmi příjemně teplota v místnosti, zapil jsem tedy kapsli, kterou jsem dostal u vchodu. Ze zkušeností vím, že pokud tvůrci před představením nabízejí divákům drogy, je lepší si je vzít. Bez drog je totiž takové představení nekoukatelné. Leč pravděpodobně jsem měl špatnou kapsli. Lidi kolem mě si nevzali, ale divák v zeleném tričku jednoznačně ano a zabrala mu. Ten se nasmál. No jejej. Díky němu plně vyzněla trapnost a plochost mnoha okamžiků. Na druhou stranu svým smíchem zachránil alespoň pohádku o Modrém ptáku (Maeterlinck). Jednoznačně je třeba ocenit jednoduchou a přesto někdy velmi silnou práci se světlem. Bohužel tato práce byla mnohdy silnější než význam textu. Ještě před začátkem mezi námi chodil herec a velmi přesně napodoboval pouliční somrování a bájné historky bezdomovců a feťáků. Byl by to skvělý začátek třeba … k Hrabalovi, ale sem nepatřil. Stejně tak jevištní metafory, které vlastně už ani nebyly metafory: nejzářnějším příkladem je umělcova onanie, kdy herec na konci místo ejakulace rozšlápne pomeranč. Dobře. Pomeranč. Ale co dál? Jaký význam pomeranč nese? Žádný. Je to jen umělcova onanie – ale tady už ne umělce postavy, ale umělce kreatora. Možná je to silné nařčení, ale stále mi přišlo, že si tvůrci ukousli větší kus než byli schopní rozkousat. Prostě jsou na toto téma šílení málo nebo moc, ale rozhodně ne tím správným způsobem. Ovšem abych jen neplival: některé věci v rámci řemesla byly naopak výborné a dávají tušit, že se tvůrci tentokrát jen nechali zavést do slepé uličky. Mezi tyto skvosty patří komunikace Matěje Nechvátala s cellistkou, nebo skvěle rytmicky zvládnutý slovní fotbal s léky.
MARLOW!!!
Marlow z Jamu byl jednoznačně mým favoritem. Nejenomže se Jamáci nebáli uvést zbrusu nový původní text, ale ještě byl ten text výborný. Co věta, to klišé z béčkových gangsterek, co slovo, to perla. Co dialog, to vtip. Navíc i když jsem tušil, že zápletka kolem hlavní postavy se nějak týká záměny lidí, nebyl jsem schopen poznat jak to je, dokud mi to nebylo naservírováno a odhaleno. Bylo to tak výborně zamotáno, že dokud jsem se nedozvěděl celou pravdu, mohl jsem jen hádat. Stále jsem byl v napětí. Měl jsem sice na začátku pocit, že akce během písní ilustruje spíš písničky, ale později mi došla skvělá práce s retrospektivami, která tímto způsobem odehrála. Tak abyste chápali o čem mluvím, ale v rychlosti: Chlap se probere, nic si nepamatuje. Načež si ho odvádí jeho partnerka a vysvětluje mu, že je detektiv Marlow. Tento Marlow dostane zakázku: najít pianistu který spal se ženou hlavního mafiána. Později v kanceláři se Marlow potkává s původním Marlowem, který ho připravil o identitu a paměť, aby se mohl ukrýt před mafiány. Nový Marlow ale zjišťuje, že to je ten pianista, kterého hledá. Marlow pianista chce utéct s mafiánovou ženou do Brazílie, ale je nalezen mrtvý. Zabil ho totiž fakír, který byl léčitelem mafiánovy ženy, která mu na oplátku sloužila jako nevysychající pramen peněz. Fakír nakonec zabíjí i ji a celý příběh končí tím, že Marlow musí najít jiného Marlowa, který za něj převezme identitu, zatímco utíká do Indie hledat fakíra.To je jen velmi zjednodušené a prosím nečtěte to, budete mít naživo mnohem lepší zážitek. Problém s ilustrativností písniček je možná v jejich nepůvodnosti. Jsou to původně písně americké převzaté, přetextované českými textaři a přezpívané českými zpěváky (alespoň ve většině případů). Tím dostává i složka hudební nádech tisíckrát recyklovaného nápadu, stejně jako Raymond Chandler a jeho Phil Marlow. Odkazy mezi řádky jsou ještě zajímavější než vlastní příběh, ale tak těžko se hledají. Doporučuji jen sedět a smát se, protože tvůrci se nezalekli a dokáží bavit celé dvě hodiny s pauzou. Jediný, koho to nebaví, je porota. Jejich chyba. Příště doporučuji Brňákům nedělat pauzu nebo alespoň nechat zamčené dveře, aby jim porotci neutekli. Největším důkazem skvělého herectví v Marlowovi je jednoznačně pohled do programu. Tam jsem totiž zjistil, že každý herec má alespoň dvě postavy. Jenže já myslel, že to hraje dvakrát tolik herců. Jen na děkovačce jsem se nemohl dopočítat.
