Zvěsti z Krytu (No. 18/1)
Vážený pane blogu Zvěsti z Krytu,
poslední dobou pokulhávám v Tvém udržování. V některém svém příspěvku jsem se Ti už svěřil, že jedním z důvodů je i úvaha o smyslu tvého udržování.
Radim Vašinka. FOTO archiv ČT
Je pravda, že se mi na duši poněkud odlehčí. Ale po čase, když zjistím, že to nebylo k ničemu, se mi dvojnásob přitíží. Souvisí to s onou tak hřímavě oslavovanou svobodou slova: Ano, nikdo mne nezavře, když řeknu svůj názor a nebude zrovna státotvorný, ale taky se vůbec nic nestane – byť mám pravdu. Lež si žije po svém klidně dál. K čemu tedy taková svoboda slova? Odpověď je jednoznačná, ale nevyslovitelná, protože napsat, že k hovnu, by bylo neslušné. Cesta bez konce, volání vskutku marnéť. Jen to člověka rozjitří. Vývoj spěje sice kupředu, a to je na tom právě to nejhorší, protože podivným směrem.
Malý příklad: Poučen obecnou, nyní snad základní školou, naučil jsem se rozumět rodnému jazyku a dodržovat normy jeho spisovného znění. A nejen já. I moji spolužáci. Kromě snad těch lehce dementních. To není urážka, pouhé konstatování. Pravopis a spisovná mluva kvůli nim ovšem nedoznala úhony. Což nám nebránilo znát i mluvu obecnou, ba ovládat i nespisovné termíny.
Dnes zjišťuji s jistou trpkostí úplný opak: Kvůli nedoukům neochotným se naučit základním pravidlům češtiny, nemajícím k onomu rodnému jazyku úctu a snad i proto, že jde o blbce, mění se, přetváří se spisovná mluva. Jen aby bylo po jejich, aby nevypadali tak, jak vypadají. A zamindrákovanými se naopak stávají ti, kteří se nehodlají vyjadřovat jako oni nedoukové a ignoranti. Tento trend platí pochopitelně už i ve sdělovacích prostředcích, mezi nimiž hrají prim všechny televizní stanice, byť právě ony by měly být těmi, které jsou v tomto ohledu normotvorné.
Dochází nakonec k takovým zvrácenostem, že pokleslé obecné češtině se začíná přizpůsobovat i ta spisovná. Chápu, že účastním-li se kurzu, píši z, co se budeme párat s vysvětlováním nějakého zpodobnění (tak jsme tomu kdysi říkali, nevím, jak dnes), na jehož základě se výslovnost řídí. Ale žasnu s otevřenými ústy, když na vlastní oči zřím, že onen ústupek občanské negramotnosti se mi promítne i do 1. pádu, kde zírám na tvar kurz, který nejde vyslovit než se „s“. Nač tedy tato eskamotáž?
Takových slov je spousta. Epochální hovadinou pak je v poslední době módně vyslovovaný konzert, psáno německy, vyslovováno česky, tedy jako konzert, byť česky psáno zní odjakživa koncert, tedy česky vyslovený německy psaný konzert. Dadaisté by se tetelili.
Rus domácí (Blattella germanica) – samec. FOTO archiv
Veškery televize, aby držely krok s pokrokem pak nutí své „moderátory“, dříve hlasatele, aby lezli do zadku oné obecné češtině. Patrně příkazem. Jinak se to nedá vysvětlit. Nesmí se říkat Američané, ale Američani (i když i tento tvar je spisovný, ale přece jen má blíž k té pouliční mluvě, a o to jde!), protože ne Polákové, ale Poláci, fotbalisti a ne fotbalisté, Rusové si své uhájili, protože rusi jsou brouci.
Končím. Nevzpomenu sporťáků, těchto expertů na češtinu a vynálezců nesmyslých pseudoodborných slov, aby působili dojmem vědců (v poslední době vymysleli nákop, což neznamená, že jde o započatý, řádně nedodělaný kop, ale dlouhou přihrávku, pas, někdy i jen výkop), neexistuje přihrávka, ale příhra, hemží se to snajpery, beky, forvardy, jako když se u nás kdysi s fotbalem začínalo. Nebudu se pozastavovat nad jejich topornou vtipností, ať to stojí, co to stojí, ale jedno vyšinutí z vazby mne onehdy přece jen fascinovalo: …pokus o nůžky mu nevyšly. A nádavkem přidám ještě jako bonus: …to bylo také zmíněno.
Řekněte sami – není to krása?
Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 18/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
