Zlomvaz zleva (No. 3)
Vzhledem k časovému presu, který může postihnout každého festivalového diváka, a díky nekvalitní stravě z jednoho nejmenovaného obchodního řetězce, kterou jím z důvodu tohoto presu, píšu tento příspěvek zamčen na záchodě. Bůh žehnej DAMU a jejich záchodům, na kterých je elektřina, neboť má baterka toho mnoho nevydrží.
Pokud ale v záhlaví píšu o slevě, nemyslím teď na slevu na jídlo, i když mi mělo být podezřelé, že je neapolský salát zlevněn o 30 korun na kilo. Chci mluvit o jednom nejmenovaném obchodním řetězci, který pod švédskou vlajkou zásobuje celý svět nábytkem. V poslední době zjišťuji, jak je československá scénografie na tomto řetězci závislá. To, že tento trend pozoruji, je možná způsobeno také zálibou mé přítelkyně, se kterou tam chodím nakupovat, ale přesto se mi zdá, že se tato švédská scénografie objevuje stále častěji.
Možné příčiny jsou dvě: a) scénografové nemají dost vlastní invence, b) scénografové nemají dost vlastních peněz. Das b ist richtig. Při cenách za které jsou Švédi schopni přivézt nábytek až z číny a při jejich nabídce barev, postavit scénografii na jejich produktech je opravdu levnější. A to množství produktů také není zanedbatelné. Švédové nás dobyli zkrze nábytek, nemusejí tak už nákladně válčit, aby si uzurpovali umění – zničí středoevropské umění nadprodukcí levných dekorací. Takže až zas potkáte Švéda na Karlově mostě, vezměte nějaký ten nový kámen, který najaté firmy při rekonstrukci špatně usadily, a mrsk přes hlavu.
Švédská svatba
Páteční první představení mělo pro moje téma příznačnou scénografii. Jistě znáte ty nejlevnější černé židle (od výše nejmenovaného výrobce nábytku). Použití těchto židlí v divadle má jedno úskalí: dřevo je velmi měkké – typuji smrk – a štípe se, takže při atomovějším hraní zůstávají hercům v rukách třísky a někdy i celá opěradla. S tímto si scénograf velmi dobře poradil a opěradla odřízl – elegantní. Banské Bystrici ale tuto levnou scénografii odpouštím, neboť nemají samotný rozpočet na scénografii. Tento obor vlastně vůbec nevyučují a proto spíše palec nahoru než dolů.
A odpouštím jim to i pro profesionální hereckou práci, kterou odvedli. Ač to bylo absolventské představení bakalářského stupně studia, měl jsem pocit, že přede mnou na jevišti stojí již herci „hotoví“ (hotoví jako připravení pro profesionální dráhu, ne hotoví jako na konci své cesty stát se hercem). Výrazu a napětí celé Lorcovy Krvavé svatby přidalo i to, že všichni herci byli celou dobu přítomni na jevišti a ti, kteří nehráli, s napětím, téměř bez mrknutí oka sledovali děj. V první scéně dokonce rytmicky reagovali na hlas matky, čímž byl podpořen její vliv na syna. Další pozoruhodnou věcí bylo nakládání s Lorcovým lidovým odkazem. Výšivky, krajky, ozdůbky, to vše vypadalo na kostýmech velmi sešle a šedivě, krajky byly mnohdy nahrazeny starými záclonami. Celek pak působil jako vesnice mezi Španělskem a středním Slovenskem. Nic nebylo ryze španělské a nic ryze slovenské. I rytmy byl podřízeny tomuto podivnému zkomolenému světa, ve kterém se mísí baldachýn ze starých záclon s novými židlemi. Řekl bych, že to bylo takové ryze české. Záclony ještě po rodičích, ale židle máme nové. Z tohoto zorného uhlu dostával příběh jednu dimenzi navíc. Jediné, co bych inscenaci vytkl, je délka. Drobné zkrácení by se sneslo. A pak by bylo dobré nejpozději po třech minutách zastřelit chlapce, který na malý triangl cinká umíráček. Deset minut bylo příliš. Věděli jste, že tzv. infrazvuk, tedy zvuk pod hranicí slyšitelného lidským uchem může zničit mozek? Zvuk od 8 Hz níž působí destruktivně na vazby mezi neurony a mozek měkne. Mě z deseti minut poměrně vysokofrekvenčního cinkání měknul docela intenzvně.
Nešvédím
Inscenace Nesladím je pastvou pro oči pro Nešvédovce. Je sice fakt, že scénografie je (zřejmě z tohoto důvodu) velmi chudá, ale oni herci nic moc nepotřebovali. Představte si, že Máša, Olga a Irina žijí v panelákovém bytě po svém otci. Staré lustry, v kuchyni rohová lavice, za lavicí je dřevěné obložení z materiálu nakradeného ve fabrice, na stěně visí jelen a na poličce je porcelánová honitba a srnky… To vše je vyjádřeno minimalisticky třemi lustry, štaflemi a podlahou na které jsou jeleni. Nevím, jestli to byl záměr, ale při vstupu byla v místnosti silně cítit vůně bonbónů. Tři herečky hrají tři různé ženy s třemi různými přístupy k životu. Jsou doprovázeny na baskytaru chlapcem v umaštěném triku. Ženy si dívčím způsobem jako v domečku pro panenky hrají, nalévají si čaj, míchají ho a oklepávají lžičku. Vše s naprostou přesností a rytmem. A pak… chlapec v umaštěném triku odkládá baskytaru, něžně jí pohladí a ona začne hrát sama. Chlapec přichází do bytu tří děvčat: Máte cukr? Odtud se začíná změť příběhů a situací, které s dějem souvisejí někdy více, někdy méně, ale s postavou vždy. Nesladím neurazí. Jen při vysypávaném cukru se člověk zarazí vybavením si letošního vývoje cen na trhu. Pečlivá práce. Příjemný zážitek.
