Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)
Vedro nepomíjí, ale lidí na Letní Letné neubývá. A snad ještě více než přes den se sem hrnou v podvečer. Ještě kolem půlnoci je kolem stánků s občerstvením rušno. Scházejí se tu většinou lidé, kteří mají rádi cirkus a divadlo a rádi si o něm povídají. Pozitivní zprávou také je, že vyprodaná hlediště a frenetický potlesk mají nejen zahraniční tutovky, ale i z ostatních stanů (hlavně toho bílého – tedy českého) se ozývají nadšené výkřiky a mohutné ovace.
Mezi diskutujícími najdete i oba autory těchto reportáží. FOTO Facebook LL
Rozhodně nemá cenu srovnávat zahraniční hvězdy s domácími, v mnoha případech teprve začínajícími umělci. Nebylo by to fair. Ale velmi si je třeba cenit si toho, že festival dává šanci i místním performerům a souborům. Mnohdy jejich inscenace rozhodně nejsou k zahození. Jsou tu jen lidovější ceny a lidovější chutě.
…
Divadlo Bolka Polívky přivezlo klaunskou inscenaci Letem sokolím. FOTO JIŘÍ SALIK SLÁMA
Divadlo Bolka Polívky přivezlo klaunskou inscenaci Letem sokolím. Svým jménem ji jako supervizor zaštítil sám Bolek Polívka, i když režisérem je Petr Jarčevský. Celý projekt je však především výsledkem několikaleté spolupráce klaunů Michala Chovance a Ondřeje Klíče. Jde o autorskou inscenaci odehrávající se ve staré zaprášené tělocvičně ozdobené sokolskými symboly a artefakty. Scénografii tvoří převážně cvičební náčiní tak, jak ho každý zná ze základní školy: koza, švédská bedna, lavička. Je to vlastně série setkání náčelníka 48. sokolské župy se zájemcem o cvičení, či spíše o „sestry-sokolky“. Jak se dá velmi brzy vytušit, nic není tak, jak se zdá. A z nevinné touhy po přátelském kontaktu nakonec vznikne společný boj za dobrou, byť předem ztracenou věc.
Několikero setkání Břéti a Čeňka propojené s rozmanitými cvičebnými rituály je postaveno především na klaunských situacích plných notoricky známých prvků tyršovských cvičení, tedy různých skákání, padání, a na slovním a pohybovém humoru plným gagů. A to včetně mnohých osvědčených klišé, především v podobě nekonečných repetic načrtnutých situací. Je to rozpoutaná klauniáda pro všechny, kdo se chtějí smát, byť někdy i poněkud pokleslým fórům a trapasům. Netuším, nakolik se Bolek Polívka na této inscenaci podílel, ale je tu patrná inspirace jeho způsobem humoru a jeho pohybovými grify. Možná je to ovšem inspirace mimovolná, neboť oba pánové s Polívkou spolupracovali na Manéžích nebo na inscenaci Šašek a syn. Klaunérie má ovšem i svou hlubší linku. Mezi řádky s nadsázkou a humorem poukazuje na rozporuplnost české povahy, v níž se neustále sráží sebevědomí se stydlivostí, dojemně dětinská radost se škodolibostí, sokolsky laděný patos s ubohostí. Zkrátka velké sny s malou realitou. A diváci porozuměli – zjevně se jim zjevně dostalo toho, co očekávali. Potlesk byl velký.
…
Plno bylo i na představení Pokoj letošní absolventky magisterského studia katedry nonverbálního herectví HAMU Veroniky Smolkové. Její inscenace s novocirkusovými prvky měla premiéru letos na jaře v La Fabrice, nyní si však na Letní Letné protagonistka i její spoluhráči říkající si Collective Momentum poprvé vyzkoušeli opravdový cirkusový stan.
Příběh mladé dívky, uzavřené ve svém reálném pokoji i v „pokoji své duše“, se točí především kolem rozporuplných pocitů vlastních každému teenagerovi. FOTO LL
Příběh mladé dívky, uzavřené ve svém reálném pokoji i v „pokoji své duše“, se točí především kolem rozporuplných pocitů vlastních každému teenagerovi. Ve své podstatě je ovšem téma více holčičí, takže fyzická podstata představení byla příjemně kontaminována jemností a poetičnost. Jako voyeuři tedy nahlížíme do soukromí dívky, která tráví čas psaním deníčku (jeho útržky můžeme v představení slyšet) a odmítáním příliš o ni pečující matky. Mezitím se to v jejím pokoji doslova vaří rozporuplnými pocity, touhami a fiktivními handicapy, sny i nočními můrami. Ty v podobě šedivých stínů, které zároveň vytvářejí vnitřní hlasy či alter ega hrdinky, ztvárňují Tomáš Pintér, Jonáš Janků, Barbora Bartoňová, Nikol Schneiderová a Marc Verhille. Jednáním postav i proměnami světelného designu evokuje příběh psychickou situaci mladého člověka na počátku cesty dospělostí, kdy nejistota a nevíra v sebe sama je tím nejtrvalejším průvodcem. Je sympatické, že tato tematická linie nepůsobí depresivně, ale je uchopena s nadsázkou a hravostí. Tato koncepce zároveň do jisté míry vytváří alibi, pokud některé fyzické akce nevyjdou úplně tak, jak by měly. Pokud jde o novocirkusové prvky, nepůsobí jejich zařazení násilně. Jsou nedílnou, přirozenou součástí celku, od rozcvičování, přes akrobacii na zemi a na hrazdě až po náročnější – i párovou – závěsnou akrobacii na šálách. A tak je výsledný dojem příjemně nostalgický a roztoužený, zcela v duchu přání hrdinky Veroniky: Jednoho dne budu krásná, budu dokonalá, volná, lehká, svobodná a jako krásný a dokonalý pták přeletím všechny zdi a stíny svého POKOJE…
///
Více na i-DN:
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 3)
…
Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
