Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 353)
Vypadalo to, že svítí slunce, ale byla zima a foukal chladný vítr. Obtížen taškami s balíčky poslední záchrany, jsem se sunul úžlabinou do strmého kopce. Byl první večer slunovratu a cíl mého putování, hrad Špilberk, vysoko nade mnou.
Jihočeská filharmonie bude na pódiu pod hradbami hrát Baladu pro banditu skladatele Miloše Štědroně a básníka Milana Uhde v hudebních aranžích Tomáše Illeho.
Jsem ten, co viděl původní představení režiséra Zdeňka Pospíšila, film Vladimíra Síse, inscenaci Vladimíra Morávka v Provázku i na planině pod hradní zdí a dokonce hrál četníka v rozhlasové verzi. Nemohl jsem koncertní provedení Balady opomenout.
Belhal jsem se vzhůru, vítr mi nadouval letní svrchník a čechral kštici. Utrousil jsem: Počasí vhodné pro Brontëové Větrnou hůrku. Míjel mě spěchající mladík, usmál se. Na Koločavě také pěkně profukuje, byl jsem tam…
Čtyři řady lavic a na nich diváci v bundách, pod přikrývkami, s plachetkami pod zadky. Miloš Štědroň v profesorském svetříku na mě koukal jako na zjevení. Vladimír Morávek řekl: Jste dobrej. Mirek Oščatka pravil: Vypadáte dobře. A Karel Fuksa poznamenal: Už tu máme všechny ředitele, tak můžeme začít.
K mikrofonům přistoupili sólisté Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Orozovič a Dalibor Buš. FOTO JF
Filharmonici uvyklí jihočeským plískanicím přicházeli na pódium ustrojeni trochu noblesněji než do lesní kavárny, se šperkovými ověsy a náramky na rukou. Někteří přinesli drahocenné nástroje v pouzdrech. K mikrofonům přistoupili sólisté Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Orozovič a Dalibor Buš.
Do areálu dorazila kamarádka Mab. V teňounké blůzce se prodrala úzkou štěrbinou mezi lavicemi. Jako duch.
Hudebníci ladili, dirigent Vojtěch Spurný přišel k pultíku s notami, ze kterých trčely spínací kolíčky na prádlo. Za pult se postavil dirigentův syn a uhlazoval neposlušné papíry…
Vítr zadul a koncert začal. FOTO JF
Vítr zadul a koncert začal. Na vysoké hradební zdi zavěšená obrovitá šipka s namalovanou oslavnou číslicí – padesátkou – mlátila do omítky jako pominutá.
Uhrančivá blondýna Gabriela Vermelho kvílela, hrála na housle, zpívala i čarovala. Igor Orozovič v bílé košulence toužil po Eržice, sliboval statisíce, jen když mu ji dají. Ani tak nehoří, svíčka farářovi… Lkal a trochu bloudil v tónech. Eva Vrbková žila před mikrofonem svou Eržiku a pěla její písně jako slavice. Dalibor Buš neodolatelným způsobem hrál několik rolí. Pobíhal areálem, vykřikoval texty a výtečně zpíval. Jeho výslovnost se zdála být dokonalá. Do koncertu přinášel špetky jemného humoru.
Uhrančivá blondýna Gabriela Vermelho kvílela, hrála na housle, zpívala i čarovala. FOTO JF
Nevtipnější byly okamžiky, ve kterých vítr tloukl hranami zavěšené šipky, jako by bubnoval, a pan dirigent jeho bušení přizpůsobil rytmus hrané písně…
Chlad zalézal, kam jen mohl.
Obdivně jsem pozoroval lehce obléknuté sólisty a hudebníky. Nepolevovali v úsilí, ani když jim mrzký vítr bral melodie od úst a nástrojů. Mrcha, foukal do mikrofonů a ozýval se z reproduktorů v podobě táhlého brumu…
Vzpomněl jsem si, jak při rozhlasovém nahrávání Zdeněk Pospíšil režíroval: Fuň. Dlouze fuň. Fují. A vystřel z kvéru… Rozumíš, jako by to bylo za vichřice…
Pan dirigent měl krásné, černé botky a bojoval s větrem statečně. FOTO JF
Pan dirigent měl krásné, černé botky a bojoval s větrem statečně. Péroval v kolenou, jako by se chtěl vznést. Připomínal mi Arnošta Moulíka… Ten také dirigoval vášnivě. I on miloval western a muzikály…
Na větrné hůrce spělo koncertní provedení Balady pro banditu ke svému konci. Zcela prokřehlí sólisté zpívali: Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, řekněte hrobaří, kde je pochovaný. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu…
Obecenstvo povstalo a prochladlými dlaněmi tleskalo. Děkovali se sólisté, filharmonici, skladatel Štědroň, dirigent i jeho promrzlý obraceč not…
Chodníčky hrbolatými, schody kovovými jsme hopsali z kopce dolů. Mab drolila mezi zuby: První letní den se zdá být arktickým. Doufám, že tuto koncertní parádu neodstonám…
U nádraží jsme potkali režiséra Morávka. Měl na sobě tričko s krátkým rukávem. Nevypadal, že by se tetelil teplem. Řekl: Natáčíme o Baladě film. Pořizovali jsme z koncertu dokumentární záběry…
V tramvaji bylo o něco málo vlídněji. Ovšem v Komíně řádilo chladno. Ani ptáci nezpívali…
Brno – Komín, 25. 6. 2018
Jihočeská filharmonie – Milan Uhde, Miloš Štědroň: Balada pro banditu, koncertní verze. Dirigent Vojtěch Spurný, režie Ondřej Mataj, hudební aranže Tomáš Ille; hrála Jihočeská filharmonie, sólisté: Gabriela Vermehlo, Eva Vrbková, Igor Ozorič, Dalibor Buš. Hrad Špilberk, Brno, 23. 6. 2018.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 353)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
