Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)

    Letní Letná popatnácté… To pro mě znamená řadu vzpomínek, a také míst. Kdo si dnes vzpomene na to, že novocirkusová Letná nebývala vždycky tam, kam chodíme dnes. Pamatuju ještě na místo uprostřed Letenské pláně, kde mě okouzlila chůze po lahvích Johanna Guillerma ze Cirque Ici, vzpomínám na stan v Chotkových sadech a na pohádkově krásné a zároveň mrazivé představení Daniela Gulka Grim, Grim

    Letní Letná získala tu pravou atmosféru až v místech, kde ji můžete navštívit dnes. FOTO LL

    Ale Letní Letná získala tu pravou atmosféru až v místech, kde ji můžete navštívit dnes. V lehce zvlněném terénu, kde se tak příjemně relaxuje a piknikuje. Letní festivaly všude ve světě slouží především jako atrakce, destinace pro rodinné výlety, kde si užijí děti i rodiče. A tady na LL k tomu mají příležitost – pivo, koktejly k dispozici, stejně jako pochutiny všeho druhu od pečených ryb po originální zmrzliny. Atrakce pro děti… A kam oko dohlédne, zkouší si někdo své akrobatické, žonglérské či jiné dovednosti. Umělců nového cirkusu a nonverbálního divadla je tady patrně největší hustota na jeden kilometr čtverečný v celé střední Evropě. Podobně jako jezdím v létě na různé amatérské festivaly, abych tam zhlédla to „nej“ z produkce amatérské činohry, alterny či loutek, LL mě přitahuje proto, že nabízí to „nej“, co se urodilo v místních pohybových aktivitách (včetně mezinárodních spoluprací) a navíc přiváží každoročně pár lahůdek ze zahraničí.

    Akrobati v modré a červené. FOTO LL

    Letos jsem naskočila do festivalové atmosféry sice o den později, ale i přesto jsem stačila zhlédnout reprízu zahajovacího projektu Daniela Gulka De Nova Stella performery odehraného v národních barvách. Klauni v bílé, akrobati v červené a modré. Podobné projekty mají kouzlo v tom, že se odehrávají pod širým nebem, v případě letošní LL dokonce pod zářivým Měsícem a pomalu se rozsvěcujícími hvězdami, a hned na počátku festivalu naladí diváky na jednu energetickou vlnu.

    Pokud budeme odvozovat slovo „umění“ od „umět“, funguje to. Každý k performerů úvodního open air na obrovské konstrukci i kolem ní předvedl něco ze svého umění a zároveň nabídl jakýsi teaser k svým vlastním představením, která budou k vidění v dalších dnech. Jako celek ovšem působila De Nova Stella chvílemi až příliš přebujele, nabobtnalá nápady, které tzv. „nešlo vynechat“, a tedy předlouhá, nekonečná. Ano, je to tak, dávám přednost kratším, sevřenějším útvarům.

    Například mám ráda již tradiční Mimsession. FOTO LL

    Například mám ráda již tradiční Mimsession přinášející mozaiku etud studentů či nedávných absolventů nonverbální katedry HAMU, případně podobně zaměřeného studia. Po loňském příliš dlouhém programu měla ta letošní, čtvrteční, rozumnou délku. Nabídla pestrobarevnou kytici kratších pohybových epizodek volně propojovaných klaunskými nonverbálními výstupy „moderátora“.  Zaujaly především tři mimky: Anna Kukuczková s čarodějnickou show, Michaela Stará marně se pokoušející přes skype na dálku spojit s kýmsi blízkým a Helena Machová v historických variacích českého lva.

    V pátek mě čekaly zahraniční zážitky.

    Přítomnost zvířat různého druhu v průběhu produkcí okamžitě popřela novodobou ideu, že zvířata do cirkusu nepatří. V obou případech – totiž Bêtes de foire – petit theatre de gestes a Baro d’Evel Cirk Cie a jejich Bestias – bylo jasné, že vystupující zvířata jsou v samozřejmém a radostném vztahu se svými lidskými kolegy a že by zde ochránci zvířat rozhodně nenašli záminku k protestům.

    Oba protagonisté si prohlížejí diváky přes obrovskou lupu, za níž jako v surreálném komiksu vystupují zvětšené detaily jejich tváří. FOTO archiv LL

    Když odmyslíme horko na omdlení, obě představení byla povznášejícím zážitkem. Nejen tím, že představitelé obou skupin opravdu umějí, ale zároveň jejich umění funguje s naprostou, až ležérní samozřejmostí.

    https://www.facebook.com/LetniLetna/videos/890346934485980/?t=20

    První z nich Bêtes de foire – petit theatre de gestes se odehrává skutečně v intimním prostředí. Ocitáme se v malém krejčovském salónu. Všechno  je tu jako by zmenšené (včetně gest prezentovaných v názvu souboru). Hned na začátku okouzlí jednoduchý, ale působivý nápad – oba protagonisté si prohlížejí diváky přes obrovskou lupu, za níž jako v surreálném komiksu vystupují zvětšené detaily jejich tváří. Toto zkreslení hraje úlohu i v dalším ději, kdy překvapí sestavováním a fungováním loutek, které jako potenciálně funkční zpočátku vůbec nevypadají. Překvapí a potěší rytmický zvukový doprovod vytvářený šicími potřebami včetně šicího stroje a také minimalistické přízemní žonglování. Pro mě na hranici snesitelnosti bylo plivání míčků. Pocit pusy nacpané míčky byl pro mě fyzicky náročný – byť jsem byla pouze divák. A jaký byl ten sladký bonbónek v podobě spřáteleného zvířete? Jednalo se o malého černého psíka, jehož epizodu jsem si nazvala „líný pes“. Naučit zvíře, aby se chovalo jako hloupý a líný Honza, muselo být bezpochyby náročnější než naučit ho proskakovat obručí.

    Společně se zvířaty a ptáky, v souladu či nesouladu s přírodou, která nás obklopuje. FOTO LL

    Večer jsem pak plna zvědavosti šla na zřejmě největší hvězdy letošní Letní letné, skupinu Baro d’Evel Cirk Cie a jejich Bestias… Znáte ten pocit nenadálého štěstí, který se nenadále dostavuje? Objevuje se – a patrně nejen mně – v přítomnosti koní. A právě koňmi míhajícími se jako stíny za bílou plentou nás naladila skupina Barod’Evel, když jsme po vstupu do šapitó putovali do hlediště. To, co se poté odehrávalo, byla jakási divadelní – či přesněji novocirkusová – metafora našeho putování světem a časem.

    V souladu s přírodou, která nás obklopuje. FOTO LL

    Společně se zvířaty a ptáky, v souladu či nesouladu s přírodou, která nás obklopuje. Ztotožňování se lidí se zvířaty, přímo hmatatelný obdiv ke koním, kteří se pouze proháněli kolem a také přes jeviště, působilo jako propojení lidského s božským. Přičemž koně i ptáci působili jako cosi, co přichází ze samého nitra přírody, a zároveň jako něco, co dokáže rozumět podstatě vesmíru. Můžeme obdivovat dovednosti performerů – bojové choreografie i skvěle znělý hlas jedné z aktérek, můžeme se sklonit nad tím, že interpretovali svůj text v jazykolamné češtině, ale největším zážitkem zůstane – alespoň pro mne – to nepojmenovatelné, co hledám u každého divadla – souznění.

    ///

    Více na i-DN:

    Ve středu začíná Letní Letná

    Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)


    Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,