Zprávy z centra smíchu (No. 5)
V pátečním programu se zřetelně ukázala jedna nevýhoda pardubického festivalu. O své zážitky je tu ochuzen tzv. festivalový divák, který by rád viděl vše, co se dá. Jednotlivá představení se totiž časově kříží, a přebíhání z jedné scény na druhou, z představení na představení, tak není možné. Je mi ovšem jasné, že je to trochu planý postesk, protože takových „bláznů“, kteří by rádi zhlédli několik festivalových produkcí za den, je málo, navíc se z velké části jedná o novináře, kteří mají volňásky.
Jako ze života
Vánoční večírek, ze kterého se stane rozvodové bitevní pole, předcházela velmi dobrá pověst (Roman Vencl, Michaela Doleželová, Marek Příkazký, Eva Borovičková). Snímek archiv Do Houslí
Píši o tom z toho důvodu, že právě páteční večer proti sobě postavil dvě estetikou a zpracováním víceméně předvídatelné inscenace. Na Malé scéně ve dvoře se jako součást doprovodného programu představilo pardubické zájezdové divadlo Do Houslí, které ve svém repertoáru sází na autorské inscenace. Na festivalu odehrálo hořkou rodinnou komedii Když se zhasne, jejímiž autory jsou herci Městského divadla Zlín Michaela Doleželová a činohry Moravského divadla Olomouc Roman Vencl. Vánoční večírek, ze kterého se stane rozvodové bitevní pole, předcházela velmi dobrá pověst a soudě dle kusých zpráv z komorní scény, představení očekávání potvrdilo a dočkalo se velkých ovací.
Pocta trampingu a eleganci První republiky
Převládají spíše klasické prvorepublikové šlágry (Jaroslava Kretschmerová). Snímek archiv MD Mladá Boleslav
Tleskalo se i v budově Městského divadla, kde ve stejný čas soutěžila koprodukční inscenace Městského divadla Mladá Boleslav a pražského Kalichu Zločin v Posázavském Pacifiku. Městské divadlo Mladá Boleslav je tradičním hostem pardubického Grand Festivalu smíchu. V posledních letech mají pardubičtí diváci jednu jistotu – když přijedou boleslavští herci, tak to bude hudební komedie s prvorepublikovou atmosférou. Již v roce 2009 tu zabodovala hravá adaptace Poláčkových Mužů v offsidu v režii Ondřeje Havelky. Nadchla a vyhrála titul Komedie roku. Zaujala také studentskou porotu a Petra Nakládalová získala individuální ocenění za roli Emilky Šefelínové. Na loňském festivalu byl zase oceněn boleslavský Dědeček automobil režírovaný Radkem Balašem – jako nejlepší komedii ho označila studentská porota.
Pocta trampingu nazvaná Zločin v Posázavském Pacifiku je dílem takřka stejného tvůrčího týmu, který připravil Muže v offsidu, v čele s noblesním Ondřejem Havelkou. Tentokrát ovšem Boleslavským vypomohli ještě pražští hosté Bob Klepl či Jaroslava Kretschmerová. Inscenace je uváděna nejen v Mladé Boleslavi, ale i v pražském Kalichu.
Zločin v Posázavském Pacifiku je poctou českému trampingu. Snímek archiv MD Mladá Boleslav
Zločin vypráví o mladičké Luize, která se se svým dědečkem (starým zálesákem a současně majitelem několika továren) vsadí, že dokáže celý rok bydlet v jeho srubu v osadě Ontário. Panička z těch nejvyšších kruhů netuší, čím vším si bude muset projít. V mnohém jí ale ochotně pomohou místní osadníci, především soused, Čechoameričan Tim. Celý děj je pochopitelně prostoupen mnoha hudebními čísly, které dotvářejí atmosféru třicátých let minulého století. Výsledkem je divácky příjemná, odpočinková inscenace. Tramping byl v období První republiky v Československu skutečným fenoménem a nápad na připomenutí tohoto způsobu života je sympatický.
V úloze prvorepublikové krásky se jak ve svém živlu cítila Petra Nakládalová. Snímek archiv MD Mladá Boleslav
Kdo by si myslel, že se Ondřej Havelka vyčerpal spoustou scénických nápadů a vtípků v Mužích v offsidu, tak by se rozhodně mýlil. Havelkova tvůrčí invence je nejspíš nevyčerpatelná. Právě z přiznané divadelnosti čerpá inscenace vtip a humor. Divákům patrně nejvíce utkví v paměti vodní scéna Luizy s Timem nebo originální motiv vycházejícího slunce. Pozorný návštěvník si jistě všimne i mnoha odkazů na různé osobnosti prvorepublikového života. Je tu i náznak čehosi vážnějšího – třídního konfliktu mezi osadníky a Luiziným snoubencem Willym. Je to však skutečně jen náznak, se kterým se už dál nepracuje. Inscenace vyniká i skvělými hereckými výkony. V úloze prvorepublikové krásky se jak ve svém živlu cítila Petra Nakládalová, zdatně ji – i komickým talentem – sekundovala Jaroslava Kretschmerová. Obě dámy jsou navíc velmi dobré zpěvačky. Petr Halíček jako Tim bavil zkomolenou češtinou, potlesk na otevřené scéně několikrát patřil i dvojici komiků Bob Klepl (šerif osady a filmový režisér Klepač) a Martin Zbrožek (svérázní manželé Topičovi).
A teď k několika výhradám. Zločin v Posázavském Pacifiku je poctou českému trampingu, proto je škoda, že zde zazní všehovšudy tři trampské písně (Rikatado, Řeka hučí, Letí šíp savanou). Zbytek tvoří spíše klasické prvorepublikové šlágry. Hudební aranžmá je navíc – jak je u Havelky zvykem – artistně salonní. Ve vztahu k příběhu i tématu je to ovšem nonsens.
Pozorný návštěvník si jistě všimne i mnoha odkazů na různé osobnosti prvorepublikového života. Snímek archiv MD Mladá Boleslav
Ondřeji Havelkovi také zřetelně chyběl silný dramaturg, který by se nebál do textu či inscenace samé zasáhnout a režiséra místy krotit. Příběh je příliš prostinký bez větších dějových zvratů. To by samozřejmě nemuselo být na závadu, jelikož celý koncept Zločinu vychází z napodobování a citování pokleslých žánrů, neúnosné je však natahování příběhu na více než dvouapůlhodinovou stopáž.
Za Komedii roku bych Havelkův počin určitě neoznačil, ale šance na Cenu diváků jistě má. Diváci Východočeského divadla se totiž na festivalovém představení velmi dobře bavili, herci si nejednou vysloužili potlesk na otevřené scéně. Moudřejší, jak to vše dopadne, budeme ale až v neděli.
Komentáře k článku: Zprávy z centra smíchu (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
