Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Zvony i vlast
Románová prvotina „bezdomovce“ Josepha Rotha posloužila vídeňskému Burgtheateru k divadelní koláži Hotel Evropa aneb Antikrist. Nemám k dispozici její libreto, ale z letmých vzpomínek z četby usuzuji, že režisér Antú Romero Nunes nahlížel i do Rothova Pochodu Radeckého a Hotelu Savoy, který je považován za výraz nové věcnosti v literatuře.
Pikolíci v Hotelu Evropa čekají na příchod antikrista FOTO KIVA
Anonymitu hotelového prostředí evokuje prázdná scéna ohraničená vysokými, strmými „nelidskými“ paravány, mezi nimiž spolu zápasí, klaunsky exhibují a chvilkami i šťastně existují dvě herečky (Katharina Lorenz a Aennnne Schwarz) a dva herci (Michal Klammer a Fabian Krüger). Svými stejnorodými kostýmy připomínají liftboye či hotelové pikolíky, proč jsou také ženy opatřeny mužnými plnovousy, se mi nepodařilo dešifrovat – jen ve vypjatých erotických scénách přiznají herečky svou ženskost. Všechny postavy Rothových románů jsou však genderově různorodé. Scénický vtip? Anebo sugesce mužské Velké války (jak se dobově nazývala první světová), jejíž zhuštěné odrazy tvoří možná víc než třetinu inscenace, která se k nim v krátkých fragmentech jakoby permanentně vrací? Motivem, jenž se několikrát objevuje, je kupříkladu válečný sběr kovových předmětů na výrobu kanonu, především srdcí zvonů, jež jsou bez nich němé. Takovým tématem je i, vlast, její hledání a zpochybňování. To úzce souvisí s Rothovým pocitem bezdomovectví po rozpadu c. a k. monarchie: Pádem starého Rakouska ztratil člověk internacionální svou vlast, posteskl si hořce spisovatel ve třicátých letech.
Snad ze všech Rothových děl vyzařuje nostalgie, o nostalgických tónech v této inscenaci ovšem nemůže být řeči. Je dravá a krutá, herci své monology do publika expresivně vykřikují, a kdyby to byla inscenace beze slov, zdálo by se, že sledujeme nějaký strašidelný, němý německý expresionistický film.
Není to ale jenom Joseph Roth, co podepírá její páteř. Zobrazuje též naši současnou evropskou krizi včetně imigrantské vlny, ztrátu mravních hodnot a prvky fašismu v nás samotných a fašismus nebyl a není pouze politické hnutí, ale také vzorec brutálního lidského chování.
Té brutality je podle mého soudu až moc a paradoxně: sladkobolné finále, v němž se rozeznějí na jevišti zhmotněné zvony, se blíží takřka kýči. Happy end naštěstí narušuje bodový reflektor osvětlující mrtvou postavu ležící na rampě. Mrtvola jako metafora budoucnosti Evropy? Reálná vize, nebo varování? Abychom se to dozvěděli, musela by mít inscenace ještě jedno „sci-fi“ pokračování.
Burgtheater Wien – projekt volně podle Josepha Rotha: Hotel Evropa aneb Antikrist. Režie Antú Romero Nunes, hudba Johannes Hofmann, Matthias Jakisic, scénografie Matthias Koc, dramaturgie Florian Hirsc. Premiéra 11. února 2015.
Komentáře k článku: Zvony i vlast
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
