Zrůda se počítá
Zkuste zatančit, že se někdo stal vrahem proto, že na něj matka alkoholička kašlala. Ale nezapomeňte přitom na to, že za onen zločin byly možná stejnou měrou odpovědné i dotyčného nenaplněné ambice. Dále zatancujte, že jako rozbuška posloužila nenávist k ženám plynoucí ze dvou nevyvedených manželství a mějte přitom na paměti, že se rozpadla proto, že si dotyčný hned po svatbě šel vždycky alespoň na rok sednout za krádeže. Dá se to vůbec? Přiblížit osobnost Charlese Mansona musela být fuška i pro taneční třídy v oboru: DOT504 a Irinu Andrejevu z Teatr Novogo Fronta. V pražském NoDu v představení Manson se rozhodli ztvárnit příběh jednoho z nejznámějších zločinců dvacátého století, Američana odsouzeného na doživotí za masakr, který pod jeho vedením spáchali členové jím ovládané sekty Rodina.
Existuje pokání, které by smylo takovou hrůzu, nad kterou zůstává rozum stát? Toto jsou otázky, které čekají na odpovědi, píše se v programu představení Manson. Možná ano, nad tímhle samozvaným guru skutečně zůstává rozum stát, ale proč vlastně už čtyřicet let a jakým způsobem přesně nám nad ním naše rozumy stojí, o tom se v představení nic neříká. Ostatně je to tanec, a tak se za tu hodinu a kousek pronese všeho všudy pět vět a je to tak v pořádku. Jen kdyby se v programu nelákalo na něco, co v představení nenajdeme.
Co si o něm myslí pozůstalí obětí, které nechal bez milosti popravit? Má (Manson) svědomí? Je vůbec možné zlo potrestat, zavřít do vězení? Po představení nejste v tomto ohledu o nic moudřejší než předtím a jednoho napadne, jestli to náhodou není tím, že potenciál výrazového tance je, co se týče možností analýzy a intelektuálního promýšlení konkrétního problému, přece jen chudší než aparát literatury. Třeba dodat, že je to v případě zrovna tohoto představení vlastně jedno. Nejen taneční, ale také zvuková a světelná smršť Mansona vás nejspíš stejně dostane. Opojnost éry sklonku hippies v Kalifornii evokuje už začátek kusu tak sugestivně, že násilí jako by bylo jen logickou třešničkou na dortu adrenalinového ajfru a jsou okamžiky, kdy Mansonovi vlastně rozumíme. A jakmile si nás tenhle dráp chytil, už nás nepustí. Jedna scéna střídá druhou, každá má silný choreografický nápad, říz a spád, nenechají nás vydechnout. Lenka Vágnerová, Pavel Mašek a Irina Andrejeva tančí jako o život, strhujícímu představení vlastně není co vytknout. Až na to, že o šílenci Mansonovi jsme se nedozvěděli nic, co bychom nevěděli dávno předtím. Že byl sice násilný a panovačný, ale měl silné charisma a „něco“ na něm asi muselo být, jinak by ho přece jeho sekta tak oddaně neposlouchala.
To „něco“ zřejmě zlákalo i autora konceptu a režiséra představení Aleše Janáka, když se po tématu rozhodl sáhnout. Manson, ikona vtěleného zla, už k tvorbě stačila inspirovat desítky a možná stovky umělců. Říká se tomu fascinace zlem a v nějaké formě to máme téměř všichni. Navíc strhující životní příběh a status celebrity, byť jakkoli nestandardní, nás prostě přitahuje. Duchařská sekta, krev, vražda těhotné ženy… Co může být víc? Bulvár milujem.
Ne, Manson v NoDu není laciná popina, na to není dost vlezlý. Ale něco tam přesto je. Něco z první signální, která jde na představení proto, že je o té známé zrůdě a čekat se dá sex, drogy a rock and roll. To jediné je na tom výborném tanečním představení lehce iritující. Ta první signální.
Komentáře k článku: Zrůda se počítá
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)