Divadelní noviny > Názory – Glosy
Žranice jako politikum
Ceny Ferdinanda Vaňka si vítězové mezinárodní soutěže krátkých her s politickou tematikou (pořádá ji časopis Svět a divadlo) převzali při letošní Noci divadel v Dejvickém divadle. Ferdinand Vaněk jako alter ego Václava Havla byl přítomen v zastoupení – hlavní cenu odevzdala vdova po prvním českém prezidentovi Dagmar Havlová. O kvalitách finálových textů se lze přesvědčit v příloze SAD Jsou to zvířata a jiné hry s politikou, tři z nich byly v jevištní podobě součástí neformální dejvické slavnosti. Daly by se srovnávat s kabaretními ohlasy na trapné jevy české politické scény, jak je v minulosti prezentovali Iva Klestilová, Tomáš Svoboda s Petrem Kolečkem či Karel Steigerwald. Ani do budoucna tento žánr přirozeně není a ani nemůže být v českém divadelnictví a při současném „stavu věcí“ uzavřen.
Na dejvických prknech (kromě divadelního sálu se hrálo i v prostorách bývalého antikvariátu či „na baru“) jsme neměli možnost vidět vítěznou hru soutěže Jsou to zvířata maďarského dramatika Csaby Székelyho, krutou groteskní bajku, jejímž tématem je boj o moc. Ponořili jsme se zato do prezentace slovenského, polského a českého textu. Viliam Klimáček se svým bratislavským souborem GunaGu přivezl hotovou inscenaci hry Divná doba, divná láska, divné životy, v dalších dvou případech šlo o scénická čtení. Slovenský dramatik vyslovil mnohá politická traumata své vlasti – a možná nejen té své: dominovalo zděšení nad účinností putinovské propagandy i mezi intelektuály a také nad krajně homofobními postoji „pravověrných“ katolíků, obojí se promítalo do hrůzných futurologických vizí. Divadelní tvar trpěl roztříštěností a poněkud nastavovanou proklamativností, autorovy jednoznačné názory ovšem se sympatiemi „podepisuji“.
Hříčku polského autora Artura Palygy Maso četli a jako loutkohru předvedli spojenými silami herci Divadla v Dlouhé a libereckého Naivního divadla. Politik, spěchající na jednání, je konfrontován s bezdomovkyní zaklesnutou v kanále, vtipný kontrast dvou životních postojů se ale brzy vyčerpá a text končí v jakémsi abstraktním balábile.
Umělecky nejpřesvědčivěji vyzněla interpretace textu S. d. Ch. Poslední husička (v provedení současných i bývalých dejvických herců), portrét cynického manipulátora prezentovaný skrze gurmánské sobectví. Chutnou svatomartinskou krmi „sežere“ vykutálený politický činitel sám, ačkoli sliboval podíl na gastronomických radovánkách i ostatním. Byla to účinně vyklenutá metafora.
Nadčasovost her z letošní nabídky dává šanci na větší „trvanlivost“ ve srovnání s těmi, jejichž postavy až příliš připomínají konkrétní politiky či přímo nesou jejich jména.
Komentáře k článku: Žranice jako politikum
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
