Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 6)
A znovu do bílého – českého – stanu. I když sama jsem si na letošní Letní Letné dala jen jednou víno a několik kávových specialit, chce se mi přirovnat dvě viděná představení k skleničce alkoholu. Bibi2 dvojice Circo Frico je cinzano s olivou a deštníčkem, Lov Holektivu a Bratrů v tricku panákem alkoholu s lidskou tváří, Myslivcem. Obě inscenace sice využívají akrobatických novocirkusových prvků, ale důraz kladou především na příběhy, s humorným nadhledem mapující vztahy mezi muži a ženami.
LOV – Holektiv a Bratři v tricku Foto z facebooku Holektiv
Circo Frico, česko-italské duo Klára Hajdinová a Mattia Comisso (https://www.circofrico.com/) má od svého vzniku v roce 2014 na kontě už značnou řádku představení po celém světě, mj. australské Sydney, Nový Zéland či Srí Lanka, a pochopitelně i Česko a Itálie. Název Bibi2, jak se domnívám, je inspirován místem vzniku souboru, totiž italským Bibione. Protagonisté si na scéně vystačí se dvěma židlemi a dvěma páry pantoflí – mužských a ženských. A pochopitelně svými těly. Podle noticky by sice mělo jít o beckettovsky laděný příběh, inspirovaný zkušenosti s dobrovolnickou prací v komunitě Dinsi Une Man, která se stará o lidi s tělesným a intelektuálním postižením. /…/ Skrze svá těla umělci vyprávějí příběh o výzvě rozmanitosti, navrhují alternativní řešení těžkého dialogu, který se stává tancem…, já jsem ho však viděla o něco jednodušeji. A to jako věčný, někdy hravý, jindy krutý souboj mezi ženským a mužským principem, neustálé vzájemné poměřování sil, příběh o permanentní snaze manipulovat s tím druhým. S hravostí a vzájemnou koketérií, propojenými s fyzickými tanečními a pohybovými prvky, žonglováním, ale i detailní hrou s minimalistickými scénickými rekvizitami, tak vzniká před očima diváků scénický tvar, v němž mnohý z diváků poznává každodenní partnerské situace. Na jedné straně schopnost zachovat si vlastní individualitu, na druhé straně nutné kompromisy a vstřícnost vůči druhému. Na konci, kdy scéna potemní, zůstanou na ní ve světle bodového reflektoru pěkně vedle sebe srovnány dva páry bot… Po všech peripetiích získal svět (alespoň ten na jevišti) svůj přirozený řád. Příjemná hříčka pro rodinné publikum.
Bibi2 česko – italského dua Circo Frico. Foto archiv Letní Letná
Myslivecká romance dvou propojených souborů rovněž pracuje s prolínáním a vzájemnými střety mužského a ženského principu. Trojice mladých žen, dosud studentek magisterského studia katedry nonverbálního herectví na pražské HAMU (Eva Stará a Karolína Křížková) a taneční katedry (Andrea Vykysalová) vytvořila před časem čistě ženský Holektiv (https://www.facebook.com/Holektiv/). Lov je pro ně třetím projektem po Studech a KaffeeKlatch. Oslovily starší, zkušenější a známější Bratry v tricku – Adama Jarchovského a Václava Jelínka (http://bratrivtricku.cz/). A bylo to spojení šťastné. Jak ženy, tak muži totiž mají správný smysl pro humor a nadsázku, a zdá se, že si dobře porozuměli i s režisérkou Veronikou Riedelbauchovou. Díky tomu se podařilo téma lovu pojmout svěžím, neotřelým způsobem a bavit jím jak sebe, tak diváky. Základ představení vychází z notoricky známých klišé a mnohdy podivných rituálů, které s lovem souvisí.
Lov – souboj jelenů v říji sledovaný a bodovaný ženskou porotou. Foto z facebooku Holektiv
Patrně každému z nás se v souvislosti s myslivci vybaví dechovkové písničky o myslivečcích, barvotiskové obrázky jelenů v říji či laní pasoucích se u studánky… A představení si s těmito klišé radostně pohrává. Předvádí nejen kompletní rituál lovu – od čekání na posedu, přes hon, slavnostní počítání úlovků se zastrkováním smrkových větviček, až po přípravu hostiny a závěrečnou společnou veselici, ale zároveň nabízí paralelní pohled na vztahy v partnerských vztazích lidského světa. Základ scény tvoří několikero štaflí, které variabilně fungují jako posedy, ohrádka pro domácí zvířata, či hodovní sál. Kromě toho je tu už jen několik vykotlaných zevnitř svítících pařezů. Zpočátku můžeme mít dojem, že rozdělení rolí je jasné: muži= myslivci, ženy= lovná zvěř. Ale tak jednoduché to není. Obě strany si stále proměňují role lovců a obětí, a navíc se z lidí stávají zvířata a ze zvířat lidé. Jediné, co je dodržováno, že neustálá polarita mužského a ženského principu. V paměti utkví například tanec koketní laně Evy Staré a lovce Adama Jarchovského, dva soupeřící jeleni v říji (parohy jsou kužely) a opodál posedávající trojice žen jako porota hodnotící jejich bojové výkony, skolená zvěř disciplinovaně si lehající do řádků jako na opravdovém lovu, či rozjařené porcování ulovené zvěře… Díky neustálému pohrávání si s principy mužsko-ženského souboje jsou v podtextu nabízeny tušeně erotické situace, ale i scény, vypovídající o krutosti člověka vůči zvířatům. Na jevišti je ovšem vše jen hrou. Když dozní výstřely a lovná zvěř padne, situace se jednoduše vymaže následující akcí. Novocirkusové prvky, včetně žonglování, fyzicky náročnějších kompozic, i tanečních choreografií, jsou sice využívány v průběhu celého představení, ale nejsou cílem. Jsou jen prostředkem vyjádření atmosféry a drobných příběhových peripetií, stejně jako nápaditý light a sound design. Tak LOVU ZDAR!
///
Více na i-DN:
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 3)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 5)
,..
Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
