Jana Pilátová: Cesta životem a divadlem 6
Jana Soprová
Častěji se ptáme na odpovědnost režiséra za herce a učitele za žáky než na odpovědnost herců za režiséra a žáků za učitele. Ty otázky mě trápily, když jsem na podzim 1990 začala učit na DAMU. Zažila jsem, jak rozdílné je učení (se) v instituci a ve svobodné skupině, kterou drží pohromadě jen nadšení a zvědavost. Eugenio Barba nechce své lidi jen učit; učí je učit další lidi a soukat síť porozumění.

Náš totem V Mezinárodní škole divadelní antropologie (ISTA) se divadelníci z různých kultur vzájemně učí, sdílejí tajemství, poznávají své záhadné samozřejmosti a nabízejí je zájemcům. To spojenectví je profesní i životní: pro svého učitele našel Eugenio díky svému žákovi Bacimu poustevnu v Pontedeře. Soudržnost jako dědictví po předcích chrání osobnosti a soubory pečující o společné kořeny. Větší smysl než sledovat školy, reformy a metody pro mě má poznávat, kdo se s kým kdy setkal, jak si pomohli a co z toho vzešlo...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory