Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 9)
Ve čtvrtek se v holešovických Jatkách78 konala poslední velká událost letošního ročníku Letní Letné – premiéra tři roky připravovaného podniku odehrávajícího se v obrovském akváriu zhruba 3 x 3 x 3 metry /12 000 litrů vody, 1,5 tuny oceli, 4 skleněné stěny + 1 herečka/ nazvaného Nesnesitelná tekutost bytí.
Akvabela Kateřina Dvořáková. Foto archiv LL
Vlastně v tomto případě ani moc nejde o Letní Letnou a už vůbec ne o nový cirkus. Projekt vznikl koprodukcí Jatek78 s festivalem a bude se v holešovické hale – nejde o pro hraní v Jatkách78 tradiční prostor, ale o prázdnou halu vpravo od haly 7/8 (před třemi lety se zde například v rámci festivalu …příští vlna/next wave… konala performance Josefa Fručka Endless Composition) – uvádět do 13. září a zůstane na repertoáru Jatek78 i dál.
Tvůrci Vít Neznal (námět a režie), Dora Sulženko Hoštová (choreografie), Kateřina Součková (dramaturgie) a performerka a též autorka námětu Kateřina Dvořáková o inscenaci v programu píší: Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi ,ůže zítra pršet. Našel si bezpečné místo, kde stojí nohama pevně na zemi a cítí se zde jistý. Otázkou je, zda je jeho nejistota skutečně nepropustná. Silná existenciální vize podpořená v programu ještě citací polského sociologa Zygmunta Baumana z eseje Tekutá modernita resp. knihy Tekutá láska ani působivý scénický nápad obrovského akvária postupně zaplňovaného vodou však ještě nezaručují obdobně silné a působivé představení. Právě naopak – nemají-li tvůrci skutečně silnou vizi a přesvědčení, co chtějí říci a jak, či nemají-li dostatečné schopnosti tyto vize působivě a přesvědčivě realizovat, může se jejich prvotní nápad obrátit proti nim. A přesně to se stalo.
O tanci nemůže být řeč. Foto archiv LL
Diváci ze všech čtyř stran obklopují prosklenný prostor evokující obrovské akvárium. Už při jejich vstupu je v něm – a do konce představení bude – jediná performerka: Kateřina Dvořáková. Pojídá z papírového sáčku popcorn a s diváky volně komunikuje. Iniciuje mírně bizarní situace, kdy jí popcorn padá a ona se jej snaží trochu neobratně chytat, až najednou vykřikne – z pod podlahy vzlíná voda! Z výšky ještě k tomu začíná pršet a akvárium se nejdříve pomalu, po chvíli však rychle zaplňuje vodou. Performerka si obuje červené gumáky, které po celý čas ležely na podlaze. To však nestačí. Voda stoupá a ona je nucena plavat. Nejdříve situace komentuje, aniž by onu vodu tematizovala. Mluví o tom, jak si boty a ponožky koupila, či o ekologických aspektech života. Slova ani myšlenky to však nejsou nijak zajímavé, podstatné, existenciálně úzkostné ani vtipné. Spíše chaotické a zmatené. Zrovna tak nejsou nápadité ani její rozevláté pohyby (o tanci nemůže být vůbec řeč) – v prázdném prostoru stejně jako ve vodou zaplňovaném. I průměrná akvabela by byla kreativnější. A… to je v podstatě vše. Performerka postupně téměř přestává mluvit, její monolog se mění v plavání a ponořování. Slyšíme jen celkem zajímavou hudbu (Jan Čtvrtník) a zvuk stroje čerpajícího a odčerpávajícího vodu. Trochu – ale ne moc – se mění světla (light design Michal Hór Horáček). V podstatě není co sledovat. Koupajících se děvčat na plovárnách či koupalištích (tam lze často zajít k okýnkům pod vodou) divák jistě viděl – či může vidět – dost. A nic víc než akvabelí potápění performerka nenabízí. Dokonce i kolíček na nos si dá. Karambol, který ji uprostřed dění potká (nebudu jej specifikovat, abych neprozradil snad jedinou dramatickou situaci performance), je jen nadbytečný, dění retardující prvek. Divák sice nemůže tušit, do jaké míry je improvizovaný, nicméně ani v jeho průběhu či poté se situace a dění v zásadě nemění. Ostatně i francouzští Extrémisté podobný použili a ani tam myslím příliš nefungoval.
Vlající bílé šaty na snímku byly na premiéře vyměněny za funkčnější, sportovněji působící kostým pevněji obepínající tělo performerky. Foto archiv LL
Zažil jsem v poslední době více podobných divadelních zklamání – v létě například performanci Continua „8“ či Rusáky v Divadle Archa – ve kterých použité výtvarné a hudební, případně zvukové prostředky zcela převálcovaly obsah, který mnohdy byl nerozklíčovatelný („8“) či – jako zde – slovně i dramaticky nijaký, prázdný. Perfomerům často efektní, opulentní inscenační prostředky stačí, jako by se domnívali, že ony samy iniciují téma a naplňují obsah. To by však s těmito prostředky museli nakládat opravdu invenčně. Jejich herecká (komediantská, pohybová, akrobatická, taneční, dialogická etc.) technika by musela diváky uchvacovat tak, jako tomu bývá u vrcholných produkcí nového cirkusu či tance. Právě srovnání s novocirkusovým děním na Letné usvědčuje tuto produkci z pohybových a choreografických klišé, banalit a prázdnoty. Obávám se, že je to obecný problém dnešních mladých českých performerů. Nemají či nevědí co říct, a tak aby to zakryli, používají složité, náročné scénické postupy a prvky, se kterými si často nevědí rady.
Bazén se naplnil a zase vypustil. A na zemi leželo unavené, nebo možná mrtvé tělo…
Jatka78 / Letní Letná, Praha – Vít Neznal a kol.: Nesnesitelná tekutost bytí. Námět Vít Neznal, Kateřina Dvořáková, Režie Vít Neznal, choreografie Dora Sulženko Hoštová, scéna Vít Neznal, Ivan Němec, Petr vítek, kostýmy Petr Vítek, Lenka Rozsnyóová, hudba Jan Čtvrtník, light design Michal Hór horáček, asistent režie Viktor Černický, dramaturgie Kateřina Součková. Hraje Kateřina Dvořáková. Světová premiéra 30. srpna 2018 v rámci festivalu Letní Letná, Jatka78, Praha.
///
Více na i-DN:
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 1)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 2)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 3)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 4)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 5)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 6)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No.7)
Zprávy z letenských šapitó 2018 (No.8)
…
Komentáře k článku: Zprávy z letenských šapitó 2018 (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
