Divadelní noviny > Kritika

Ztracené tělo

Nejnovější projekt zpěvačky Lenky Dusilové, tanečnice Markéty Vacovské a režiséra Petra Boháče s názvem One Step Before the Fall je věnován Muhammadu Alimu a všem bojovníkům kolem nás. Na scéně jsou jen dvě ženy a neskutečná energie. Jen tanec a zpěv, hudba, zvuk, žádná slova a přece vysloveno vše, co mělo. Premiéru si projekt odbyl 29. listopadu v divadle UFFO v Trutnově. Následující řádky reflektují pražskou premiéru 2. prosince v experimentálním prostoru Teatro NoD.

Scéna je až banální. Vstoupíte do sálu a tam je uprostřed boxerský ring ze tří stran sousedící s hledištěm, z čtvrté strany zvukařský pult a zvon, jakým se při boxerských zápasech oznamují konce a začátky kol. Ring je zatím zcela obnažený. Osamocené čtvercové jeviště čekající na svůj zápas. Každého to asi někdy napadne – každý čeká na svůj zápas. Konečně se sálem rozlehne hlas Muhammada Aliho. Nejspíše nějaký projev nebo záznam z rozhovoru. Ali mluví dlouho, je však jasné, že je to záznam z doby, kdy u tohoto legendárního boxera proukla Parkinsonova nemoc. I ta je tématem inscenace. Parkinsonova choroba, boj, vyčerpanost, kolaps. Alimu je rozumět velmi špatně, nebo skoro vůbec. Mezitím se na ring vyhoupne Markéta Vacovská. Postupně si sundá bílou košili a náušnice. Jde se do boje, ženství musí jít stranou. Je tu jen ona, Ali, zápas, očekávání bolesti, ale i vítězství.

Mezitím Lenka Dusilová, usednuvší za zvukařský pult, spustila svou zvukovou odpověď na to, co se odehrávalo v ringu. A nejen odpověď. Extatický zpěv Dusilové byl zároveň protivníkem tanečnice. V pravém boxerském utkání do sebe naráží části těla dvou zápasníků. Pěsti se odráží od paží, od hlavy, od hrudi, od boků. Tělo vždy skončí zas u těla, nelze jít dál. Jde o to jedno z těl položit na zem. V představení však tělo Vacovské naráželo do zvuku, do zpěvu beze slov, do zpěvu, který mohl znamenat jen jedno – boj sama se sebou. Tak se její tělo zcela ztratilo a zůstala jen podstata.

V ringu probíhal doslova boj na život a na smrt. Silový tanec Vacovské, fúze boxerských úderů a pohybů s výrazovým tancem ukázal jedinečný pohled na tělo sportovce. Boxer přece v ringu taky tančí, ovšem s cílem svého partnera položit na lopatky, zničit jej. I v tomhle zmrzačení původního záměru tance – povznést ducha či upevnit svůj společenský statut – zračí se jediný cíl: vyhrát boj za každou cenu.

Dokud byl ring obnaženým hledištěm, i Vacovská-Ali byla obnažená a s v uších jí znějícím melancholickým zpěvem Dusilové tančila své vnitřní odhodlání, své poslání i svůj strach. Pak bylo však na čase pustit se do boje. Rychle navléknout rukavice, zasadit do rohů tyče hrazení, natáhnout tři gumové provazy a zvon, jejž obsluhoval sám Boháč, ohlásil další kolo. Obrovská vlna energie najednou proudila z ringu a od pultu, kde už Lenka Dusilová doslova řezala do kytary. Vacovská-Ali tančila svůj životní tanec, svůj zápas. Vyhrávala, prohrávala, skvěle pracovala s gumovým hrazením, odrážela se od něj, provlékala se jím. Dusilová jen s kytarou a efekty dávala promyšleně své zvukové vlny do smyčky, kolo za kolem, kolo za kolem. Kolo za kolem. Strhující.

A najednou přišla prohra. Nádherná emotivní scéna, kdy se celý ring ozvučí a v níž si Markéta Vacovská sedící v rohu znovu nandavá náušnice a obléká bílou košili. Ali se vzdává, nemá na vybranou. Tanečnice ze sklenice vody vysaje chránič zubů, pomalým krokem v ruce sklenici se přesune do protějšího rohu, chytne se za provazy a pomalu se nad sklenici nahýbá, až je hlavou těsně nad ní. Pak teprve do ní velmi pomalu vyplivne chránič. Zdá se, že je dobojováno.

Teď však přichází to, co je hlavním poselstvím One Step Before the Fall. Žádné vzdávání! A Vacovská, teď už jako žena s náušnicemi a v košili, se vrací do zápasu a nakonec vyhrává. Lenka Dusilová už není její soupeř, ale spoluhráč. Tanec a hudba. Hudba a tanec. Vše končí strhujícím vítězstvím.

One Step Before te Fall je spíše divadelní miniaturou. Trvá necelou tři čtvrtě hodinu. Ovšem je to projekt nabitý energií, v němž nemusí být kulisy ani dialogy, protože to hlavní se odehrává na rovině střetu tance a hudby. Oba fenomény jsou tělesné, ale oba své tělo nějakým způsobem ztrácejí. A až v jejich spojení tělo pozvedají a dávají mu nový smysl.

Hodnocení: @@@@@

Markéta Vacovská, Lenka Dusilová & Spitfire Company & DAMÚZA: One Step Before the Fall. Koncept, režie Petr Boháč, choreografie, tanec Markéta Vacovská, hudba, zpěv Lenka Dusilová, scénografie Petr Boháč, Jeník Bubal, light design Martin Špetlík.

• Autor: Dominik Melichar
• Publikováno: 3. prosince 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Ztracené tělo

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