Zpověď bezdomovce
Divadlo Letí uvedlo ve světové premiéře hru dramatika a publicisty Romana Sikory Sestup a vzestup pana B., která by měla volně navazovat na předchozí, poměrně úspěšnou hru Zpověď masochisty.
Ze všech tří mužských herců (Richard Fiala, Tomáš Kobr, Jan Lepšík) je v roli Pana B. nejvýraznější třetí jmenovaný (na fotografii uprostřed). FOTO ARCHIV SOUBORU
Sikora většinou nevytváří slovíčkářské kamufláže a průhledné přirovnání, nezastírá tragičnost mystikou, jeho pomyslné buřičství nespočívá v tom, že by postavy pronášely plamenné řeči plné patosu, nebo že by propašovával do svých dramat možná řešení. Umí tnout do živého. O to větším zklamáním je, že novotina Sestup a vzestup pana B. nemá potenciál zvedat cílové skupiny ze židle, naopak o ní lze poznamenat, že je sbírkou klišé hodných asociativní hospodské debaty.
Hra označená jako komedie je vyprávěním pana B. o jeho pádu z pozice úspěšného bankéře až k bezdomovecké spodině. Kritiku života pod nadvládou korporací, které zotročují lid na všech společenských příčkách, tlumočí odosobněné karikatury bankéře, bezdomovce, kolemjdoucích, doktorů i samotného pana B. Zjednodušení a kulturních stereotypů je v textu neúnosně mnoho: bankéři nosí drahé košile Hugo Boss, mají hodně kreditních karet a kradou babičkám dioptrické brýle, aby pak ony podepisovaly nevýhodné smlouvy. Lékaři jsou bílou mafií, která chce pouze shromažďovat peníze a člověk je jim ukradený… A pochopitelně obcují s bezcharakterními sestřičkami. Bezdomovci konají potřebu v městské knihovně, mají propocená trika s emblémem Coca-Coly a okrádají se navzájem. Všichni jsme konformní a plní předsudků. A celou touto sbírkou karikatur a stereotypního přemýšlení prochází pan B. se svým vlastním banálním příběhem.
Již hra Zpověď masochisty byla psána specifickým jazykem, který by se dal označit za jakýsi český poloretardovaný newspeak, v něm jsou slovesné tvary a ukazovací zájmena umisťovány na konec sdělení a věty jsou často jen jednoslovné. V Sestupu a vzestupu pana B. dovedl Sikora tento jazyk ještě dál – a to k většímu zjednodušení a neotesanějšímu vyjadřování. Je nesporné, že tento způsob práce s češtinou působí do značné míry vtipně a strohost, s jakou jsou některé informace podávané, může vyvolávat znepokojení. Vtipnost překopaného slovosledu a úsečnosti se však v průběhu inscenace vytrácí, až se nakonec stane spíše zbytečnou přítěží.
Inscenaci bych označil za „snesitelnou“. Režisér Ivan Buraj se očividně snaží dělat z textu společenskou sondu s humanitárním apelem, předloha je přitom spíš přerušovanou zpovědí o bezcitnosti současné doby. Postavu pana B. navíc postupně ztvárňují všichni mužští herci – inscenátoři pravděpodobně chtěli naznačit, že každý z nás může skončit na ulici. Ze všech tří mužských herců (Richard Fiala, Tomáš Kobr, Jan Lepšík) je (nejen) v roli Pana B. nejvýraznější třetí jmenovaný. Jan Lepšík až nečekaně přirozeně propojuje ignorativní sebejistotu se ztrátou naděje. Světlým bodem inscenace je ovšem zpěv i vandrácká samomluva Eriky Stárkové.
Inscenaci Sestup a vzestup pana B. bohužel hodnotím jako podivné pásmo slátané z konzumních symbolů a vyprázdněných klišé.
Divadlo Letí – Roman Sikora: Sestup a vzestup pana B. Režie Ivan Buraj, dramaturgie David Košťák, výprava Matěj Sýkora. Premiéra 28. listopadu 2014 ve Studiu Švandova divadla.
Komentáře k článku: Zpověď bezdomovce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr David
Je to jedna z nejhorších divadelních her co jsem kdy viděl. 1,5 hodiny koncentrované nudy o komedii se vůbec nedá mluvit. Ještě jsem nepochopil výstup z role jednoho z herců, který vlastně udělal z diváků blbce, že na to vydrží koukat. Poprvé jsem viděl, že i někdo odešel ze sálu v půlce.
26.01.2015 (16.00), , Trvalý odkaz komentáře,