Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Znásilněná křehkost

    Po Ženě filmového kritika uvádí Divadlo pod Palmovkou na své studiové scéně další inscenaci současného textu. V monodramatu Máma ruské autorky žijící ve Francii Esther Bol popisuje protagonistka Olja své dětství v jižním Rusku těsně před Putinovým nástupem k moci a dospělost po něm. Text obnažuje dívčinu zranitelnost způsobenou bolestivými zkušenostmi a otevírá otázku rozhodování o vlastním bytí. Spíš skrytě než napřímo ukazuje, jak je Oljin život determinován režimem rodné země. Režisér Tomáš Soldán ale tuto linku – snad aby dílo vyznělo političtěji – zdůrazňuje.

    Olja (Tereza Dočkalová) ve svém vyprávění otevírá otázku rozhodování o vlastním bytí FOTO MARTIN ŠPELDA

    Špinavý prostor Ruska představuje devadesátková skříň, umělé květiny, plastové i skleněné lahve a piano. Olja působí v tomto ošuntělém světě velice křehce, dojem podporuje drobná konstituce herečky Terezy Dočkalové se třpytkami zjemněným obličejem i o několik čísel větší tričko, v němž se topí. V kontextu zobrazeného prostředí vystupuje trochu surreálně i do světlého mladistvého oblečení oděná Rosalie Malinská, která herečku doprovází originální hudbou. Využívá odkryté struny piana, čímž tvoří nepříjemné tupé ruchy.

    Olja právě oslavila 28 let – přesně tolik bylo její matce, když zemřela na rakovinu. Své dceři zanechala 24 dopisů a ona právě čte poslední z nich, což ji přivede k vyprávění vlastního příběhu. Režisér ho rozčleňuje do výrazně vizuálních obrazů vybavených množstvím mnohdy zbytečných rekvizit (umělá krev, obličejové kukly, vařená rýže, křídla smrtihlava). Dočkalové spíš překážejí v soustředění na emoce postavy, i když na její celkový herecký výkon to naštěstí nemá příliš velký vliv. Opět ho musím označit slovem „křehký“. Studiový prostor herečce totiž umožňuje volit mnohem jemnější, intimnější výrazové prostředky než na velké scéně. Její pojetí Olji je velice přirozené, přesto umí být v pravou chvíli zábavné, někdy až sarkastické.

    Inscenace Máma z více stran nahlíží, zda je život něčím hodnotným a hodným šíření. Třeba mrazivé ztvárnění znásilnění protagonistky napovídá, že ani tak moc ne. Dcera se dlouhého života bojí a svoboda ho ukončit ji uklidňuje. Chytře tematizovaný je také komunitní vztah žen. Olja například zavrhuje sebevraždu, protože by ublížila svým babičkám, a myšlenku sesterství podtrhuje také přítomnost druhé herečky. Malinská může být jakoukoli pro Olju důležitou ženou, kamarádkou, první láskou, zároveň ve svém bílém kostýmu evokuje i bdící matku. Tomuto výkladu by odpovídal důvěrný vztah mezi ženami vyjádřený něžnými doteky a reakcemi na akce té druhé. Tvůrci a tvůrkyně tím navíc, i když možná nevědomky, poukazují na fenomén zmiňovaný Ukrajinkami (a dalšími ženskými oběťmi jakýchkoli válek), které přežily znásilnění ruskými vojáky. Jako by skrze jejich tělo nebyly znásilněny pouze ony samy, ale i jejich matky a další příbuzné.

    Soldán se zaměřuje i na přímou kritiku současné Ruské federace, ovšem ne tak sofistikovaně jako Esther Bol. V polovině inscenace naruší křehkost Oljina příběhu vystoupení z rolí. Herečky se začnou oslovovat vlastními jmény a za diskotékových světel křičí do mikrofonu, že je zobrazené znásilnění metaforou země, která znásilňuje nejen vlastní občany, ale už dva a půl roku i občany země jiné. Ačkoli se vším řečeným souhlasím, musím konstatovat, že se toto spílání do publika děje na úkor umělecké stránky inscenace. Ta by tuto myšlenku předala i bez intermezza, které některým divákům může, podobně jako mně, znemožnit opět se na děj napojit.

    Apelativní vsuvka nakonec prvoplánově překřičí křehké téma inscenace. Není to ale jen tato sekvence, která výsledek zatěžkává. Skvělá herecká stránka bohužel mnohokrát zaniká pod nánosem režisérových jevištních nápadů zbytečně konkurujících podstatě slov.

    Divadlo pod Palmovkou, Praha – Esther Bol: Máma. Překlad Marcela Magdová, režie Tomáš Soldán, dramaturgie Marina Feltlová, výprava Lenka Hollá, hudba Jan Šikl. Premiéry 6. a 7. června 2024 ve Studiu PALM OFF (psáno z reprízy 18. června).


    Komentáře k článku: Znásilněná křehkost

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,