Zvěsti z Krytu (No. 20/3)
V tom širokém významu, jak jsem o něm psal v minulém pokračování, je kultura nezbytnou podmínkou lidského života ve společnosti.
Vývoj člověka. Repro archiv
Hmotná i kulturní či duchovní stránka člověka se vzájemně podmiňují; bez příslušné enkulturace, tj. osvojení určité kultury, není člověk schopen navázat ani sexuální vztah. Enkulturace (též socializace) je část socializačního procesu, během něhož se původně neutrální a nekulturní novorozenec stane integrální součástí společnosti, jejíž kulturu přejímá. Enkulturace je neukončený celoživotní proces. Nelze tedy jen sedět na prdeli a čekat, že do mne kultura sama od sebe vstoupí a oplodní po vzoru Ducha Svatého v případě panny Marie. Musím pro to něco taky sám udělat. Zvídat. A nezvídám-li, měly by pánaboha v tomto případě zastoupit společenské organizace. Ale to už snad od základní školy. (Toto agresivní moudro jsem vymyslel já, hrdě dodávám!)
Kulturu lze nalézt například i u primátů, hlodavců, kytovců, ptáků či ryb. Mladí makakové se od matky učí umývat brambory, než je snědí, mladí ptáci napodobují zpěv dospělých.
Kultura je kolektivní software společnosti. Repro archiv
Antropolog Clifford Geertz charakterizuje kulturu jako „síť významů“, v nichž a s jejichž pomocí člověk žije, které přijímá od své společnosti a které naopak předává svým dětem. Podle Gerta Hofstede je to „kolektivní software“ společnosti. Z jiného hlediska je to způsob, jak lidé žijí v souladu svých přesvědčení, jazyka, dějin i třeba způsobu oblékání. Sdílené hodnoty, symboly, způsoby chování a gesta vytvářejí společný rámec lidských jednání, budí vzájemnou důvěru a pomáhají dobré komunikaci.
Reprodukce kultury
Kultura se vyznačuje jistou stálostí v čase, zároveň je však pružná a přizpůsobivá (adaptivní) k novým okolnostem. Její pokračování či reprodukce se zajišťuje jednak spontánně, nápodobou v rodině a později v prostředí vrstevníků, jednak cílevědomě ve školách. Na generačním předávání kultury, tj. zejména jazyka, vyprávění, zvyků, oblékání, morálky nebo náboženství, se tradičně podílely dvě generace, zejména matka a babička (tzv. grandmother hypothesis). V současné době se na enkulturaci dětí přes den stále více podílí televize, což společnost silně homogenizuje: všichni poslouchají stejné mluvčí a stejné příběhy, mají před očima stejné vzory chování atd. Leč k večeru velkou převahou i vzory nechování, což onu snahu vychovat z lidí člověka dost komplikuje. Ostatně v mnoha případech estetika, již dopřáváme dětem, bývá značně pochybná – viz různé příšerné Dády Patrasové, babičky Havelkové a infantilní žvatlání různých Nesvadbů a obdobně naklonovaných infantilně vtipných šašourů. Už i tady začíná klíčit ta hrůzná zábavnost obcházející jako strašidlo celou Evropou (? ), aby se to rýmovalo s oním kdysi tak populárním Komunistickým manifestem.
Vývoj člověka pokračuje. Repro archiv
A bez zajímavosti není ani sdělení, reprodukované ze Všeobecné encyklopedie. Můžete si porovnat:
Kultura:
a) obecně způsob péče, úroveň znalostí (kultura jazyková, kultura těla, kultura obrazová, kultura politická, kultura právní);
b) komplexní termín označující souhrn materiálních i duchovních hodnot vytvářených lidstvem v celé jeho historii, které nejsou výhradně biologické povahy a nejsou dědičně předávány z generace na generaci; materiální kultura je souhrn hmotných hodnot (technika, stavby, umělecké a řemeslné výtvory aj.), duchovní kultura je souhrn výsledků v oblasti vědy, umění a společenského života vůbec (zvyky, tradice, sociální organizace). Vlivem kultury na přírodní prostředí a organizaci prostoru se zabývá kulturní geografie;
c) specificky lidský fenomén tvořený z konvencionalizovaných vzorců myšlení a chování (včetně tzv. temperamentu a národní povahy); zahrnuje komunikační systémy (jazyk), hodnotové systémy, víry, sociální a politické organizace, obživné a jiné ekonomické aktivity, vědu, umění aj.
V pojetí sociální antropologie 19. stol. byla kultura vědomým produktem lidské mysli a konání, a podle toho byly hodnoceny tzv. kultury jednotlivých etnik a národů jako projevy dosaženého stupně vývoje. Nízká úroveň materiální kultury ale často neodpovídá úrovni duchovní kultury, která je např. u tzv. primitivních národů velmi bohatá a rozvinutá. V současnosti je proto kultura chápána jako obecný rámec, ve kterém lidé v procesu učení získávají dobově a místně specifický soubor hodnot, názorů a jiných kulturních rysů, skrze který vnímají a interpretují veškeru realitu svého bytí;
d) v úzkém pojetí existence, produkce a konzumace duchovních statků, zejména uměleckých (,‚jít za kulturou“).
Vývoj člověka kultury masové. Repro archiv
Velice zajímavý je pak odstavec, věnovaný heslu Kultura masová:
souhrn vědomostí a hodnot zprostředkovaných hromadnými sdělovacími prostředky (tisk, rozhlas, televize) a dalšími formami masového působení (reklama, gramofonový průmysl, zábavní parky a estrády apod.). Vzniká až v souvislosti se vznikem moderní, tzv. konzumní společnosti založené na standardnosti (uniformitě) výrobků (tzv. kulturní průmysl), jejichž konzumací se zpětně vytváří uniformní konzumní člověk, požadující další produkty masové kultury. Silně rozporuplný jev; různými sociology a teoretiky kultury hodnocen různě.
A tím končím
Tvá Máňa
Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 20/3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
