Zlomvaz zprava (No. 2)
Definitivně mi byl přisouzen pravý pohled. Věda se vyjadřuje o typicky ženské a mužské tedy pravé a levé části mozku. Budiž, ale nepřestávám okupovat levé sedačky a činím správně. Jak se potvrdilo dnes dopoledne v Ypsilonce. Atakováni ke spolupráci s herci byli k mé záchraně jen napravo sedící. Občas se obě strany sejdou. Podle včerejší Ondřejovy prognózy k tomu mělo dojít na odpoledním představení Ofélie, tak uvidíme, jak naše konfrontace dopadla.
Oproti včerejšku vzrostl počet odehraných inscenací i venkovní teplota. Mnohem víc než tyto dvě události mne celý den pronásledovala myšlenka povahy dramaturgické. Zkrátka vyjma jediné inscenace jsem si opětovně kladla otázku, proč jen si proboha vybrali takový text? To opravdu není nic lepšího? Co přitahuje a vzrušuje mladé lidi na literární postavě Sherlocka Holmese z minulého století, že si jej zvolí za téma autorského projektu? Proč je uvedeno monodrama, vydávající se za postmoderní parafrázi, ze které se výsledně vyklube jen povrchní a banální textová montáž? Znamená současná německá hra záruku kvality? Ale nebudu předbíhat a vezmu to všechno pěkně po pořádku.
Hrdý boj o diváka
Hrát dopoledne není žádná slast. Je–li inscenace založena na vzájemné interakci s diváky, a těch se sejde všehovšudy třináct, můžete rovnou uvažovat o kapitulaci. Podobná situace nastala před obědem ve velkém sále Studia Ypsilon. A protože těch třináct příchozích ještě dožívalo předešlou noc, a k tomu nepotřebovalo souseda na vedlejším sedadle, rozmístilo se v poměru jeden divák na jednu řadu. Studenti Akademie umení z Banské Bystrice přesto vystoupili. Neměli to lehké. Jejich Alenka v říši divů skrývající se pod názvem Za králikom splnila očekávání pohádkové feérie. Herci statečně vyzývali publikum ke spolupráci a přes jeho počáteční rezistenci vybojovali několik potlesků.
Sherlock Holmes jako nihilista
S postupujícím nárůstem diváků rostl i můj údiv k zvoleným předlohám. Sherlock Holmes: Pes pražské DAMU vytáhl počet sledujících na dvacet. Někteří se bavili, některé podezírám ze smíchu pouze zoufalého. Klasické, takřka kanonické dílo detektivního žánru samozřejmě můžeme aktualizovat a všemožně přetvářet, ale měli bychom vědět, kam naše snažení vede. Obávám se, že tady tvůrci moc netušili. Jejich výsledný produkt připomínal eintopf. Co jsem měli k dispozici, to jsme použili. O to bizardněji působil konec takřka bulgakovského rozměru – Holmesova pochybnost o existenci ďábla jako iracionální bytosti.
Hlavně žádný pathos
Nad lidskou existencí se zamýšlel i následující projekt „Jsem ve Hvězdě“ K. H. M. Záměrně říkám projekt nikoli inscenace, jelikož tak, jak je postaven, by daleko víc rezonoval v plenéru jako projekt site specific. Tam by nevadilo rozkolísané tempo ani nedotažené situace. Pochvala režisérovi a dramaturgovi v jedné osobě je hlavně za výběr hlavních představitelů i za to, že se mu podařilo do tak závažného textu vložit nadsázku a humor.
Před komisí
Před brněnskou Ofélií jsem se stačila občerstvit a byla jsem za to ráda. Spokojeně jsem usedla do hlediště a začala se cítit jako porota přijímacích zkoušek zdejší školy. Mám tušení, že talentové zkoušky se pořádají právě v těchto místech. Monodrama Lucie Končokové působilo – v dobrém slova smyslu – jako monolog uchazečky o studium herectví. Předvedla nám řadu svých hereckých schopností, pohybovou dovednost i zpěv. A byla výborná. Ale nebýt jejího charismatu a uhrančivého pohledu nezbylo by pro mě v inscenaci zhola nic.
Katastrofa
Únava se dostavila a to jsem měla před sebou víc jak tříhodinový opus Černé zvíře smutek. Opět se soutěžilo. Porota dorazila v plném počtu, i když místo jednoho člena přišel jeho rodinný příslušník. I já zvedám varovný prst. To se nedělá. Text současné německé autorky byl v brněnském Studiu Marta uveden v české premiéře, takže výchozí pozici (co se týká znalosti předlohy) jsme měli všichni stejnou – nulovou. Už po první části se diváci názorově rozdělili do dvou táborů, a tak setrvali do hluboké noci. Netajím se tím, že jsem patřila mezi „negativce“. Nejenže nejsem přesvědčená o kvalitě textu, ale ani o kvalitě jeho režijního zpracování. Snaha pravdivě vystihnout a emocionálně zprostředkovat katastrofu lesního požáru, která má přímý dopad na životy hrdinů, se proměnila ve vršení světelných efektů (vypadaly jak laserová show), zvuků, pohybových etud, předmětů a mnoha dalšího. Schopnost divácké pozornosti rapidně klesala, až dosáhla nuly. V této fázi pak už bylo lepší přestat hledat smysl a význam. A raději se věnovat se pouze samotným představitelům hry, jejichž herecké výkony přes jinak veškerou svoji skepsi musím ocenit.
Dobrou noc.
///
AU Banská Bystrice – Lewis Carroll, Monika Kováčová, Marek Turošík: Za králikom. Překlad Juraj Vojtek, Viera Vojtková, režie Monika Kováčová, dramaturgie Marek Turošík, scéna Františka Fehérová, Jaroslav Valek, kostýmy Stanislava Belanová, light design Ján Čief, hudba Matej Štesko, choreografie/pohybová spolupráce Tomáš Mischura, produkce Adriana Cieślaková.
DAMU Praha – Sherlock Holmes: Pes. Scénografie a loutky Karel Czech.
DAMU Praha – Karel Hynek Mácha, Vojtěch Bárta: „Jsem ve Hvězdě.“ K.H.M. Režie a dramaturgie Vojtěch Bárta, výprava Jana Hauskrechtová, light design Vojtěch Bárta, Jana Hauskrechtová, produkce Magda Juránková.
JAMU Brno – Shakespeare, Müler, Woolfová, Kroutvor et Bulis, Bachelard, Radová et Herz: Ofélie. Režie Barbara Herz, dramaturgie Dagmar Radová, výprava Petra Vencelidesová, light design Anna Solilová, zvuk Rasťo Kuka, produkce Vít Charvát.
JAMU Brno – Anja Hilling: Černé zvíře smutek. Režie Hana Mikolášková, dramaturgie Jana Podlipná, výprava Lucie Halgašová, hudba David Smečka, produkce Tereza Hořínková.
Komentáře k článku: Zlomvaz zprava (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
