Zprávy z centra smíchu (No. 1)
Už podvanácté pořádá Východočeské divadlo Pardubice soutěžní Grand festival smíchu. To, co před lety začínalo jako relativně opomíjená přehlídka komedií, je dnes dramaturgicky zajímavým festivalem, na kterém mají diváci možnost se seznámit s těmi nejlepšími inscenacemi, které byly za předchozí rok v žánru komedie u nás vytvořeny. Že se soutěžní přehlídka komediální tvorby pevně vryla do podvědomí diváků, ukazuje i výroční anketa serveru i-divadlo.cz, kde se v kategorii Akce roku festival smíchu postupně dostal až na druhou pozici hned za královéhradecké Divadlo evropských regionů.
Jen krátce k loňskému ročníku. Jasnou vítězkou byla režisérka Hana Burešová, jejíž inscenace posbíraly „co se dalo“. Hudební komedie Škola základ života, kterou Burešová připravila v Městském divadle Brno, získala titul Komedie roku 2011 a současně i Cenu diváků. Inscenace s komplikovaným názvem Dáváme děťátku klystýr! – „Kašlu na to!“, řekla Hortensie, kterou má na repertoáru Divadlo v Dlouhé, obdržela Cenu odborné poroty. Pouze studentská porota byla vůči inscenacím režisérky Burešové imunní a svou cenu udělila mladoboleslavskému muzikálu Dědeček automobil režiséra Radka Balaše. Individuální ocenění loni získali Pavel Tesař (za roli zubaře Follbragueta za výše zmíněnou inscenaci Divadla v Dlouhé) a členka domácího (tedy Východočeského divadla – VČD) souboru Martina Sikorová za roli služky Adély v činoherní adaptaci Straussovy operety Netopýr. Není bez zajímavosti, že tato herečka vyhrála tuto cenu podruhé za sebou. Pomyslný „hattrick“ se ji však letos určitě nepovede – v soutěžní inscenaci Východočeského divadla Liška v kurníku totiž neúčinkuje.
GFS 2012
I letos budou na festivalu uděleny tyto ceny. Co se týče odborné poroty, tak letos bude zasedat ve složení: kritička Jana Paterová, šéfredaktor Divadelních novin Jan Kolář, divadelní kritik a bývalý děkan DAMU Zdeněk A. Tichý a režisér Otakar Kosek. Novinkou letošního ročníku je Cena Genia smíchu. Ta by měla připadnout aktivně tvořícímu umělci, který slaví úspěchy právě v komediálním žánru. Třicetičlenná odborná porota mohla na cenu nominovat herce, autory i režiséry.
A která divadla tedy budou letos soutěžit o titul Nejlepší komedie? Diváci, studenti i kritici se budou rozhodovat mezi domácím VČD, třemi pražskými scénami (Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo a Divadlo pod Palmovkou), Klicperovým divadlem Hradec Králové, Městským divadlem Mladá Boleslav, které přivezlo koprodukční inscenaci s pražským Kalichem, a soutěžit bude také nováček festivalu Západočeské divadlo v Chebu.
Připraven je i doprovodný program, který z velké části tvoří projekty mladých umělců. Naneštěstí se většina doprovodných představení kryje se soutěžním programem v Městském divadle, takže si člověk musí pečlivě vybírat, kam zavítá. Pryč jsou časy, kdy se daly na festivalu stihnout až tři inscenace v jeden den.
První festivalový den
Z. Podskalský – V. Blažek – V. Morávek: Světáci (Malované děti). Režie V. Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové. Snímek archiv GFS
Úvod letošního festivalu obstarali Světáci ze sousedního Hradce Králové. Přesněji řečeno originální autorská interpretace slavné filmové komedie Zdeňka Podskalského z konce šedesátých let. Klicperovo divadlo to má v Pardubicích kdoví proč docela složité. Diváci, kteří jsou ve městě perníku přece jen konzervativnější než ti hradečtí, se ho trochu bojí, a tak se hradecké inscenace ne vždy setkají s pochopením festivalového publika. Příkladem může být loňské představení Drábkova zombie kabaretu Noc oživlých mrtvol, kdy se dokonce musel platit zbytečný výjezd sanitky, kterou diváci přivolali poté, co herce naaranžovaného bezvládně v hledišti považovali za člověka se skutečnými zdravotními problémy. Letošní titul byl však méně kontroverzní. I když ho měl na svědomí režisérský mág Vladimír Morávek, který sluje originální, pro mnohé těžko přijatelnou poetikou. Příběh tří fásadníků, kteří se touží stát lvy salónů a seznámit se s pražskými intelektuálkami, prolíná Morávek s dobovými režijními poznámkami a komentáři Zdeňka Podskalského, které korespondují s napjatou dobou vzniku filmu (Světáci se začali natáčet necelý měsíc po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa).
