Bronislav Poloczek
Dnes v ranních hodinách zemřel populární herec a dlouholetý člen souboru činohry Národního divadla Bronislav Poloczek.
Foto archiv ND
Narodil se 7. 8. 1939 v Horní Suché (Sucha Górna) v polské části Karvinska. Profesionální divadlo začal hrát v sedmnácti letech v polském souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, teprve potom studoval herectví na JAMU v Brně (1961). Následovaly dva roky ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v letech 1963–66 byl angažován v Krajském divadle v Mladé Boleslavi a v období 1966–75 působil v pardubickém Východočeském divadle. V roce 1975 nastoupil do libereckého Studia Ypsilon, se kterým později přesídlil do Prahy (hrál tu např. Otce ve Třinácti vůních, titulního Sokrata, Ředitele divadla a Průvodce dějem v Mamzelle Nitouche, Haška ve hře Voni jsou hodnej chlap) aj.
Do Činohry Národního divadla vstoupil v roce 1988 a zahrál si tu kolem čtyřiceti nejrůznějších rolí mj.: titulního Molièrova Tartuffa (1988), Dantona v Büchnerově Dantonově smrti (1989), byl Ředitelem Zahajovačské služby v Havlově Zahradní slavnosti (NS 1990), Chocholáčem v Krobotově dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků (ND 1993), ztvárnil Štěpána v Gogolově Ženitbě (1994), Pejska v Šulajově O pejskovi a mačičke (DK 1994), dále titulního Dorstova Pana Paula (DK 1995), Podleského v Tylově Paličově dceři (ND 1997), Muže v Turriniho hře pro jednoho herce Hotovo, konec! (DK 2002), Kašpara Šmejkala ve Stroupežnického Našich furiantech (2004), Správce špitálu Zemljanika v Gogolově Revizorovi (2006), Kupsu ve Štechově Davidu a Goliášovi.
Za roli Josefa v Turriniho hře Josef a Marie (2005) byl nominován na Cenu Thálie 2006. Na jevišti Stavovského divadla vystoupil naposledy 12. října 2012 jako Starý Gobbo v Kupci benátském.
Jeho filmovou premiérou byla role ve Valčíku pro milión v roce 1960. Pravidelně se začal ve filmu objevovat ale až v 70. a 80. letech. Nejprve šlo o detektivky Smrt na černo (1976), Sázka na třináctku (1977), Past na kachnu (1978). Pak se objevil ve filmech Hon na kočku a známém snímku Věry Chytilové Panelstory aneb jak se rodí sídliště a jeho výkon byl v obou případech oceněn za herecký výkon. Žádná z jeho rolí ale nebyla hlavní. Dále se objevil ve snímcích Pozor vizita (1980), Vítr v kapse (1982), Rumburak (1984), Copak je to za vojáka (1987). V roce 1992 ztvárnil asi svou divácky nejúspěšnější postavu – kapitána Ořecha ve filmu Černí baroni. Účinkoval i v televizních seriálech (mj. Létající Čestmír, Chlapci a chlapi, Hospoda, Ulice). Naposledy stanul před filmovou kamerou loni ve filmu Saxana a lexikon kouzel.
Poloczkův zdravotní stav se zhoršil v roce 2006. Bolely ho nohy a chůze mu dělala velké problémy. O rok později se jeho zdraví zlepšilo. V roce 2008 prodělal mrtvici. Na divadelní prkna se pak sice ještě nárazově vracel, ale před dvěma lety ztratil chuť k životu a médiím tvrdil, že končí a čeká už jenom na smrt.
Jeho žena zemřela před několika lety. Měli syna Bronislava.
Poslední rozloučení se zesnulým Bronislavem Poloczkem proběhne za účasti veřejnosti v pátek 23. března 2012 ve 14:00 ve Velké obřadní síni Krematoria Strašnice.
(dle agenturních zpráv a ND zpracoval hul)
Komentáře k článku: Bronislav Poloczek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
