Divadelní noviny > Festivaly

Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)

Tak nám to včera začalo, mohl by říct pravidelný návštěník mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná . Letos se koná popatnácté a stal se v podstatě stálicí letní – nejen divadelní – Prahy stejně jako Letní shakespearovské slavnosti nebo Karlův most.

Vlastně festival začal už ve středu slavnostní open air show nazvanou De Nova Stella, již dal dohromady Daniel Gulko, režisér, autor a performer narozený v Kanadě a dnes žijící ve Francii, který je s Letní Letnou neodbytně spjatý. Vždyť právě jeho produkce Grim Grim v roce 2004 zahajovala. O asi dvouhodinovém kaleidoskopu krátkých či delších výstupů a scének řady českých účastníků letoční Letní Letné v programové bržuře píše: Představení De Nova Stella, neboli Nová hvězda, je inspirováno dílem astronoma Tycho de Brahe, který objevil, že nebe není pevné a neměnné, ale že se neustále mění. Jako my, jen v jiném měřítku. Dokonce ve své přelomové práci De nova stella napsal: „O crassa ingenia. O caecos coeli spectatores.” (“Ó, hlupáci. Ó slepí pozorovatelé nebe.”). Představení De Nova Stella je tedy poctou všem vizionářům, kteří vidí dál, až za obecně přijímané předpoklady své doby. Ať žije cirkus! Nebe nad Letnou v době dvou uvedení této skládanky bylo skutečně nádherné. Ostře žlutý Měsíc v arabském srpku tvaru D, hvězdy jak lampionky nad vchody obchůdků ve středověké Asii a mezi nimi se proplétající letadla mířící na Ruzyň. Stráň byla po oba dny zaplněná diváky všech věků a kategorií, od fajnšmekrů nového cirkusu přes milenecké páry po rodinky s – postupně usínajícími – dětmi, všichni s úžasem a vstřícností sledovali a živě reagovali na akrobatické, žonglérské či klaunské výstupy více než (jak prozradil Gulko po druhém představení, kdy všem děkoval) pětatřiceti performerů dnes již mohutného proudu českých sólistů a souborů hlásících se k novému cirkusu. Od slavné La Putyky přes Losers Company, Bratry v tri(c)ku a Squadra Sua po nastupující generaci reprezentovanou tvůrci Cirqueonu, mezinárodním uskupením ošlehaným zahraničím Cink Cink Cirk či klaunky dívčího tria Holektiv. Nabídli úchvatné akrobatické výkony, tradiční žonglování i – trochu rozpačitý – humor, vše za doprovodu živé hudby (občas – pro určité výstupy – střídané playbackem).

Asi nemá cenu se o produkci obšírněji rozepisovat. Splnila, co měla – nalákala diváky na letošní ročník Letní Letné. A zvládla to i oproti pařičské dance party odehrávající se na nedalekém místě bývalého Stalinova monumentu, jež jí – včera – mohutně zvukově oponovala. Snad jen bych rád jinak dobře (byť chvílemi trochu barově) jazzujícím muzikantům vzkázal, aby už nikdy nehráli Dylanovo Knockin´ on Heavens Door. Tak útrpně popsoulové podání se s původním smyslem míjí jak každou těžkou dobu ctící duo Eva a Vašek s uvolněným Bobem Marleym.

A hurá do stanů a šapitó.

///

Dvakrát z Francie

Hned na úvod jsem navštívil dvě z hlavních atrakcí letošního ročníku, francouzské skupiny Bêtes de foire – petit théâtre de gestes a Baro d’Evel Cirk Cie. Zatímco první nabízí komorní představení v malebném rodinném šapitó, druhá přiváží do Prahy a vrací do nového cirkusu živá zvířata. Ovšem ne ledasjaká – vedle dvou koní to jsou asi čtyři či pět ptáků, přesněji jednu velkou straku a tři či čtyři středně velké papoušky s chocholkami na hlavách. A stále zůstává cirkusem – když už ne bez zvířat, tedy – bez klecí a mříží.

Vlastně ani duo Bêtes de foire – petit théâtre de gestes, tedy manželé Laurent Cabrol a Elsa De Witte et Sokha, kteří v minulosti spolupracovali s – i na Letní Letné známým – novocirkusovým souborem Cirque Trottola či s pařížskou kočovnou společností Babylon, není čistě novocirkusové. Chápeme-li ovšem nový cirkus jako hnutí moderní akrobacie a žonglování, jako setkání kabaretního, fyzického a výtvarného divadla, jako cirkus bez zvířat.

Ve svém malebném malém šapitó nabízejí v produkci nazvané Bêtes de foire svět klasických, věčných komediantů protloukajících se světem kabaretu a jarmarku. Nejsou jen sami dva – na jeviště občas pozvou i malého černého psíka, s nímž mají připravená krátká čísla, ve kterých se navenek nudící pejsek proskočí bručí či pomalu dojde na svůj stojan uprostřed manéže a tam si položí hlavičku. A když je to jeho páníčkům málo, otráveně se protáhne a zase si lehne. Právě z takových milých a nenápadných výstupů je složená celá produkce.

Jako bychom byli přítomni v Arnoštkově maringotce z Vančurova Rozmarného léta. Manželka Elsa opravuje po celé představení kouzelníku a klaunovi Laurentovi oděvy a pomáhá mu s jeho výstupy. Ten si zkouší různá žonglérská a loutkářská čísla. Umí je náramně. Během asi hodinové produkce nabídne různorodé výstupy s malými bílými balonky, jež vytahuje z kufru, hrátky s klobouky a mechanickými loutkami či kouzelnické triky s míčky v puse. Vše rozehrává s přesně volenou dávkou nadhledu, nedbalé elegance, mírné syrovosti, velké fantazie a humoru. Diváky uvádí do dávného světa kočovných komediantů, světa prapodivných umělců, podivínů a romantiků, díky nimž poezie, cit a krása z tohoto světa nikdy nevyprchá. Doporučuju dětem všeho věku, především však z prvního i druhého stupně základních škol. Jako vhodné očkování před přicházejícím obcováním se smartphony. Je dobré vykoupat se aspoň jednou v lesní zátoce a ďobat borůvky, než vlezete do zážitkových aquaparků.

…

To skupina Baro d’Evel Cirk Cie nabízí už divadlo pro zkušené. Jejich performance Bestias je vysokou školou fyzické i duchovní krásy, jemnosti a humoru založené na citu, toleranci, spolupráci a porozumění. Tedy opět poezie. Ovšem tentokrát s velkou dávkou nezbytného vkladu i od diváků. Ti po celé představení nesmějí ani dutat, aby nevyplašili občas nad jejich hlavami proletující ptáky či kolem nich klusající hnědáky.

Už od vstupu je divák vtažen do magického světa těžko uchopitelných situací a pocitů. Nejprve projde kolem koňských stínů, pak zasedne do jeviště a napjatě čeká, než se všichni usadí. V průběhu produkce pak před ním putují zvláštní bytosti, mezi nimi i již zmínění koně či dívky s ptáky na rukou či hlavě. Putují sem a tam, jako by nemohly najít směr své cesty, směr života. Směr proudu života. A pomalu začínají tyto bytosti – někdy zmatené a vystrašené, jindy živočišné a provokující, občas jak nymfy neúčastné – rozehrávat jednoduché situace, nahodilá setkávání a fyzické kontakty. Občas proplují bez point, jindy se z nich stanou taneční čísla. Občasjsou  komediantsky zpracovaná, většinou však bez výraznějších výkladů a komentářů. A mezi nimi proběhne nádherný, důstojný kůň, božské zvíře. Anebo proletí velká straka či tři divoce křídly máchající papoušci. Přijde bláznivá Markéta a oni ji sednou na ruce. Nebo na hlavu. A odletí. Párkrát obletí arénu a zase se k ní vrátí. Člověk, to zní staromódně, komentuje v jednu chvíli dění jeden z performerů. Má jak indián nabarvenou tvář a komunikuje s velkou strakou, která přiletí  a sedne si na stolek před ním. Hladí ji, rovná peří. Přichází dívka, snad ještě dítě, a straku si odnáší. Kde je cesta, odkud jdeme a kam? A proč ne jinam?

Performance Bestias je dalším krokem nového cirkusu do duchovního světa umění a lidské existence. Je již jedno, zda jsou na jevišti zvířata či lidé, je jedno, zda nabízejí náročná artistická čísla či tančí nebo dokonce jen projdou či projedou na koni s nádhernými slaměnými maskami na hlavách. Důležité je samo poslání této vysoce artistní produkce. Prolamování diváckého vědomí  a citu do hlubin archetypů a podvědomí, jejich očšťování a rekultivace, nastolování vnitřního uspořádání, odkrývání zanesených pater jemnosti a křehkosti, vědomí krásy.  Nejsme v cirkuse, jsme v divadle. Už jen tím, že se po celou produkci netleská, až na konci. Jak milé a očistné.

///

Více na i-DN:

Ve středu začíná Letní Letná

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 17. srpna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