Divadelní noviny > Kontext

Zpráva o stavu operní unie

Na 14. ročník Festivalu hudebního divadla OPERA 2020 jsme čekali o rok déle. Podle dlouholeté periodicity probíhalo operní bienále v lichých letech, jenže oprava budovy Státní opery, bez níž se festival realizovat nedal, jej posunula až do začátku letošního roku. Jestliže v roce 1993 festival vznikl na obranu mimopražských souborů, ohrožených polistopadovými liberálními poměry, postupem času se proměnil v bilanci české a letos již potřetí i slovenské jevištní tvorby, a to jak „kamenných“, tedy zřizovaných domů, tak nezávislých souborů. Podává tedy zprávu o stavu unie.

Nejprve fakta

Sedmnáct souborů na přehlídce sehrálo devatenáct představení převážně na scénách Národního divadla, Stavovského divadla a Státní opery, ale také v Divadle Komedie, ve Venuši ve Švehlovce, na Pražské křižovatce (v kostele sv. Anny), v barokním refektáři dominikánského kláštera, v Domě U Kamenného zvonu. První festivalový site-specific projekt se odehrál v Knihkupectví, kavárně a galerii Řehoř Samsa.

Na přehlídku znovu nedojelo Severočeské divadlo Ústí nad Labem, které už řadu let bojuje s nedostatkem ústeckých diváků a spíše jezdí za obživou na zájezdy, nejlépe do Německa. Účast odvolala také opera Slovenského národného divadla z Bratislavy, neboť se nepodařilo zaručit, že v sotva zkolaudované budově Státní opery budou k dispozici potřebné jevištní technologie. Velký problém s nimi mělo i představení Příhod lišky Bystroušky Janáčkovy opery Brno.

Festival navštívilo téměř 8 500 diváků. Mezi nimi bylo mnoho odborníků, tvůrců, teoretiků, novinářů, pedagogů. Což svědčí o ryze odborném významu přehlídky. Také emeritní umělci chodili, festival je prostě operním svátkem. Nečekaný zájem vzbudilo několik besed s diváky bezprostředně po představení, tedy praxe známá především z německojazyčných zemí, u nás tak účinný kontakt se svými diváky operní divadla stále nevyužívají. A podnětné bylo i tzv. operní rokování, diskuse zástupců všech souborů bez veřejnosti, aby si mohli jen mezi sebou na rovinu vyříkat všechny problémy.

Soudobé operní divadlo

Na festivalu nejvíc uspěly výrazné jevištní kreace, spojené v kamenných divadlech vesměs s osvědčenými režiséry. Takové, které nedbají na zavedené tradice a usilují o soudobou výpověď o světě, v němž žijeme. Které se vyjadřují estetikou dneška. Které operní divadlo chápou jako součást ryze soudobého umění, v jehož tvrdé konkurenci se operní produkce prostě musí prosadit vlastními silami, už nejsou v pozici státem protežovaného umění. Inscenace aktovek Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř Lindy Keprtové, Příhod lišky Bystroušky Jiřího Heřmana a Osudu Jiřího Nekvasila dobře reprezentovaly trojici zdejších nejprůbojnějších operních divadel, jimž jde o uvážlivou interpretaci či reinterpretaci operní partitury. A to nejen jaksi jen racionální, tematickou, ale také a především estetickou, o kvalitu ryze hudební, výtvarnou, hereckou. Všechny tři produkce zaujaly vhodným obsazením, pěveckými kreacemi, orchestrem, prostě kvalitou. Tak zvukově vyváženou, dynamicky odstíněnou a přesnou souhru, jakou předvedl liberecký orchestr řízený Martinem Doubravským, jsem dlouho neslyšel.

Kabinetním příkladem řečeného je L’Arianna olomouckého nezávislého souboru Ensemble Damian. Vlastně prakticky nedochovaná opera C. Monteverdiho a O. Rinucciniho z počátku 17. století, kterou Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík znovu zkomponovali a jejich propojení barokní a repetitivní (minimalistické) hudby diváky zvedalo ze sedadel. Nic nevadilo jen polokoncertní jevištní provedení. Nehledejme soudobé operní divadlo výhradně v režisérských kreacích.