Zpívánky
Když se řeknou Zpívánky, vzpomenu si vždycky na Dášu, jak zpívala Holka modrovoká. Najít míru herectví v takovém žánru není jednoduché, ale Prevratanec se tímto problémem vůbec nezaobíral, i když tento žánr silně připomínal. Popravdě nevím, jestli se při tvorbě inscenace vůbec někdo nějakými problémy zabýval. Přestavby byly dlouhé a tmavé. Ale dobře, to se dá přičíst na vrub změně prostoru. Avšak to, že halfplayback působí přespřílis levně, to už něco znamená. Od začátku jsem měl pocit, že inscenace je na světě proto, aby vykořisťovala malé děti a jejich rodiče pod rouškou lidového umění, písniček a odkazu masopustní kultury. Nevím, proč byl kytarový podklad písniček nahraný, když pak do nich chodil hrát muzikant naživo na klarinet. Byl tu sice pěkný nápad s dívkami, které jsou zároveň víly, ale na tuto skutečnost bylo trapně poukázáno v textu. Dívky tedy přemluví Janka aby šel tančit s vílami, on se schová, vyslechne Smrtku, která přináší do obce mor, a vyslechne i jaký lék na tuto zákeřnou nemoc použít. Ovšem není to, jak by se mohlo zdát, nijak výchovné. Před morem nás neuchrání hygiena, ale „semiačko konopí“. Bohužel na rozdíl od doby vzniku takových pohádek, kdy konopí byla nejlevnější plodina pro výrobu nejlevnějšího oblečení, bylo jako plevel a všude ho byl nadbytek, je dnes doba jiná. Konopné semínko dostává jiné významy. Nedětské. Fašiangová (masopustní) komedie o mrtvém muži je celkově trapná, protože herci téměř nehrají (zřejmě se stydí, co hrají) už při normální akci, natož pak při divadle na divadle. Pokud je Prevratanec o jarním převracení, o výměnách rolí, o přelstění smrtky, o zábavě a o smíchu, pak je nejvíc k pláči, že je inscenace k pláči.
Absurdní divadlo nefungovalo
Ještě krátce a na okraj o včerejší druhé soutěžní inscenaci, totiž Slavičia večera z AU. Tak, jak se mi líbila ranní Krvavá svatba, tak jsem se při večeři nudil. Ač porota na diskusi text vychvalovala a profesor Vedral počin vynášel do nebe, já nic takového neviděl. Záměr byl sympatický. Jsme konzumenti a svině, a Topol to napsal už v sladkých šedesátých. Snad je ale toto téma v textu málo vypíchnuté, nebo to bylo civilním herectvím (které se porotě tolik líbilo). Pokud ale mám coby divák pochopit, že je něco špatně, tak potřebuji zveličení, grotesku. Pokud se bavíme o absurdním divadle, má to být vždy groteska. Pokud někdo hraje absurdní divadlo civilně, vždy z něj vyjde jen špatná konverzačka. Nehledě na to, že pan Slavík byl něco mezi sňatkovým podvodníkem a podomním obchodníkem (rým). Ani paralela se slovenským kanibalem (nezáměrná) text nijak nepřiblížila dnešku. To by možná byla aspoň sranda. Ale o kanibalech se to taky nehrálo. Ono se to nehrálo o ničem, protože Slavík chtěl být očividně od první chvíle sežrán.
It is the end, my beautiful friend
Po tomto zážitku jsem se naprosto rozbil při koncertě Sometimes Orchestra pod vedením Vratislava Šrámka, takže z Jeleních lojů toho moc uz nevím. Jen vím, že hráli pěkně a že při tom i tak trochu hráli. Jak divadelní…
Předpověd počasí na sobotu
Sobotní odpolední teploty 22 až 26 °C. A pozor! Je v platnosti předpovědní výstražná informace na jevy: Silné bouřky (nízký stupeň nebezpečí), která platí pro celé území České republiky od 20.05.2011 12:00 do 23.05.2011 06:00.
///
AU Banská Bystrice – Federico García Lorca: Krvavá svadba. Překlad Vladimír Oleríny, režie Ľuboslav Majera, dramaturgie Katarína Mišíková, Marek Turošík, Dana Turanská, scéna Ľuboslav Majera, Jaroslav Válek, kostýmy Zuza Formánková, light design Ján Čief, hudba Miroljub Arandjelovič-Rasinský, choreografie/pohybová spolupráce Martin Urban, produkce Adriana Ciešlaková.
DAMU Praha – Nesladim. Režie Linda Dušková, vyprava Marianna Stránská, choreografie Kateřina Stupecká, produkce Lucie Špačková.
VŠMU Bratislava – Marek Kobeda: Prevratanec. Režie a dramaturgie Marek Kobeda, scéna Michal Simandl, kostýmy Zuzana Pristašová, hudba Zuzana Mojžišová, choreografie/pohybová spolupráce Libuša Bachratá, produkce Michal Knopp, Simona Babjaková.
AU Banská Bystrice – Josef Topol: Slavičia večera. Překlad a režie Katarína Burdová, dramaturgie Petra Kapustová, scéna Jaroslav Válek, kostýmy Zuza Formánková, light design Ján Čief, produkce Adriana Ciešlakov
Komentáře k článku: Zlomvaz zleva (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva Kyselová
Zrejme chyba z nepozornosti, meno autora textu je Ondřej Šulc.
22.05.2011 (18.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Kočičková
Děkujeme za pozorné oko, chyba je opravena.
22.05.2011 (20.16), , Trvalý odkaz komentáře,