Divadelní noviny > Kritika

Zpráva o ruské (opoziční) duši

Inga Antarktinga, původem ruská režisérka a performerka, měla koncem května v pražském Divadle X10 premiéru své inscenace Russian Book of Dead (Ruská kniha mrtvých). Uzavřela tak desetidenní rezidenci, kterou jí pražská alternativní scéna poskytla, a zároveň své studium na Divadelní škole Ivana Vyrypajeva (STIW) ve Varšavě. Její zakladatel, pedagog a známý ruský dramatik byl představení osobně přítomen.

Inga chtěla školu absolvovat režií jeho hry, ale přišla válka a ona se rozhodla vytvořit inscenaci opřenou o instagramové „deníkové“ zápisky mladé ruské spisovatelky a kreslířky Anny Repman. Vznikl tak polodokumentární divadelní tvar, jímž Antarktinga bezprostředně reaguje na pocity své i svých generačních souputníků: vzdělaných Rusů, třicátníků, kteří se distancují od absurdní války i putinovského režimu, snaží se zorientovat sami v sobě a ujasnit si, co skutečně chtějí a proč.

V očích některých krajanů jste zrádce. V očích zbytku světa nesete část kolektivní odpovědnosti. Nemůžete se připojit ke spravedlivému hněvu celého světa, který je zaměřen na zemi, kterou milujete celou svou duší. Vedle snahy o přiblížení intimních, osobních prožitků protagonistky, která se po šoku ze začátku invaze ocitá téměř ve stavu psychického vyšinutí, jsou tyhle tři věty vlastně trestí inscenace Russian Book of Dead. Upřímným pojmenováním rozpolcenosti Rusů, kteří se doma stali kvůli svým postojům nežádoucími osobami, ale podobně se cítí v evropských zemích, kde na ně kvůli národnosti hledí s podezřením.

Ivan Vyrypajev, který v debatě po představení zastával jako divadelní pedagog překvapivě konzervativní názory – režisér prý nemá inscenovat svůj názor, ale hru, a dramatik má při psaní především myslet na to, že jde o text pro divadlo – svoji žákyni pochválil. Přestože poměrně volný, deníkový inscenační tvar, jehož byla autorkou i režisérkou, jeho teoretickým postulátům úplně neodpovídal, nazval ho vzhledem k okolnostem „adekvátním“, čili odpovídajícím a přiměřeným.

V emočním vnímání otevřené „zpovědi“ hrála toho večera velkou roli její autenticita, mimořádnost válečné situace i spolupráce ruských a českých divadelníků – Antarktinga svůj text nazkoušela s ruskou herečkou Milanou Gorskou, která nedávno skončila studium na brněnské JAMU, a českou performerkou Janou Kozubkovou.

Nehledě na okolnosti povzbuzující vstřícnost publika, šlo o poctivě promyšlený, strukturovaný a herecky uměřeně (naléhavě, ale bez hysterických excesů) interpretovaný tvar. Hrálo se anglicky, ale zúčastněným se podařilo najít i společný divadelní jazyk. Scéna byla jednoduchá: dívka za stolkem (Milana Gorská) upnutá k notebooku a mobilnímu telefonu, jako by se do těch dvou komunikačních prostředků v tu chvíli soustředil celý svět, a za ní projekce zveřejňující fotografie, dokumenty a animace jako obří display.

Do dívčiny místy až blouznivé samoty vstupuje postava v pánském obleku (Jana Kozubková) se znepokojivou maskou Anonymous, tváří komiksového hrdiny, která se postupně stala symbolem odporu proti zneužívání moci ze strany vlád nebo institucí. A vedou spolu dialog.

Cesta ze tmy do světla „znovuzrození“, kterou mladá žena prochází, je zarámovaná do symbolických čtyřiceti dnů, které se odpočítávají na promítaném obraze. Je to čtyřicet dnů ruské válečné invaze na Ukrajinu, během kterých se musí vyrovnat se skutečností, že se její země stala agresorem, a se vším, co to pro ni znamená. Čas, v němž znovu nachází vnitřní svobodu: Trvalo čtyřicet dní, než jsme přijali, že toto je nyní naše břemeno. Naše karma, o které jsme si nikdy nemysleli, že ji budeme mít. Je to jako infekce, která napadá celý organismus, ať už se jí účastníte, nebo ne.

Podle pravoslavné tradice prý zůstává po smrti lidská duše čtyřicet dnů na Zemi, než se od ní odpoutá. Stejně dlouho trvá přechod mezi smrtí a příštím životem podle Tibetské knihy mrtvých, jejíž název Russian Book of Dead parafrázuje.

P. S. Tisková zpráva uvádí jako podtitul Feministické protiválečné představení. Nic specificky feministického jsem ovšem na inscenaci neshledala, kromě toho, že se na ní podílely až na jednu výjimku (autora animací) výhradně ženy.

Divadlo X10, Praha – Inga Antarktinga: Russian Book of Dead. Na motivy textu Anny Repman. Režie a dramaturgie Inga Antarktinga, hudba Iana Koroleva, vizuální složka Lilya Matveeva, Natasha Gobs, gutalen & AnimatorsAgainstWar, animace Evgeny Vrublevski. Premiéra 30. května 2022 v Divadle X10, Praha.

///

Více o inscenaci Russian Book of Dead na i-DN:

Kyslíkovou masku nasaďte nejprve sobě…

…

Více o Ivanu Vyrypajevovi v DN 11/2022:

Ivan Vyrypajev: Katastrofa ruského umění

…

• Autor: Marie Reslová
• Publikováno: 8. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zpráva o ruské (opoziční) duši

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