Zvěsti z Krytu (No. 8)
Ve svém prvním blogu jsem se dost zeširoka rozepsal o svém téměř permanentním stavu bolesti nad současnou češtinou a jak přezíravý vztah našich sdělovacích prostředků odráží nejen jejich vztah k rodnému jazyku (úmyslně používám toto starosvětsky znějící sousloví), ale i ke kultuře a dějinám našeho národa pak vůbec. Usvědčuje je z bezcitnosti, mnohdy hraničící až s respektováním zákonitostí logického myšlení, ba řekl bych i s absencí myšlení vůbec. Někdy bych správně podle zákonů logiky neměl mnohému sdělení ani rozumět. A nakonec to odnese ten, kdo za to vlastně ani nemůže.
Leonardo da Vinci: Poslední večeře (1495-1498). Repro Wikipedia
Hlasatel, moderátor, ba dokonce, vezmeme-li v potaz i dabing a divadlo, interpret či herec mají právo na blbost. Za správnost ručí režisér, který by v této oblasti měl mít znalosti alespoň na úrovni střední školy a schopnost nechrápat při práci. To by ale všem muselo jít o kvalitu, a ne o prachy. A jak říkal náš ruštinář: Vót, u těbjá gólova, štob ty na nějó šljápu nosit?! Dumať nádo, durak! V překladu: Máš hlavu, abys na ní jen klobouk nosil?! Je třeba myslet, hlupáku!
Špatné příklady se šíří rychlostí, již by jim mohla závidět i morová nákaza. A navíc stačí, aby jeden vedoucí úředník v nejmenované TV (nechci se dopustit prohřešku nepovolené reklamy) vydal příkaz, že se nebude říkat lidé, Američané, fotbalisté atd., ale pouze lidi, Američani, fotbalisti atd., a hned se toho masově, aby nezaostali za vývojovým trendem, chytí všechny ostatní stanice. Příklon k hovorovější verzi spisovného jazyka přechází pak do běžné praxe i tam, kde se už dvojí verze nepřipouští. A tak je to se vším.
Domyslíme-li to v širších souvislostech, dokládá to současný stav naší společnosti. Jsou trendy, ke kterým není možno jen mlčet, protože to znamená souhlasit. Onen právě zmíněný příklad jen dokládá snadnost manipulace veřejnosti prostým vydáním příkazu. Praktikovaný tak v souladu se současným stylem života. Opovrhování normami spisovného jazyka nemá příliš daleko k opovrhování normami slušného chování. A to už je jen krůček ke zcela samozřejmému upřednostňování osobního prospěchu bez ohledu na jeho legálnost.
Brusilovovi nezbylo nic jiného, než dát rozkaz k ústupu v celé šíři fronty. Nastal velký pohyb ruských vojsk nazad… (Erik Erikson: Boje na východní frontě 1915) FOTO Jajjun
Nechme mudrování, přejděme k praxi
Je neuvěřitelné, jak mohou být pravidla interpretace sdělení (ostýchám se použít slova „myšlenek“) ignorována pod úrovní toho, čemu jsme se kdysi naučili na obecné, dnes – tuším – dokonce základní škole. Když jsem ale na vlastní uši slyšel nejednou libozvučný rusismus, anglismus či kterého čerta: Čtyři roky tomu nazad namísto dříve postačujícího (asi příliš normálního) Před čtyřmi roky, tak jsem to vzdal. Rozum mi omdlel a dál jsem nehodlal riskovat. Ale stále přetrvávající tupost televizních hlasatelů přerůstajících do moderátorů, kteří takto udávají tón převážné většině národa, mi přece jen nedá spát.
Téměř vers. necelé
Pamětliv rad lékaře přeřadím ale na rychlostní stupeň číslo jedna. Neuvěřitelnost svého tvrzení dovolím si dokumentovat častým příkladem (mimochodem – Ludvík Vaculík jím byl fascinován už před čtyřmi roky! marně, pochopitelně) :
Ale máme zde slova „téměř“ a „necelé“. Tady už začíná hrát svoji významnou roli – a teď co? jak to pojmenovat? – lenost myšlení, snaha nezaujmout stanovisko, nevědomost, blbost, či snad dubová palice? Vyberte si podle svého uvážení:
Repro Petr Tomšů
XY jej podplatil necelými sedmi miliony. To je snad málo?! Nemělo by to být spíše téměř (nebo skoro) sedmi miliony? Pro mne tedy určitě – je to prostě hodně. Ovšem přizná-li to miliardář, to je něco jiného – tomu je to málo, ten má právo říci: Podplatil jsem ho necelými sedmi miliony. (Nepřišlo mne to na víc, než na sedm milionů.)
A nemusí jít jen o podplácení, rozkrádání nebo zpronevěry. Čert mne bere jen při pouhém procítěném reklamním televyřvávání: A tento roztomilý automobil stojí jen necelých 400 000! Což pro člověka, který zrovna nekrade, snad není málo!
Leč přejděme k nižším, srozumitelnějším číslům: Stálo mne to necelých sto korun. Ale oproti tomu zde máme žebráka. V tom případě je na místě hrdá formulace: Dnes jsem vyžebral téměř (skoro) sto korun. Hle, jak bohaté možnosti skýtá český jazyk!
