V sevření ledové pláně
Jiří Havelka, většinou spolehlivý režijní „průvodce“, vzal návštěvníky divadla Minor na dobrodružnou výpravu vzducholodí, jejíž cesta skončila kvůli extrémně nepříznivému počasí ztroskotáním na zamrzlém moři. Plný název inscenace, shrnující vlastně polovinu fabule, zní Ztroskotání vzducholodi Italia řízené generálem Nobilem při návratu ze severního pólu do základního tábora v Kings Bay 25. května 1928.
Trosečníci v polární pustině mobilizují všechny své fyzické i mentální síly, aby přežili FOTO ZBYNĚK HRBATA
Podívaná je určena dětem od devíti let, ale na své si přijdou i dospělí, zvláště my pamětníci rozhlasové hry pro mládež z roku 1955, která byla vytvořena podle knihy Trosečníci polárního moře Františka Běhounka, jediného českého účastníka fatálního tripu (Horčičkova zvuková varianta mohla vzniknout v „krutých padesátých“ nejspíš hlavně proto, že zachránci byli ze sovětského ledoborce Krasin).
Běhounek se ostatně i v Havelkově pojetí stává důležitou postavou inscenace, v podání Pavola Smolárika provází dobrodružstvím (hned zkraje v bezprostřední blízkosti prvních řad parteru) a díky hercově charizmatu je také nejvýraznější figurou celé lapálie. Další sympatické hrdiny výhradně pánské jízdy ztvárňují Róbert Nižník (kapitán výpravy), Mikuláš Čížek, Gustav Hašek, Bořek Joura, Jiří Kniha a Andrej Polák. Hlediště zprvu halí divadelní dým, i temperatura je nastavena poměrně nízko, to aby situace působila co nejautentičtěji. Herci se během letu před ztroskotáním pohybují na horní lávce nad jevištěm, s dramatickým pokřikem si adresují technické náležitosti ohledně stavu vzdušného plavidla. Není to úplně kratičká ouvertura.
Po pádu na led získává inscenace zcela jiný, především výtvarně podmanivý charakter. Polárně přisvícenou sněho-ledovou scenerii měl Havelka už v projektu Dejvického divadla Wanted Welzl, tentokrát jde o panorama výrazně větší. Zubožení trosečníci se v poměrně statických aranžích vzpínají k aktivitám, které by je mohly zachránit, například k té radistické. Ani zde se neztratí náš krajan, jak ilustruje úryvek z polární rozpravy: Běhounku, počkejte, příděly jídla určuje generál. / Nechci čokoládu, chci jen obal. / Staniol. / Máme kondenzátor, Běhounku, jste geniální. Důvtip ztroskotanců se projevuje například také tehdy, když spekulují, že voda ze starého ledu bude použitelná coby pitná, protože sůl se časem dostala do jeho nejspodnějších vrstev.
V části, v níž dobrodruzi čekají na záchranu, plyne inscenace pomalu, v melancholické náladě, nelze však říci, že by nebyla sugestivní. Trosečníci se občas – po dvojicích – vydávají na (neúspěšné) průzkumné procházky. Scény z nouzového tábora (sedm mužů se tísní pouze v jednom stanu) se obměňují pomocí posuvného rámu, který vždy alespoň částečně zakryje předchozí výjev a jakoby ho „přeformátuje“. Ledová lokalita je v podstatě stále stejná, herci mimo obraz se ovšem přeskupují, a příští mizanscéna tak vždy překvapí. Dvakrát dojde na ledního medvěda (v kožešině ho zhmotňují „svépomocí“ samotní aktéři), zatímco objekty přinášející naději a později i záchranu (letadlo, respektive ledoborec) mají jednoduchou, dvourozměrně „loutkovou“ podobu. Perspektiva dalekého a blízkého či důležitého a méně důležitého je v prekérní situaci – i vzhledem k totálnímu vyčerpání trosečníků – až halucinogenní.
Pro Minor ne úplně typickou inscenaci sledovali při odpolední repríze i ti nejmenší diváci (s rodičovských doprovodem) pozorně a s evidentním napětím, ani dlouhé výjevy nebyly narušovány excesy jejich netrpělivosti.
Minor, Praha – Jiří Havelka a spol.: Ztroskotání vzducholodi Italia. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Petra Zichová, výprava Zuzana Sceranková a Mikoláš Zika, hudba Martin Tvrdý, projekce Martin Bražina. Premiéra 24. září 2020 (psáno z reprízy 26. září).
Komentáře k článku: V sevření ledové pláně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
