Zpovídám se
Kdybych před časem nedostal ten dopis, nikdy bych se teď veřejně nepřiznal ke své letité výčitce.
Ale popořádku.
Vždycky mi bylo líto, že ve vínu nenacházím to, co bych jaksi oficiálně měl – tedy podle popisu na zadní straně láhve.
Příklad: „Překvapí vyváženou harmonií chutí sladkého kořene, medu a vysušených bobulí. Vůně je opojná, plná lístků rozkvetlé fialky a čajové růže.“
Takové anotace obsahu mě vystavují zkoušce, v níž nejsem schopen obstát. Vůni rozkvetlých fialek neumím spojit s aromatem čajové růže, což vinný expert zřejmě dokáže.
A co teprve analýza součtové vůně „černé třešně, švestkových povidel, černé moruše a višně.“ Stejně jako pro mě nezvládnutelná vizitka vína, které je „ve vůni plné tónů exotického ovoce, jako jsou liči, ananasy a mučenky.“
Po přečtení takových charakteristik je mi jasné, že mi nikdy nebude dáno nasát chřípím všechny deklarované položky a identifikovat je.
Taky u chutí jde o úkol pro vytříbené jazyky. Ty spolehlivě poznají „kyselinku s jemně ořechovou příchutí, v závěru s dotahem kopru“.
Jsem beznadějný, neboť slovo dotah ve mně vzbuzuje úplně jinou asociaci. Je dána vzpomínkou na časy závodu Praha – Berlín – Varšava, v němž opozdilí cyklisté dotahovali hlavní peloton.
Popis na zádi láhve, případně v obsahu vinného lístku, je zjevně určen lidem, kteří takové písemnictví ocení.
Asi bych svou nezpůsobilost tutlal i nadále, kdybych na toto téma náhodně neobdržel dopis od muže, který vyrůstal ve vinařské vísce Kobylí a o vínu ví své.
Přivedl mě k napsání téhle zpovědi. Bezděčně mi totiž dodal sebevědomí tím, že dokonce i on nejednou žasne nad přirovnáními, která víno občas provázejí.
Zmiňuje například „aroma s dotekem sušené šunky“.
Pisatel pan Jiří Berger proslul jako filmový pyrotechnik. Uvádím to proto, aby byl jasný jeho údiv, když v rámci popisu rýnského ryzlinku četl, že „jeho aroma má stopy střelného prachu“.
V dopise poznamenal: „Autor těch slov nejspíš nikdy nečuchal střelný prach, a kdyby už, měl uvést, jestli to víno má aroma po černém, či bezdýmném.“
Po celý život ctím dopisy. Když mě okolnosti přivedly k tomu, že jsem nemálo let působil taky jako redaktor dopisového oddělení, byla to pro mě jedna z nejzajímavějších novinářských činností.
Dvojnásob si vážím korespondence, kterou čas od času dostávám jako autor.
Pozoruhodný dopis od pana Bergera byl pro mě jednoznačně osvobozující. Vyrozuměl jsem z něj, že dokonce i pro zasvěcence do vinných chutí a vůní mohou být některé složité popisy poněkud střelené (jako že je pyrotechnik).
Pisatel dodává, že při návštěvě rodné moravské vesnice a ve snaze koupit tam dobré víno, dá i on na slovní doprovod a doporučení, jenže trochu jiného druhu, jak mi stylově napsal v nářečí:
„Dovím se tam – esli chceš červený, tož letos má snáď nejlepší Sedláček Vrbečák, je to frankovka. A esli chceš bílý, tož di k Němcovi, co bývá na Zelničkách.“
Rudolf Křesťan
Literární noviny číslo 37/2012 vyšly 13. září 2012.
Komentáře k článku: Zpovídám se
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
