Zprávy z kraje obrozenců (No. 7)
Středa v rytmu poezie a jídla. Nenarážím na permanentně se linoucí vůni opékaného masa a klobás na náměstí, ale na to, že ve dvou ze tří představení se objevila zmínka o jídle.
Soubor JakoHost Plzeň přivezl fotbalovou komedii Zoltána Egressyho Šťovík, pečené brambory společně s receptem na dušený šťovík. Od přípravy pokrmu mě odradilo, že k vytvoření kulinářské pochoutky, smetanovo-šťovíkové omáčky, je třeba nasbírat více než 2 kg šťovíku, od představení samotného jeho více než dvouhodinová délka a chvílemi nesledovatelné dialogy. Když si vezmeme, že se vše odehrává jen jako povídání ve fotbalové šatně, není vždy snadné udržet pozornost. Zvláště, zařadí-li se představení do řady množství zdejších produkcí, krizové středy, úmorného vedra a nedospalých nocí. Takže obecně, trojka hochů z Plzně nehrála špatně, ale není to tak úplně inscenace na přehlídku typu JH. Celkem banální legrácky, odhadnutelné zápletky ve víceméně reálných kulisách nebyly – aspoň pro mě – tím pravým ořechovým. Sorry.
Jako by vypadli ze sklepů meziválečné avantgardy. FOTO archiv souboru
Vzrušení a přiznám se, že pro mě i zmatek, a bezkonkurenčně největší úlet JH, přinesl soubor mladých Na poslední chvíli ze ZUŠ z Ostrova, který sem byl poslán z Wolkerova Prostějova jako divadlo poezie s titulem Tam, kde šplouná. Ta švihlá poezie patřila Tomáši Přidalovi, ale nebyla dle mého v obrazově bohatém představení zas až tak podstatná. Pětice mladičkých interpretů vytvořila jakousi dada skládanku na téma mozku (od učené přednášky přes různé výtvarně pojaté kreace až po reálně přítomný květák, z něhož bylo live uvařen a servírován květákový mozeček). V mém případě převážila zmatenost nad vychutnáním si groteskní rozvahy z možností a podob lidského mozku. A trvá mi doteď se v tom vyznat. Ale asi je lepší soustředit se spíše na hravost v různých podobách, od bizarních kostýmů jakoby inspirovaných Janem Švankmajerem až po naivisticko-dekadentní projev účinkujících. Jako by vypadli ze sklepů meziválečné avantgardy.
Vedle jelena, který je vpleten do svetru mladého muže a jemuž zlaté parohy dělá nositel výrazně žlutými rukavicemi, a vedle drobné marionetky šmolíčka jsme konfrontováni s dvěma doslova nestydatými jezinkami. FOTO archiv souboru
Do třetice drobnička z Loutkářské Chrudimi, variace na pohádku K. J. Erbena O šmolíčkovi. Přivezly jí Malé dvě při ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř, kde k těm dvěma ne už tak malých přibyl ještě jeden mladý muž. A na vysvětlenou k tomu šmolíčkovi. Byli jsme poučeni, že šmolíček znamená ve staročeštině malého chlapečka, a že tedy nejde ani o šišlání, ani o překlep. Jaroměřští jsou známi vždy inovativním zacházením s loutkami a „loutkami“. A tak jsme tu vedle jelena, který je vpleten do svetru mladého muže a jemuž zlaté parohy dělá nositel výrazně žlutými rukavicemi, a vedle drobné marionetky šmolíčka konfrontováni s dvěma doslova nestydatými jezinkami. Kromě ohyzdné hlavičky, která je jim na konci jelenem nemilosrdně sražena, jsou jejich bizarní tělíčka vytvářena holými dlaněmi nasměrovanými k zemi, kde končetiny tvoří prsty ruky. Obě „malé“ s nimi umí perfektně zacházet, takže chvílemi to působí legračně, koketně i lehce lascivně. Je to kraťoučké, příjemné a formálně inspirativní.
Trocha poezie nikoho nezabije aneb Renata Vordová, samostatně působící lektorka seminářů se zaměřením na komunikaci, divadlo, osobnostní a sociální výchovu pro studenty od deseti do sta let. FOTO Facebook
A ještě jeden pozdně večerní zážitek, který asi prohlásím za jeden z nejpříjemnějších na letošním JH. A to pořad prezentovaný pod poněkud ironickým názvem Večerní chvilka poezie. Skupinka mladých recitátorů (zároveň hudebně a pěvecky zdatných) se pod vedením Renaty Vordové rozhodla prezentovat na JH recitátory-jednotlivce, kteří jinak nemají šanci se na JH předvést. Ukázalo se, že velké množství festivalových účastníků usoudilo, že trocha poezie při půlnoci nikoho nezabije. A tak do kopce k Sokolovně směřovaly v teplém předpůlnočním čase přímo davy. Byly vítány improvizovanou kapelou a zpěvem. Když jsme se pak usadili v hledišti a kapela tří zdatných hudebníků a zároveň recitátorů se usalašila na jevišti, zatímco pár dalších žen a mužů vytvořili prostředí poněkud dekadentní vinárny, kde to tak trochu páchne vínem a chvěje poezií a zpěvem, spustil se maraton různorodých básní. Ovšem nebyla to jen tak nějaká recitace – už výběrem poezie od klasiky po autorské texty – ale zároveň chvílemi téměř akrobatické výkony. Ta „akrobacie“ se týkala především Jany Machalíkové, která okouzlila interpretací groteskní Mrožkovy Revoluce či Nerudovým veršovaným receptem Na Husí krev. Všichni, kdo se účastnili, tedy recitátoři a zároveň hudebníci ze všech koutů Česka a Moravy, tak dali přítomným velmi příjemný dárek. A ukázalo se, že trocha poezie může náš životní pocit hodit o level výš. Šílenství a bláznovství, které bylo leitmotivem večera, účastníkům JH vyloženě sedlo.
///
Předchozí díly festivalových zpravodajství:
Zprávy z kraje obrozenců (No. 1)
Zprávy z kraje obrozenců (No. 2)
Zprávy z kraje obrozenců (No. 3)
Zprávy z kraje obrozenců (No. 4)
Zprávy z kraje obrozenců (No. 5)
Zprávy z kraje obrozenců (No. 6)
Komentáře k článku: Zprávy z kraje obrozenců (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