Dostat se nejvýš, nejdál, nejhlouběji, nejseverněji, pokořit horu… (Ivo Podskalský: Drama na Jižním pólu, Květy 2011) – na snímku Roald Amundsen cestou na Jižní pól. FOTO ISIFA
Pokoření
Nebo „pokoření“! To už začínám spiklenecky pomrkávat i po našich sporťácích (ať už mluvících nebo píšících):
Franta pokořil rekord. Mám dojem, že tomu rekordu je to naprosto jedno, neb je neživotný. Kdyby se přesto měl cítit pokořený, znamenalo by to, že za svoji teď už jen bývalou rekordní hodnotu by se měl stydět. Ale proč, když to byl do té doby nejlepší výkon? Kdyby se tím ovšem vytahoval, chlubil – mě už nikdo nikdy nepřekoná – pak bychom o pokoření mluvit mohli.
Pokořit = učinit jej pokorným. Nutit jej, aby uznal vlastní nedostatky. Není vhodnější říkat to staré dobré, že byl překonán, dobyt? (Už vidím, jak se nějaká hora hroutí kvůli tomu, že na ni někdo vylezl!) Nemyslícímu tupci je to jedno. Většině lidí možná taky. A zas dostává na zadek ta namyšlená menšina. Leč větší bere.
Dosti. Aby toho nebylo moc.
Sám voják v poli
Ivo Vodseďálek. FOTO MAČ 2007
Ale drobnosti si nemohu odpustit: postupující vulgarizace jazyka, opětně se přenášející z televizních stanic do běžného života, snaživě jej zdrsňujíc, „zakčňujíc“:
Běžně už existuje kasa, erár, chlast, partaj (!) – poprvé jsem tomu nechtěl věřit v naději, že jsem se přeslechnul. Ne, jde o krutou pravdu (to vše dokonce ve zprávách ze sličných úst našeho hlasatelského robota č. 1, paní Voldánové, kterou nám vyškolil kdysi slavný poslanec Míla Kučera)! Mančaft pak spojitě předznamenává vynalézavost sporťáků: forvard, šuter, gólman, arbitr (tj. rozhodčí nebo soudce!), nesmyslné novotvary, které mají dodat zdání odbornosti: nákop (!), příhra. To už hraničí s mindrákem. Rovněž miluji vtipné užívání jakoby tradičních úsloví: Sám voják v poli – zajímavá a úsporná kombinace úsloví Stojí hruška v širém poli a Sám, jako kůl v plotě. Voják navíc jako akční prémie.
Všeobecnému trendu plevelení naší řeči věnoval svoji báseň (už 27. X. 1986, tedy opět nic nového) Ivo Vodseďálek:
Moc a nemoc
Někdy přemýšlím o tom
že by bylo vhodné vydat zákon
samozřejmě nikoliv federální
ale Českou národní radou
na ochranu českého jazyka
Jsou různá úsloví
která jsou nejen odporná
ale možno je považovat za zločin
Byly by stanoveny i přísné
ale spravedlivá tresty
Za výraz „horkotěžko“
použitý na veřejnosti
pět set korun pokuty
Kdyby však někdo řekl
opět na veřejnosti
„nic moc“
čekal by ho měsíc vězení
Nic moc
Tak jako mnohokrát
opět jsem se mýlil
Zapomněl jsem totiž
že jazyk je jenom vnější formou
vnějším projevem
vnitřního duchovního světa
vnitřního bohatství a chudoby
vnějším projevem
našeho skutečného bytí
Je-li tedy nemocný jazyk
je to pouhý symptom
je to nepatrný vnější příznak
hluboké vnitřní choroby
Nelze trestat
za žlutou barvu očí
ty, kteří onemocněli žloutenkou
Ivo Vodseďálek: Požár v depozitáři, 2006. Repro Galerie Vltavín
Dnes bychom mohli ony výrazy nahradit slovy víceméně, potažmo, smysluplné (ať už s tím začal kdokoliv), ale na tom v podstatě nezáleží, problém vnitřní chudoby trvá.
Nechám si ještě trochu toho svého jazykového mudrování zas na jindy.
Komentáře k článku: Zvěsti z Krytu (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Trochu víc přemýšlet,
Pane Vašinko, tisíceré díky!
Také bych uvedl sto dalších znetvořenin („je to o tom“, „ten zákon není průchodný“ podle vzoru zřejmě „nepadnu těm kalhotám“, „foťák“, „fotky“, „řidičák“ a tak dále a tak podobně). Z toho člověka popadá smutek, protože ano, šíří se to mezi stádně naladěnými občany jako prudká epidemie.
16.06.2012 (22.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Vladimír Just
už o podobných úchylkách publikoval dvě knížky. Mj. je tam i zmíněné „otomování“.
Mně se zase moc líbí vazba s „měl“ /udělat ,ukrást, zabít, vytunelovat, vzít či dát úplatek, atd./, užívaná namísto údajně…, či prý…, popř. je podezřelý, že…
18.06.2012 (5.52), , Trvalý odkaz komentáře,