I když, málo platné, vývoj operního divadla už pár desetiletí jde především přes jeviště a přehlídka doložila, že většina zdejších divadel to přijala jako strategii, jak nejlépe oslovit stávající i nové potenciální operní diváky. Platí to také pro českobudějovickou La traviatu v režii Veroniky Poldauf Riedlbauchové. A na festivalu prokoukla i obě představení Opery Národního divadla: chytrá, leč v detailech trochu nezřetelná režie Fidelia a Turandot pod taktovkou Zbyňka Müllera v nepoměrně lepším pěveckém i orchestrálním provedení než na premiéře a sbory zůstaly skvělé. Konečně i opavská inscenace Čarostřelce v podobě psychoterapie u doktora Freuda byla přijata festivalovým publikem vstřícně, přestože vedla po konfliktu s ředitelem Slezského divadla Iljou Rackem k rezignaci jejího režiséra Lubora Cukra z postu šéfa opavské opery.

Inscenační tradice

Dodržování letité inscenační tradice bylo na festivalu ve výrazné menšině. Štátna opera Banská Bystrica však na tradičním pojetí operního divadla staví pravidelně, potvrdila to i La Gioconda překvapivě v režii Dominika Beneše, který, alespoň v Čechách, inklinuje k narušování popisného provedení hodně překvapivými nápady. Tato režijní metoda je poměrně rozšířená a předvedla ji i režisérka Andrea Hlinková v inscenaci Così fan tutte Moravského divadla Olomouc. Škoda dobrého hudebního a pěveckého i hereckého nastudování, poškozeného třeba tím, že milenci coby vojáci slétnou na jeviště padákem. Z inscenační tradice programově vyšel i Jiří Menzel ve Falstaffovi Štátneho divadla Košice. Všechny uvedené inscenace nakonec disponovaly dobrými hlasy i herecky schopnými pěvci a dobrým hudebním provedením, La Giocondu dokonce diváci svým hlasováním zařadili na třetí místo. Připomenu v té souvislosti, že až na naprosté výjimky se ve festivalových představeních uplatnily dobré pěvecké síly, pro které jsou pěvecké i herecké dispozice naprostou samozřejmostí.

Nová tvorba

Hned tři produkce předvedly operní novinky. Dětská, či spíše rodinná inscenace opery Jana Jiráska Broučci je přirozenou součástí programu bohužel od sezony odcházejícího šéfa a režiséra opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Tomáše Ondřeje Pilaře. Stejně jako v Opavě došlo i v Plzni k neshodě o dalším směřování opery. Výraznější novinky přišly z pera skladatele Lukáše Sommera, Opera Studio Praha nastudovala jeho Časoplet v režii Vojtěcha Svobody jako originální výtvarnou, pohybovou a hudební revui. Ještě zásadnějším podnětem byla Sommerova Hra o Malinu brněnské Hausopery, hraná formou site-specific projektu v Knihkupectví, kavárně a galerii Řehoř Samsa v pasáži domu U Nováků. Orchestr zastoupila harmonika, diváci před knihkupectvím sledovali ve věcné vtipné režii Jiřího Nekvasila tři aktéry, mezi nimi Josefa Škarku v ústřední roli (také libretistu a duši celé produkce) zvenku výlohou a poslouchali je ve sluchátkách. Vymyšlenost? Kdepak, jen důsledná snaha vymanit operu ze stereotypů a dát jí novou existenci, nový smysl.