Kontrast jak na horské dráze
Po sukcesu, kterým byl Marlow, měly Nože ve slepicích velmi těžký úkol. Měly mne zklidnit a vytvořit ve mně filozofický přesah činohrou, a ne humorem a písničkami. To je velmi těžké. Nepodařilo se. Nejsem schopen posoudit, do jaké míry to je mou neschopností přepnout se z muzikálu na tragédii během patnácti minut, takže se předem omlouvám, že budu tvrdý. Herci na scéně mi byli od první chvíle protivní. O rozdílu mezi nepříjemností herce a postavy už jsem se zmiňoval, tak tady mi byli protivní oba – herec i postava. Čekal jsem tedy, jestli to bude mít nějaký důvod. Jenže pro mne bohužel nemělo. Herci hráli stále stejně, dokud diváci nezatleskali. Byli stále stejně protivní. Já mám Vuka Čelebiče rád, byl mi tak protivný méně, ale stejně byl. Možná to bylo stále stejnou energií, s kterou šli herci do jakékoli akce. Jako by chtěli hlasem urvat kulisy. Je to možná tím, že slyšeli, jak o jednu místnost dál hraje nahlas hudba (zřejmě v projektu Voyer, který se hrál paralelně). Občas se herci přesouvali z jednoho světla do druhého, ale tím bohužel končila jakákoli dynamika v představení. Později jsem si říkal, že by tyto přechody mohly být vlastně jednotlivé obrazy hry, změny prostředí, ale připadá mi to zvláštní, protože to by se muselo s přechodem měnit i vnitřní napětí herců a jejich postavy by se musely vyvíjet. Jediný, kdo se za celou hru někam vyvinul byla žena (skokově z retarda na svatou Janu) a moje averze vůči celku. Měl bych si ale jednoznačně na Nože ve slepicích zajít ještě jednou. V klidu. Jsem si totiž vědom změněného cítění v okamžiku, kdy jsem v sále seděl.
Achjo na konec
Nakonec ještě malý povzdech. Sice si z Brna dělám srandu… jak by ne. Morava je jediný ze států v našem besprostředním okolí, který se ještě nedostal do EU. Dokonce už i Rumunsko vzali … No dost vtipů. Letos byla brněnská produkce na Zlomvazu opravdu plodná (pokud nepočítám Judhiršthiru, ale to byli prváci). Jinak Ofelie, Marlow, Černé zvíře smutek (ten jsem nestihl od začátku) jeden sukces vedle druhého. Nehledě na fakt, že obě soutěžní inscenace inscenovaly nový text. Už za ten risk by si zasloužily ocenit. Místo toho jsme na vyhlašování viděli páprdovitý výběr starých osvědčených věcí (DAMU – Idiot – Krobot, to není žádný progresivní výběr). Ne, že by si herci nezasloužili ocenit. V rámci festivalu se ale možná objevili mnohem lepší. Aspoň že Viktor alebo vláda detí z VŠMU dostal čestnou cenu za ženský herecký výkon (Viktorova matka). Odůvodnění poroty, že všechno shrábnul Idiot, protože si v něm všichni herci stojí za svým výkonem, neberu. Nehledě na to, že je sprosté na Zlomvaz vůbec nominovat inscenaci od pedagoga, a alespoň to mohlo být zohledněno ve výběru prvního místa.
Je tu jedna věc, na kterou porota zapomněla. Jaroslav Yk nám krásně vyložil, jak jsou festivaly a workshopy od toho, abychom se poměřovali s ostatními. Ne, pane, workshopy jsou od toho, abychom se něco naučili a festivaly od toho, abychom se potkali i s jinými přístupy k divadlu, protože na rozdíl od fotbalu na divadle kopeme všichni za jeden tým. Letošní rozdělení cen ale bohužel tak nevypadalo a doufám, že si to vítězové uvědomí. Protože na rozdíl od talentů, které hledá pan Yk, má mít herec především pokoru a touhu se zlepšit, nikdy není nejlepší. Doufám, že příští rok bude předsedou poroty Jaro Prtek. Aspoň bude sranda.
Oblékejte se teple, nevěřte televizním rosničkám. Nejlepší předpověď vám dá pohled na synoptickou mapu.
