Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Žvaní se a žvaní

    Odjakživa. V letních vedrech se žvanilo ještě víc. Asi to bylo tím horkem. I o něm mnozí žvaní, že klimatická změna nenastane, že sucho pomine… Že bude líp! Věřte stranám a vládám, věřte vůdcům, a i to počasí za nás zařídí!

    Žvaněním nazývám okecávání věcí tak, aby skrylo skutečný stav, skutečný zájem žvanila, zkrátka aby realita nepřekážela profitu. Žvaněním se vždycky bojovalo o moc, což je v dějinách lidské společnosti normální. Antropologové vědí, že ne práce polidštila člověka, ale potřeba uspět v komunitě nás naučila účelově lhát. Druhotným produktem je naše kreativita, tak to nebylo ke škodě. Proto nevyčítejme lhářům, že lžou, ale naučme se rozpoznat pravdu, skutečný stav věcí, realitu. A nedejme se svést, ani když lháři vyslovují naše zbožné přání.

    Hodně se žvanilo kolem ministerstva kultury, prý kdo je nebo není vhodný kandidát a kdo ho může či nemůže jmenovat. Zjevně nešlo o osobu ministra, natož o kulturu a umění, prostě se vymezovalo mocenské pole přes úřad, o který je nejmenší politický i veřejný zájem a je snadnou kořistí. Také zdlouhavě „odcházený“ ministr Antonín Staněk, snad mi promine, žvanil, jak dělá pořádek. Doporučuji rozpoznávat lež účtařskou metodou má dáti – dal: nic neudělal se slibovaným jedním procentem rozpočtu pro kulturu, nic s návrhem zákona o veřejnoprávních institucích, do návrhu zákona o ochraně památek sebestředně vsunul pro odbornou veřejnost neskousnutelná pravidla, porozbíjel grantové komise, místo aby koncepčně řešil grantové řízení (které opakovaně a podle mého soudu důvodně napadl NKÚ), slibně se rozvíjející jednání o přesunu českokrumlovské točny zbořil siláckým rozhodnutím ponechat ji v zahradě, přestože tam opravdu překáží (a to se oháněl ochranou památek) a nelze tam vybudovat infrastrukturu, bez níž už otáčivé hlediště nemůže dobře fungovat. Co z toho má dáti opravdu dal? A komu to bylo prospěšné?

    Nový ministr kultury Lubomír Zaorálek při svém jmenování promluvil překvapivě věcně: chce o problémech jednat, ne je silou své funkce a odborné nevědomosti rozhodovat. Jenže i odborníci účelově lžou, jsou také jenom lidé, tak si nový ministr musí dát pozor. Prioritou Zaorálek vyhlásil zvyšování platů v kultuře! Už se mu hloupí vysmáli, jenže opravdu se přidalo jen některým a ne zrovna moc. Neexistují žádné mechanismy, jak zvýšit odměny v neziskové sféře, to jest v možná nadpolovičním segmentu kulturní oblasti! A protože není politicky atraktivní přiživovat z veřejných rozpočtů nezávislé umělce a další pracovníky třeba v charitě (u zemědělců to nějak nevadí), žvaní se o tom, proč je potřeba držet je pěkně pod krkem: rozkládají naši národní hrdost, paktují se s imigranty, s Evropskou unií, v divadle hanobí národní a náboženské symboly… A vůbec nechtějí držet hubu a krok.

    Byl jsem upozornit ministerské činovníky, opakovaně, na ekonomickou neudržitelnost Divadelních novin, když od roku 2012 dostávají stále stejnou dotaci postačující na hodně skromné přežívání, a odpověď na otázku, z čeho mám přidat redaktorům, aby se odlepili od zvyšující se hranice životního minima, jsem nedostal. Máme si pomoci sami, máme být spokojeni s holou kostí a nešilhat po mase, pochopil jsem. Vždyť, a v tom jediném jsme se shodli, v problému vězí celá nezávislá kultura a další „nezřizovaná“ odvětví, a jak tu hrůznou, odhadem mnohamiliardovou sekyru, kterou tu desetiletí všechny vlády zasekávaly do futra, mají chudáci ministerští řešit?

    Začalo se žvanit i o výročích srpnové okupace, o počátku tzv. normalizace a o smyslu a průběhu sametové revoluce. Proto jsme do podzimních čísel zařadili vzpomínky účastníků, zahajujeme už v tomto čísle. Prosím pamětníky těch událostí, napište nám, co víte, čeho jste byli svědky. Stylistiku opraví redaktoři. A pokud máte, moc by se hodily i dobové fotografie!

    Přeji nám všem, abychom rozpoznali žvanily a nevěřili jim. Čtenářům přeji pěkné neužvaněné články a divadlům neužvaněné aktuální inscenace. Prostě přeji nám všem pěknou neužvaněnou divadelní sezónu.


    Komentáře k článku: Žvaní se a žvaní

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,