Nezávislé soubory

Hausopera z Brna je vůbec momentálně nejprůbojnějším operním sdružením. Personálně je trochu příbuzná Opeře Diversa a přesahuje i do Janáčkovy opery. Vznikla k realizaci uměleckých úmyslů, na nichž se sešli lidé pracující v „běžných“ domech. První operu Poslední pólo, hranou v bazénu, napsal Marko Ivanović, další (Věčná slečna bledá) píší Ivo Medek s Markétou Dvořákovou a Jiřím Nekvasilem. Sama Opera Diversa se zřejmě rozpadá, provedení opery Olgy Sommerové a Lenky Noty Jsem kněžna bláznů chyběla energie. Jenže právě Opera Diversa přivedla do velkého operního světa řadu dnes vyhledávaných sólistů a poetiku, která soudobou operu nesporně zasáhla. Možná chytne druhý dech, možná zanikne, tak jako zanikla avantgardní divadélka, když se trojice Burian–Honzl–Frejka uchytila ve velkých divadlech.

Pražský projekt Run OpeRun je spíše studentskou aktivitou nahrazující nedostatek jevištní praxe na operní katedře HAMU. V režii Veroniky Loulové předvedli prostorovou a také tak trochu site-specific podobu Lidského hlasu Francise Poulenca.

Nejdůležitější zprávou festivalových představení je však poznání, že většina operních souborů hledá zcela současné způsoby, jak operou oslovit lidi dnešní doby. Stav operní unie není umělecky špatný, horší je to s financemi, ale to by bylo na další dlouhé pojednání.

Čestné ceny Libušky

Porota ve složení Helena Havlíková, Josef Herman, Radmila Hrdinová, Olga Janáčková a Ivan Žáček udělila Cenu kritiků za nejlepší inscenaci Divadlu F. X. Šaldy Liberec za inscenaci oper Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř. Do užšího výběru se dostaly: Janáčkův Osud v provedení Národního divadla moravskoslezského (Ostrava) a Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky v provedení Janáčkovy opery Národního divadla Brno.

Porota udělila také Cenu kritiků za mimořádnou interpretaci role za postavu skladatele Živného v Janáčkově opeře Osud v nastudování NDM Ostrava Martinu Šrejmovi. Do užšího výběru se dostali (v abecedním pořadí): Pavol Kubáň (Malatesta / Baron, Sergej Rachmaninov: Francesca da Rimini / Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec), Jiří Přibyl (Kašpar, Carl Maria von Weber: Čarostřelec, Slezské divadlo Opava), Jana Šrejma Kačírková (Bystrouška, Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, Národní divadlo Brno), Kristýna Vylíčilová (Ariadna, C. Monteverdi, O. Rinuccini, V. Zouhar, T. Hanzlík: L’Arianna, Ensemble Damian)

Cenu diváků za nejlepší inscenaci získal Ensemble Damian za inscenaci opery L’Arianna (Claudio Monteverdi, Ottavio Rinuccini, Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík), v pořadí následovaly Rachmaninovy aktovky Francesca da Rimini a Lakomý rytíř v nastudování Divadla F. X. Šaldy Liberec a La Gioconda slovenské Štátne opery (Banská Bystrica).

Cenu diváků za mimořádnou interpretaci role získala Lívia Obručník Vénosová za interpretaci titulní role v Rachmaninově opeře Francesca da Rimini v nastudování Divadla F. X. Šaldy Liberec. Výrazně diváci v anketě ocenili také další pěvce (v abecedním pořadí): Pavol Kubáň (Malatesta / Baron, Sergej Rachmaninov: Francesca da Rimini / Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec), Svatopluk Sem (Giorgio Germont, Giuseppe Verdi: La traviata, Jihočeské divadlo, České Budějovice), Jiří Přibyl (Falstaff, Giuseppe Verdi: Falstaff, Štátne divadlo Košice), Barbora Řeřichová (Fiordiligi, W. A. Mozart: Così fan tutte, Moravské divadlo Olomouc) a Barbora Řeřichová (Agáta, Carl Maria von Weber: Čarostřelec, Slezské divadlo Opava).

Cenu ředitelky festivalu získalo Národní divadlo Brno za inscenaci opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky.

Cenu Výboru Jednoty hudebního divadla za významný počin v oblasti hudebního divadla obdrželo Ostravské centrum nové hudby a NDM Ostrava za festival NODO / Dny nové opery Ostrava.

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 16. března 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zpráva o stavu operní unie

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