///
VŠMU Bratislava – Šimon Špičák: Casanova.
Autor a režie Šimon Spišák, dramaturgie: Michal Hába, scéna: Dašena Krištofovičová, kostýmy: Dorota Sykorajová, produkce Vlasta Kubušová, Hana Kopkášová.
DAMU Praha – Schiele, Trakl, Nechvátal: Zápal
Tvoří Ivo Kristián Kubák, Máša Nováková, Matěj Nechvátal, Radka Josková, produkce Ondřej Rybár, Kateřina Wechová.
JAMU Brno – Miroslav Ondra, Jiří Š. Hájek: Marlow.
Režie Jiří Š. Hájek, dramaturgie Helena Michková, scénografie Iveta Ryšavá, produkce Lucie Tkadlčíková, Tereza Hořínková, asistent režie Matěj Mužík, hudební nastudování Matěj Plíhal, světelný design a světla Anna Marie Formánková, Tomáš Příkrý, zvuk: Jan Šulák, choreografie Ilona Š. Hájková, Jiří Š. Hájek, Kristian Pekar.
DAMU Praha – David Harrower: Nože ve slepicích.
Režie Ewa Zembog, dramaturgie Aneta Špíglová, scénografie Jana Hauskrechtová.
Komentáře k článku: Zlomvaz zleva a naposledy (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lenka Dombrovská
Milý Ondro,
líbí se mi Vaše přidrzlé reportáže ze Zlomvazu. Cením si toho, že docela na rovinu zveřejňujete své názory. A občas jste i vtipný. Mám jen pár faktických připomínek. Viktorova matka nedostala čestné uznání poroty. Dostala ho Adela Mojžišová za roli Esther! Je možná sprosté, že byl nominován do soutěže Idiot, ale to je problém dramaturgické rady. Porota jen zvolila nejlepší inscenaci. A tou byl prostě Idiot – i podle hlasů diváků. Jaroslavem Ykem myslíte Jaroslava Slávika? Myslím, že jeho závěrečná slova jste si vyložil naprosto mylně, ale na to byl měl reagovat sám.
A jen za sebe chci napsat, že právě Ofélie a Černé zvíře smutek byly snad nejhorší inscenace festivalu. Nabubřelé, pseudointelektuální a především nic neříkající. Brněnští herci však i pro mě byli hodni větší pozornosti. Tak jim aspoň dodatečně přeji mnoho úspěchů (třeba v Tháliích).
23.05.2011 (10.48), , Trvalý odkaz komentáře,
óňa šulc
Co bylo a nebylo nejlepší na Zlomvazu,
je otázka vkusu a ten nikomu nevnucuji. Jen se vyjadřuji k určitým tendencím, které se letos na Zlomvazu neobjevily poprvé. Pokud jde o závěrečnou řeč Jara Slavyka (ano je to Yk), omlouvám se, jestli jsem ji špatně pochopil, měl jsem dost práce abych se z jeho slov nepozvracel. Je to jistě skvělý byznysmen. Divadlo (a zvlášť na škole) by ale nemělo být byznysem.
23.05.2011 (11.16), , Trvalý odkaz komentáře,
VLADIMÍR JUST
Milý pane (Óňo) Šulci,
taky si cením Vaší nádherné mladistvé drzosti, nezatěžující se vůbec argumenty, která vyrok poroty za IDIOTA bere jako páprdovský (v tom případě, milý pane Óňo, bylo ovšem páprdovské i -náctileté publikum ZLOMVAZU, jež IDIOTA v tajném hlasování ocenilo taky nejvýše – nebudete nakonec tím vrchním páprdou Vy?). Idiot byl jednoznačně divadlem roku 2011, a ač režírován pedagogem, byl divadelním myšlením nejmladší. Jen mě mrzí, že stejně mladistvě drzé jako Vy nebyla většina inscenací, že nebyly mladé divadelním myšlením jako Idiot nebo bratislavská VLÁDA DĚTÍ (nebo bohužel neoceněný – můj hlas byl ojedinělý – bánskobystrický SLAVÍK K VEČEŘI), neboť se ve většině inscenací recyklovaly mně důvěrně známé postupy staré 20, 30 i více let (včetně Vámi oceněných opusů brněnských – jednou z nejpáprdovatějších – xtý odvar z 30 let starého Mazaného Filipa! – byl Vámi glorifikovaný MARLOWE, – i kdyby neudělali přestávku, jež byla pro mne osobně slitováním, nemohli bychom tak jako tak vydržet v žádném případě do konce už proto, že jsme potřebovali nutnou časovou prodlevu před závěrečným vyhlášením, přestávku absolutně nutnou k serioznímu a demokratickému zhodnocení celé přehlídky, neumíme totiž, jsouce páprdy, střílet od boku tak střihoruce jako Vy. Jinak – jelikož navštěvuji letos DISK pravidelněji i mimo ZLOMVAZ, Vám mohu říci, že neznám smutnější pohled z hlediště než na mladé lidi, kteří jsou staří (tj. hrají na jistotu a napodobují zasloužilé páprdy).
Váš předseda poroty VJ
28.05.2011 (13.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Hůlková
Dobrý den všem,
děkuji vám za článek a následnou diskusi. Jsem členkou organizačního týmu letošního Zlomvazu, proto bych ráda jednu věc uvedla na pravou míru. Výběr soutěžních inscenací není bohužel v rukou dramaturgické rady, jak by se mohlo zdát. Soutěžní inscenace nominují školy, za DAMU konkrétně kolegium. My, jakožto organizátoři, můžeme ovlivnit pouze výběr nesoutěžních kusů. Proto je těžké vysvětlovat, proč byl nominován právě Idiot.
01.06.2011 (20.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Hubeňák
Milý pane Juste,
děkuji za vysvětlení nepřítomnosti poroty na druhé polovině představení Marlow. Doufám, že demokratické a objektivní hodnocení neutrpělo šrám a zhodnotili jste všechna představení do posledního detailu.
Jen mi nejde do hlavy, jak dokážete seriózně a demokraticky rozhodnout o úrovni představení, které jste neviděli celé…
Velmi Vám k tomuto výkonu gratuluji, protože to by zvládl (kromě vás) jen Chuck Norris.
Hezký den.
01.06.2011 (22.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Veronika Gidová
Milý pán Just,
pripájam sa ku komentáru M. Hubeňáka k predstaveniu Marlow…
Obdivujem absolútnu „profesionalitu“ poroty a vzdávam Vám hodl lebo len málo ktorá porota dokáže na základe vzhliadnutia polovice predstavenia zhodnotiť výkon hercov a jeho kvalitu, nehovoriac o tom, že predstavenie navštívila v nekompletnom zložení. Myslím, že všetci môžeme len zložiť klobúk pred vašou zohratosťou a kvalitami.
Veľa šťastia v ďalšom „objektívnom“ a „serioznom“ porotcovaní!!!
01.06.2011 (23.03), , Trvalý odkaz komentáře,
óňa šulc
Dobré ráno všem.
Ano, až příliš často si nerozumím s vrstevníky, takže jsem možná zpáprdovatělý. Navíc bych se chtěl omluvit, protože inscenaci Idiota hodnotím z pondělního představení (to, které těsně předcházelo Zlomvazu) a při něm se bohužel herci zrovna nerozhodli, jestli hrají tragédii nebo komedii, což byla tragédie (v přeneseném slova smyslu). Pokud jde o tu bandu pseudointelektuálů, kteří přijdou na „Krobota“ do Disku, já to Disku přeji a myslím si, že je to výborný tahák sezóny, ať už s cenou Zlomvazu nebo bez. Modrý ptáček mi napovídá, že je to možná nejnavštěvovanější inscenace tohoto ročníku. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že je to sázka na jistotu. Myslím, že je však zbytečné se o tom bavit, na vkusu se neshodneme. Pokud Vy oceňujete Slavíka, s krásně napsaným programem, ze kterého jsem na jevišti neviděl ani ň, tak já preferuji tisíckrát omílaného Pulcinellu. Děkuji moc za příspěvek. Nechtěl jsem jím nikoho urazit. Mám příliš úzký úhel pohledu.
Děkuji i za příspěvek Kateřině Hůlkové. Modrý ptáček (mrcha jedna opeřená) mi nakukala, že to dřív bylo jinak, ale samozřejmě to vysvětluje mnoho věcí. Pokud jste se museli vyrovnávat s tím, že Vám někdo mluví do dramaturgie hlavní části festivalu, tak je to smutné a uznávám, že jste měli velmi těžkou úlohu. Já bych se s tím asi nesmířil. Samozřejmě to vypovídá nejen o prestiži festivalu, ale hlavně o pocitu méněcennosti jednotlivých škol, když chtějí samy rozhodovat o vyslaných inscenacích.
02.06.2011 (10.34), , Trvalý odkaz komentáře,
óňa šulc
Ještě jsem chtěl poděkovat
za faktické připomínky paní Dombrovské, ceny mi ulítly a jména si pletu, takže se moc omlouvám a za opravu děkuji.
02.06.2011 (10.36), , Trvalý odkaz komentáře,