To Morávkovi ovšem nestačilo a do inscenace zapojil také příběh hvězdného tria Golden Kids. Fenomenální úspěch této skupiny, kterou tvořili Václav Neckář, Helena Vondráčková a Marta Kubišová, přerušilo až vykonstruované obvinění Kubišové ze strany komunistického režimu. Příběh Golden Kids má v inscenaci místo především jako součást hudebních předělů mezi jednotlivými scénami. Všechny tři roviny inscenace se podařilo skloubit velmi nenásilně, s občasným prolnutím jednoho příběhu do druhého. Milovníci filmových Světáků jistě nebyli zklamáni, jelikož se dočkali většiny svých oblíbených scén a „hlášek“. Oproti filmu zde jsou ovšem patrné některé příběhové změny a o poznání tragičtější je závěr. Časté hudební předěly zvyšují živost inscenace, ovšem v druhé polovině představení jsou už víceméně jednotvárné (skladba Micro Magic Circus) a neúměrně prodlužují stopáž inscenace.
Za zmínku stojí herecké výkony, především pánského tria. Jiří Zapletal, Ondřej Malý a Filip Richtermoc nijak nekopírují pány Sováka, Brodského a Libíčka. Nacházejí pro své fasádníky vlastní osobitou polohu. Zapletal s Richtermocem spíše dryáčnickou, Malý ztvárňuje svého hrdinu nenápadněji. Z dámského tria vyniká především příjemně sarkastická Kamila Sedlárová. Světáci jsou na Morávka až překvapivě lehce stravitelnou inscenací, která přesto nezapře výrazný autorský rukopis a osobní zaujetí režiséra pro příběh. Do boje o festivalové ceny mají nemalou šanci výrazně promluvit.
Off
Na festivalu se prezentovali i sezemičtí ochotníci. Šlo o řádově lepší inscenaci, než s jakou jsou některé agentury schopné objíždět kulturáky. Snímek JANA ŠTÍPKOVÁ
Jelikož jsem ovšem hradecké Světáky viděl přímo v Klicperově divadle, zamířil jsem první festivalový den radši do Kulturního domu Hronovická, kde byla k vidění detektivní komedie Paní Piperová zasahuje v podání Ochotnického souboru J. K. Tyla ze Sezemic. Jednalo se o jediné amatérské představení celého festivalu a Sezemičtí diváky nezklamali. Nutno podotknout, že si nevybrali právě nejjednodušší divadelní hru. Konverzační komedie je žánr složitý pro leckterého herce z povolání, natož pro lidi, kteří musí inscenaci secvičit ve svém volném čase po práci nebo o víkendech. Sezemický soubor zkoušel hru anglického autora Jacka Popplewela sedm měsíců, festivalové představení bylo pátou reprízou. Nadšeným ochotníkům až překvapivě dobře vycházelo pointování jednotlivých vtipů, byť jevištní mluva nebyla dokonalá a mikroporty místy docela zlobily. Šlo o řádově lepší inscenaci, než s jakou jsou některé agentury schopné objíždět kulturáky a pod záštitou oblíbených hereckých tváří lákat na mnohdy dost obludné, slaboduché texty. Ostatně bavíme-li se o hereckých hvězdách, tak i sezemická inscenace minimálně jednu má. Titulní role paní Piperové je totiž typově naprosto přesně obsazena Janou Hlotanovou, jejíž civilní povolání je kadeřnice.
Komentáře k článku: Zprávy z centra smíchu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
